Když nám někdo ublíží, máme strach, že se to bude opakovat. Tak ovšem vidíme přítomnost zkreslujícími tmavými brýlemi. Když se oprostíme od všech omylů minulosti, odblokujeme se a jsme schopni vnímat lásku. Když si myslíme, že se k nám někdo zachoval v minulosti špatně, vidíme v něm útočníka. To posiluje naše obavy a my se pokoušíme útok opětovat.

Musíme hodit všechny špatné pocity do popelnice. Když se naučíme odpouštět, budeme se cítit daleko svobodnější. Musíme vnímat sílu okamžiku. Měli bychom se mnohému učit od dětí. Neznají pojmy minulost, přítomnost a budoucnost. Mají vztah jen k tomu, co je právě teď. Jak stárneme, nabýváme dojmu, že naše přítomnost by měla být poučena minulostí.

Věříme, že minulost se bude opakovat a my to nemůžeme změnit. Následně svět chápeme jako místo plné strachu a přepadne nás frustrace, deprese a nemoci. Vidíme to, co očekáváme, a to, co očekáváme, přímo přivoláváme. Proto často dochází k tomu, že k sobě poutáme partnery stejných charakterových vad. Například žena stále přitahuje alkoholiky či agresivní jedince. Když se zbavíme smetí z minulosti, můžeme dosáhnout skutečného štěstí. Musíme se odhodlat žít bez myšlenek na minulost i na budoucnost a připomínat si: „Nejdůležitější je právě tento okamžik.“

Když zjišťujeme, že opakujeme tytéž chyby, měli bychom se nad sebou zamyslet a uvědomit si, co je špatně. Nesmíme soudit ostatní a pokoušet se je měnit. Měli bychom je přijímat takové, jací jsou. Naše úsudky se nám mohou vrátit jako bumerang. Pokud vypustíme své soudy ve formě kritiky a hněvu, vracejí se nám zpět. Když se zdržíme soudů a vysíláme lásku, vrací se nám také.

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10