Vánoční cukroví - nejoblíbenější recepty Vánoční cukroví - nejoblíbenější recepty Nejoblíbenější VÁNOČNÍ KOLEDYNejoblíbenější VÁNOČNÍ KOLEDY Květina Vánoc - Vánoční hvězdaKvětina Vánoc - Vánoční hvězda Vánočka - nejoblíbenější receptyVánočka - nejoblíbenější recepty
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Sobota 16.12. 2017
Dnes má svátek Albína
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 
Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY
Dělená strava? Zase další dieta? Nebojte se, dělená strava spočívá v tom, že své jídlo dělíte na bílkoviny, sacharidy a neutrální potraviny.

I já jsem se (nepřímo) podílela na smrti člověka...

23. 05. 2014 | Vaše příběhy

V souvislosti se sebevraždou paní Ivety B., mě napadly dvě věci. První z nich je, že musela být zoufalá, nešťastná, nevěděla kam a jak dál. Asi jako hodně sebevrahů. Nechci to nijak rozebírat, nejsem psycholog, psychiatr ani nic podobného. Když pominu zoufalství, tak jsou sebevrazi i sobci. Nepřemýšlí, co lidé kolem nich. Jak se s tím činem smíří nejbližší rodina, přátelé, známí, nebo úplně neznámí lidé. Například strojvůdce vlaku. Řídí vlak, několika set tunové monstrum, vjíždí do zatáčky, a najednou do kolejiště vkročí, vběhne, skočí či spadne osoba. Vlak uhnout nemůže, zastavit hned prostě nejde. Ten člověk si ponese do konce života vědomí, že přejel jiného člověka. A nemůže za to.

A co je ta druhá věc? Tento čin mi připomněl zážitek, který jsem už dávno vytěsnila ze své paměti. I já jsem se nepřímo podílela na smrti člověka.

Bylo mi asi dvacet let a jela jsem vlakem domů. Takovou tou červenou lokálkou, co jezdí dvacet kilometrů za hodinu. Vždycky jsem seděla v zadním vagonu na poslední sedačce a dívala se na ubíhající koleje, které mizely v dáli. Připadalo mi to, jako když se dívám na nějaký film.

kolejeTen den jsem si sedla do prvního vagonu a četla knížku. Zbývaly mi dvě zastávky. Vlak zastavil na zastávce, lidé vystoupili, jiní nastoupili a … nic. Vlak pořád stál. Zavřela jsem knížku. Za pět minut přiběhl do vagonu průvodčí a rozrušeně řekl: „Budeme tady čekat na policajty. Jestli chcete dojít pěšky, tak jděte. Přejeli jsme člověka.“ Ve mně a ostatních cestujících zatrnulo. Jedna paní se zeptala: „A je v pořádku?“ A pan průvodčí ještě rozrušeněji odpověděl: „No asi není, když má mozek v kolejišti…“

V tu chvíli jsem uklidila knížku do batohu a rychle vystoupila. Nechtěla jsem být ani o chvilku déle ve vlaku, který přejel člověka. Bylo mi strašně. Pořád se mi honilo hlavou: „Přejela jsi člověka…“ Stála jsem na nástupišti a dívala se směrem, kam běžel průvodčí. Běžel až za zatáčku, kam nebylo vidět. Strojvedoucí raději dojel až do stanice, protože kdyby zastavil hned, stál by na mostě a další lidé by mohli spadnout z mostu na silnici. Bylo mi zle. Kdybych seděla jako vždycky na konci vlaku a dívala se na koleje...

Odcházela jsem rychle pryč od zastávky. Chtěla jsem být co nejdál to jen půjde. Naštěstí to bylo ve městečku, kde pracoval bratr a za půl hodiny mu končila služba. Zavolala jsem mu a počkala na něj na domluveném místě.

Za chvíli začala houkat policejní a záchranná auta. Sjížděla se k místu neštěstí. Už jen při zaslechnutí těch houkaček mi šel mráz po těle.

Nezávidím záchranářům, policistům, ani hasičům jejich práci. Co všechno musí vidět, co musí řešit, uklízet…

Teorií, co se stalo, se vyrojilo, jako vždy, spousta. Rozhodně šlo o muže přes padesát a prý v tom hrál velkou roli alkohol. Ale v tom ostatním se verze lišily.

Víte, co mě štve? Že ten, který by chtěl moc žít, už toho života před sebou příliš nemá. A jiní, víceméně zdraví lidé, si života vůbec neváží. Jsme to my ale divný živočišný druh…

  

Black.bird - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
Poslat emailem GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
 



Komentáře
Obrázek uživatelky
profil
Díky za článeček.. můj muž je strojvedoucí.. když se mu stalo něco podobného o čem tady píšete... nemohl 3 měsíce jezdit, až po psychotestech mohl znovu nastoupit do zaměstnání, které milujeSmajlík
Obrázek uživatelky
profil
Tento muž, o kterém píšete zřejmě byl opilý a někde se tam potácel, ale sebevrazi musí opravdu padnout na samé dno, aby skončili svůj život...psychika je nevyzpytatelná nemoc.....já, kdybych seděla v takovém vlaku, nevím, jaké bych měla pocity...ale dobré určitě ne.....díky za váš článekSmajlík
Obrázek uživatelky
profil
ona nemoc duše - psychiky je někdy horší než kterákoli jiná a není na člověku ani znát......je to smutné
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
Náš tip

Dopřejte si krásná česká plastová okna.

Potřebujete stylová a pohodlná křesla do pracovny? Vyberte si kvalitní kancelářské židle Hawaj.

NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY KONTAKT  ? Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles