Frantova návštěva fitcentra

Franta Svačina byl tlouštík k pohledání. V obličeji nebyl škaredý. Jeho obtloustlá postava ale odradila každého dříve, než by mohl poznat Frantovu skutečnou, dobráckou a mírnou povahu. A tak se Franta rozhodl, že zhubne. Zkoušel turistiku i cyklistiku, vše ale dopadlo katastrofou.

„Musím si nejdřív svou postavu zpevnit“, uvažoval Franta to ráno.

A tak se rozhodl pro fitcentrum. Viděl reklamu, v které byli krásní mladí lidé s krásnou a pevnou postavou. A co víc: Ti lidé se usmívali a s lehkostí zvedali činky, běhali na běžícím páse, nebo prováděli jiné cviky na přístrojích. To bude ten pravý sport pro Frantu! Až svou postavu zpevní, a možná i něco zhubne, bude hubnout jiným sportem.

Kde je fitcentrum, to Franta věděl. Chodíval kolem něj do pekárny pro loupáčky. Máslové loupáčky Franta miloval. A tak se vypravil opět svou oblíbenou cestou. Chvilku váhal, když vůně z pekařství doléhala až k němu. Nemá se přece jenom rozhodnout pro loupáky? V peněžence měl uspořenou tisícikorunu a v batůžku na zádech tričko a tepláky. Odolal libé vůni a vstoupil do dveří fitcentra, kde ještě nikdy nebyl.

„Dobrý den,“ pozdravil nahlas. Otočilo se pár chlapíků, kteří zvedali činky, běhali na běžeckém páse, nebo cvičili na jiných přístrojích. Vůbec nevypadali jako ti z reklamy. Byli zpocení, funěli a v obličejích byli červení. Vzduch fitcentra čpěl potem. Franta se rozhodl odejít. Nelíbilo se mu tu. Už se chtěl dát na ústup, když přišel opálený svalnatý muž. „Copak si přejete?“ zeptal se.

„Já,“ Franta zaváhal, „chtěl jsem cvičit, zpevnit si postavu, a možná i zhubnout,“ přiznal Franta.

Svalnatý muž byl trenér.

„Máte tu něco na cvičení?“ zeptal se.

„Mám tu tepláky a tričko,“ usmál se Franta.

Trenér mu ochotně vysvětlil, kde jsou šatny, a přijal Frantovu uspořenou tisícikorunu. Vydal mu stovku, předal permanentku a poslal Frantu, aby se převlékl.

V pruhovaném tričku a teplácích se Franta cítil lépe. Jako by sem patřil. Trenér mu postupně ukázal, jak se na jednotlivých strojích cvičí. „Začneme pásem.“ Předvedl mu, jak na pásu běhat.

S úpěním dal Franta pás do pohybu. Jeho pohyb se ale nekontrolovaně zrychloval a zrychloval, až Franta nedokázal zvládat rychlost. Chtěl se zachytit postranního zábradlíčka. To ale vypadalo tak tence, že by Frantovu váhu nemohlo udržet. A tak se Franta s obrovským žuchnutím svalil na zem. Zatímco si Franta kontroloval všechny kosti v těle, zda nejsou vážně pochroumané, trenér měl jiné starosti. Sobecky kontroloval stav běžeckého pásu. „Nedivte se. Taková rána ho mohla poškodit. Kolik vůbec vážíte?“

Když mu Franta s uzarděním prozradil svou váhu, zděsil se. „Na takovou váhu ten pás vůbec není stavěný!“ A pak vedl Frantu kolem ostatních přístrojů. „Tady taky ne, to je jen do sta kil,“ řekl už asi u desátého stanoviště. „Tady to je pro vás!“ usmál se na konci. Franta stál před činkami. Byly to velké činky, ale Franta byl silák. Lehl si na lavičku přesně, jak ukázal trenér. Zkusil zvednout obrovskou činku, ta byla ale jako přilepená. A tak mu trenér postupně sundával zátěžová kolečka z tyčky, až zůstalo jedno jediné. To už Franta zvedl. „Tak pro začátek zkoušejte toto,“ řekl trenér a odešel.

Franta se supěním zvedal činku. Po očku pozoroval, jak se ostatní návštěvníci míhají u ostatních přístrojů. Dal tolik peněz, aby zvedal jen činku? Nenápadně se připletl k jinému přístroji. Byla to kladka a na jejím konci pár cihliček. Franta mocně potáhl za kladku. Tak mocně, až se hromádka nezajištěných cihel vznesla, přeletěla až k němu a jedna z cihel mu spadla na nohu.

„Au! To bolí!“ Frantík měl dojem, že má po prstu. Odbelhal se zpět k čince. Pak přišel jeden chlapík, zavěsil se na bradla a začal zvedat celé tělo do výšky. Měl pevnou, krásnou postavu. Takovou by si Franta přál. A tak to zkusil taky. Jakmile zvedl nohy ze země, ozval se zvuk lámaného dřeva. Franta poškodil jednu z žebřin. Nenápadně se vzdálil a věnoval se ještě chvilku čince. Pak fitcentrum opustil. No, a pro jistotu tam už nikdy nepřišel…

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10