Šárka Pancová ze seriálu Domeček z karet od České televize

(v době natáčení 15 let, osmá třída základní školy)
Čtyři roky strávené ve sklepě.
Než se dostala sem do Jiřetína, žily samy s matkou ve strašných podmínkách. Čtyři roky byly ubytované v jedné malé místnosti ve sklepě hotelu. Majitel je využíval a pod hrozbou sociálky matce za celodenní práci platil tak málo, že nebylo možné ani pokrýt nájemné, které jim za sklepení dal. Dcera musela spolu s matkou shánět jídlo a základní potřeby k přežití. Nikdy však matku neopustila a vždy se jí zastávala a snažila se ji chránit. S tím přišly i do Jiřetína. Šárka zde při příchodu vše vyřizovala za svou introvertní a bojácnou matku, dokázala se chovat jako dospělá. Dnes Šárka studuje výběrovou internátní školu nedaleko od Jiřetína a staví se na vlastní nohy. Matku, která zůstává v jiřetínském azylu, dál všemožně podporuje. Hlavně psychicky. Matka je duševně velmi slabá a v dětství se pokusila o sebevraždu. Její dcera je důvod, proč dnes myšlenky na sebevraždu vždy zažene. Vzájemně se potřebují a podporují.

Martina Kratochvílová ze seriálu Domeček z karet od České televize

(v době natáčení 17 let)
Když se mámě nechce žít…
Její stočtyřicetikilová maminka Martina, ač není hloupá, prostě rezignovala na život - jen leží a není schopná nic dělat. Martina (spolu s mladším bratrem Michalem) stav své matky velmi silně vnímá a je z toho zoufalá, neví, co si počít. Sociální pracovnice v Jiřetíně uvažují o různých zdravotních zákrocích, o bandáži žaludku a podobně, ale teď to nechtějí s dětmi řešit, čekají, až budou děti starší, aby je teď nezatahovaly do tak traumatických rozhodnutí. Děti mají přesto pochopitelně ten složitý stav neustále před očima. Martina přitom s pomocí jiřetínských sociálních pracovnic bojuje o svou vlastní budoucnost. Teď končí základní školu a nastupuje na střední. Vybrala si obor sociální pracovnice, protože by ráda pomáhala dalším lidem, jak to vidí u svých "tet" v Jiřetíně. Je přirozeně inteligentní, dostatečně disciplinovaná a spořádaná, na střední školu rozhodně má, jenom ji omezuje handicap, že je silně krátkozraká. Ale i s tím se chce poprat. Brácha Michal je poněkud problémovější, ve škole hodně zlobí a občas dochází na psychiatrii. Je také krátkozraký. Martina, jak se zdá, se tedy možná bude muset postarat i o něj.

Věrka ze seriálu Domeček z karet od České televize

(v době natáčení 12 let, šestá třída základní školy)
Na cestě k osamostatnění.
Věrka nebyla v původním námětu mezi vybranými, jako vhodná vyplynula až na začátku natáčení. Maminka Petra je na Věrku nesmírně fixovaná, patří totiž mezi ty nejméně schopné samostatného života. Věrka je naproti tomu velice bystrá. Věrčin příběh odráží její snahu se alespoň trochu osamostatnit od matky, která jí brání odejít na jinou školu, protože se o ni bojí a je to příliš daleko. Věrka zatím chodí do základní školy v Chřibské, kde kvůli své introverzi zbytečně stagnuje, i když pro ni vzdělání v současné době představuje jedinou možnost, jak si zajistit lepší budoucnost.

Tvarůžkovi ze seriálu Domeček z karet od České televize

Z ulice rovnou k oltáři.
Mentálně postižená matka Hedvika přišla i s dvěma dětmi do Jiřetína po hektickém životě, kdy přežívali na ulici i s partnerem bezdomovcem. Ten se pak v Jiřetíně objevil taky, sociální pracovnice ho našly, jak přespává nedaleko v jakémsi rozbořeném domě, a dovolily mu bydlet v jednom z bytů jiřetínského azylu, protože vidí, že má družku i děti opravdu rád. Teď po všech peripetiích plánují oba svatbu - a sociální pracovnice jim s tím obezřetně pomáhají. Nese to s sebou spoustu budoucích problémů - rodina si bude muset najít samostatné bydlení mimo jiřetínský azyl a zapojit se do standardního života.

Hana Venturová ze seriálu Domeček z karet od České televize, vedoucí Domova sv. Máří Magdalény

Přišla s myšlenkou na vytvoření stabilního zázemí a domova s principy rodiny pro handicapované matky s dětmi. Tato myšlenka a její realizace je v České republice zcela unikátní, neboť neexistuje jiný takto vytvořený domov. Haně je 59 let, pochází z Jiřetína pod Jedlovou a je absolventkou teologické fakulty. Působí jako vedoucí Domova. Má praxi z psychiatrie a pracovala jako vrchní sestra. Je styčným bodem celého fungování domova, od shánění peněz na jeho samotný provoz, přes shánění dokladů, vyřizování pracovních a sociálních nutností až ke kousku obyčejné lásky, kterou každodenně předává dětem i jejich maminkám. Ke každé matce a dítěti přistupuje individuálně a snaží se hlavně pro děti zajistit bezpečné zázemí a budoucnost.

Zároveň chce, aby přes všechny těžkosti, které už v životě musely prožít, měly dětství, na které budou rády vzpomínat a užijí si ho, jako by vyrůstaly v normálním rodinném prostředí. Je to pro ni těžká práce, ale na druhou stranu je pro ni důležité, že matky mají své děti rády. “To nejhlavnější je, aby maminka a hlavně ty děti zažily úspěch v životě, to je pro mě nejdůležitější v té práci. To poslání - dát těm lidem úctu, která jim náleží a dát jim poznat jejich vlastní důstojnost,” říká Hana Venturová.