Gérard Depardieu: Prostě je to tak

Název knihy:
Gérard Depardieu: Prostě je to tak
Autoři: Gérard Depardieu, Lionel Duroy
Nakladatelství: XYZ
Datum vydání: 25.03.2015
Formát: 130x190 mm
Měkké desky z kartonu
Počet stran: 160
Cena: 279 Kč

„Nevím o sobě nic předem a moje dobrodružství začínají, teprve když je vyprávím.“ Herec v knize vypráví o svém nuzném dětství, bouřlivém dospívání i o tom, jak se náhodou stal hercem. V posledních letech na sebe upozornil změnou občanství na ruské a přátelstvím s Vladimírem Putinem.

Extravagantní umělec Gérard Depardieu se už od dětství nechával vést svým vnitřním hlasem. Tento vnitřní hlas ovlivnil hercův život, životní rozhodnutí a pohled na svět, a jeho prostřednictvím také vypráví svůj osobní příběh. Čtenář se stává součástí Depardieuova vnitřního monologu, a získává tak možnost podívat se na svět jeho očima. Očima dítěte, které se málem nenarodilo, které vyloučili ze školy a které nemá co ztratit, protože nic nemá.

"A kašlu na to, co o mně říkají lidé: „Ano, ale on je blázen, je to pitomec, maniak a navíc je tlustý.“ Nechávám je, ať si říkají, co chtějí, protože vím, že se mýlí a že žijeme ve světě, kde je falešné všechno."

Ukázka z knihy Gérard Depardieu: Prostě je to tak:

Orly

Moje babička bydlela na konci přistávací dráhy letiště Orly. Pracovala tam jako hajzlbába, a když jsem byl kluk, trávil jsem u ní každé prázdniny. Na hajzlech v Orly jsem zbožňoval tohle: „Odlet do Rio de Janeira…“ Kurva, oni letí do Ria! Běžel jsem se na ně podívat. Chodil jsem se dívat i na ty, co přilétali. „Přílet z…“ Defilovala přede mnou všechna města: Saigon, Addis Abeba, Buenos Aires…. A já seděl na hajzlu. Babička uklízela hajzly. Pracovala pro jeden podnik, který se jmenoval L’Alsacienne. A holila se, to mě vždycky fascinovalo. Měla holicí strojek Gillette
s dvojitým břitem a holila se. Když jsem jí dával pusu, říkal jsem jí:
„Zase škrábeš, babi.“
„Zítra se oholím, neboj…“

Hajzlbába. Matka mého otce. Dlouho jsem cestoval ze záchodů na letišti Orly, kde jsem slyšel názvy destinací, o nichž jsem vždycky snil. Na hajzlu jsem si říkal: Jednou tam poletím! Já tam jednou taky poletím a jednou se odtamtud vrátím, jednou, jednou… Takový byl můj život. Později, když jsem se učil v tiskárně, pořád jsem slyšel v hlavě zvuk tiskárenského stroje… Odváděl mě
do světa hudby, do jakéhosi víru, a já si říkal: Kurva, to se mi tak líbí… to musí být krásné… Víš, líbilo by se mi mít dům s vůní borovic, jejichž jehličí by mě píchalo do nohou, kdybych po něm kráčel. Přivedl bych tam celou svou rodinu… a já bych odjel objevovat jiné věc ... Snil jsem a ve snech jsem odjížděl sám. Vždycky, pořád.

Až do dne, kdy jsem skutečně vypadl. V klidu. Neodjel jsem proto, že by můj otec Dédé byl  nesnesitelný a matka Liletka jak by smet, ne, ne, odjel jsem, protože jsem byl svobodný. Byl jsem milován proto, abych byl svobodný a abych mohl odjet, kam chci. Rodiče mě nikdy nesoudili, ani mě nedrželi, vůbec ne. Vždycky jsem byl svobodný.


Knihu Gérard Depardieu: Prostě je to tak koupíte v knihkupectví a na internetových stránkách nakladatelství Albatros Media.