Hlavní je nakupovat výhodně

V tomto předvánočním čase je člověk stále nervózní, uspěchaný a ovládá ho pocit, že do 24. prosince nestihne to, co si předsevzal. Jako by po tomto dni měl skončit život na Zemi, jako by neměl přijít žádný další den, nové a nové výzvy, nová dobrodružství, nové problémy i radosti.

Nakupujeme, cídíme, uklízíme již uklizené. Jsme jako mravenci, kteří si do svého hnízda odnášejí kořist v podobě výhodných nákupů, potravin nakoupených za akční ceny a dárků, které ještě spoustu let budou ležet obdarovanému ve skříni bez využití.

Vypravila jsem se na nákup. Do místního supermarketu jsem se vydala jen pro pár maličkostí s předsevzetím, že nebudu nakupovat nic zbytečného. Přišla jsem tam ale v tu šťastnou hodinku, kdy byla spousta potravin k mání za cenu, která byla jen zlomkem té původní. Akční den jak vyšitý, o který jsem se toužila podělit se svými nejbližšími. A tak jsem zavolala taťkovi.

„Tati, mají tu cibuli, jablka, rozinky, cukr, máslo a další věci za výhodné ceny. Nechceš něco?“

Taťkovi jsem diktovala ceny, které se zastavily v dobách dávno minulých.

Taťka nakonec odvětil: „No, když se ti to chce nosit?“

Nadiktoval mi, co by si tak asi přál, já to naskládala vedle svého nákupu do vozíku, posléze jsem to nastrkala do tašek a odnesla domů. Doma jsem to vyskládala na stůl s tím, že se druhý den vypravím za taťkou, aby mi to doma nepřekáželo.

Ráno jsem se probudila později, než obvykle. Pes potřeboval ven a já měla doma taky ještě nějakou práci. Následovala rychlá hygiena, naskládat nákup opět do tašek, hodila jsem na sebe bundu, a šla jsem. Sluníčko vykukovalo zpoza mraků a já byla za chvilku u taťky. Až když jsem zazvonila, taťka otevřel a já se chtěla vyzout, uvědomila jsem si, že něco není v pořádku.

Pod svou novou zimní bundou jsem neměla nic víc, než podprsenku! V ranním spěchu, kdy jsem si stále opakovala, abych doma nezapomněla nákup, jsem se zapomněla doobléct.

Hlavně ale, že akční potraviny byly předány!

A tak jsem se ještě ve dveřích bytu vymluvila, že musím ještě něco zařídit, předala jsem tašky a utíkala domů pro halenku. Ten den jsem šla k taťkovi dvakrát.

Akce jsou akce a já jsem ráda, že mám hlavu pevně přirostlou ke krku. Ono by se totiž mohlo stát, že příště zapomenu právě ji.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10