Já a moje zkušenost s drogami

Zdravím Vás. Tento článek by měl inspirovat všechny ženy, co tohle budou číst. I když jsem matka, tak bych byla velice ráda a byla bych Vám vděčná, kdyby mě nikdo neodsuzoval ani neurážel. Berte to jako pohled od jiného typu ženy. Když mi bylo asi 15 let, tak jsem bydlela v jednom malém městečku.

Předtím jsem bydlela asi v pěti městech a v každém městě jsem se se svojí matkou a bratrem stěhovali asi 4x... No každopádně v těch 15 letech jsem si naivně myslela, že tu už budeme bydlet dlouhodobě a budeme tu napořád. Chodila jsem do deváté třídy a vybrala jsem si pedagogickou střední školu.  Asi týden před prázdninami mi moje matka oznámila, že na začátku školního roku se budeme stěhovat znovu... Do většího města a to protože potkala jednoho partnera, kterého si později vzala... To mi udělalo ránu do srdce.

I když jsem na místní základní škole byla jenom dva roky, měla jsem ji ráda a na střední školu jsem šla asi se 3 spolužačkami. Myslela jsem, že jsme se konečně usadili a že zde budu mít více přátel a budu zde studovat a žít... Ale bohužel naivně. V tu chvíli, kdy jsem si začala uvědomovat, že opět budu opouštět svoje „stanoviště“, jsem si řekla, že už nebudu poslouchat svou matku a budu si dělat, co se mi zamane...

V tu dobu jsem byla strašně zamilovaná do chlapce, který byl již závislý na THC a pervitinu. Ale to jsem v tu chvíli nevěděla. Bloudila jsem noc co noc s tímto mladíkem a doufala, že mě jednou bude milovat a bude se mnou chtít být. Jednoho večera mi nabídl, jestli s ním nechci jet do vedlejšího města pro pervitin...

 Sama jsem nevěděla, co je to zač, tak jsem mu to odkývala a jela jsem s ním... V noci téhož dne jsem s ním „šňupla“ lajnu v domnění, že se mu zalíbím a že ta droga je něco jako THC  a že mi nemůže ublížit...
 No podrobnosti by byly na dlouho... Po prázdninách se značnou závislostí na pervitinu jsem se odstěhovala s matkou na severní Moravu, kde jsem začala chodit na pedagogickou školu. Tam jsem zajisté s touhle závislostí neuspěla a závěr byl, že jsem skončila jako mladá holka bez vzdělání.

Poté mě doprovázely nešťastné partnerské vztahy se závislými ... Nakonec, když jsem utíkala od jednoho narkomana, jsem poznala slušného chlapa, se kterým jsem otěhotněla. Ale to již bez drog... Porodila jsem zdravého syna a žila s ním sama. Můj přítel mě opustil ještě těhotnou... Můj malý prcek pak ve třetím měsíci byl dvakrát očkovaný v jeden den. Přivodilo mu to krvácení do mozkové pleny a očního pozadí. Byl umístěn na JIP a byl v umělém spánku...

Měla jsem pocit, že umřu. Spadla jsem zpátky do drog a maličkého si vzala máma. Nyní již mám malého zpátky v péči a s maminkou mám krásný vztah. Vím, že jsem udělala tenkrát chybu, že jsem v době nouze a v době, kdy mě syn nejvíce potřeboval, brala drogy...
Ale malému jsou teď necelé dva roky a mám dost času na to mu to vrátit zpět...!!!!
Malý už má jen malé problémy se zrakem, které řeším... Upřímně, mě je pouhých 22 let. Malého jsem měla ve 20  a vím, že jsem na to nebyla vůbec připravená...
Ale na druhou stranu už vím, co je to být matkou a všem ženám či slečnám, co to teď čtou, chci říci, ať nikdy nespadnou do drog jako já... Protože tím ztratí rodinu, přátele i vše, co je pro ně tak moc důležité... Jen mě prosím neodsuzujte... Tento článek není pro kritiku, ale pro inspiraci. DĚKUJI.