Hrad Křivoklát se představuje

Na hradě Křivoklát  historické romance dodnes dýchají na návštěvníky svým nezaměnitelným půvabem, a to nejen na horním nádvoří státního hradu Křivoklát.
Křivoklát je jedním z nejstarších a nejvýznamnějších hradů českých knížat a králů, jehož počátky sahají do 12. století.

Za panování Přemysla Otakara II. vznikl rozsáhlý, velkolepý královský hrad, jenž byl výrazně přestavěn Václavem IV. a později velkoryse dobudován Vladislavem Jagellonským.

Křivoklát byl nekolikrát těžce poškozen požárem. Stal se obávaným vězením a jeho význam prudce poklesl. Romantismus 19. století a zejména majitelé hradu Fürstenberkové, kteří hrad drželi až do roku 1929 přivedli hrad k záchraně jeho restaurováním.

Nádherná hradní kaple, královský a rytířský sál s expozicí gotického malířského a sochařského umění, knihovna obsahující na 52 tisíc svazků, bohaté fürstenberské muzeum a obrazárna, proslulé vězení a mučírny s mučícími nástroji, monumentální velká věž s loveckými sbírkami a výhledem do okolí, příjemná procházka po hradbách, věž Huderka s černou kuchyní a vyhlídkovým ochozem, hejtmanství s příležitostnými výstavami, to vše a ještě mnohem více je hrad Křivoklát, národní kulturní památka.

Za vším hledej Skapina!!!

Tak by se dal zjednodušeně popsat děj Molierovy hry Skapinova šibalství.
Na Hradu Křivoklát se můžete v termínu od 5. - 12. července 2008 těšit na představení této divadelní komedie Skapinova šibalství.

Křivoklátsko                     

Křivoklátsko leží ve Středočeském a Západočeském kraji v bývalých okresech Rakovník, Beroun, Kladno, Plzeň-sever a Rokycany.
Celková rozloha území činí 62 792 ha. Lesními společenstvy je pokryto 62% plochy, což vysoko překračuje celostátní průměr lesnatosti v pahorkatině a vrchovině. Lesy tvoří převážně listnaté a smíšené porosty. Nejvyšším vrcholem Křivoklátska je vrch Těchovín 616 m n.m., nejnižším bodem je hladina řeky Berounky v místech, kde opouští oblast 223 m n.m. Velký vliv na utváření a zachovalost celého území má řeka Berounka. Za dlouhá tisíciletí se říční tok zařízl do hlubokého údolí, jehož strmé stráně jsou kryty přirozenou vegetací rozmanitých společenstev, místy prostoupených skalními výchozy s xerotermní faunou a flórou. V rozsáhlých říčních meandrech se stupňovitě uložily říční terasy.