Dříve byla ve třiceti letech svobodná žena téměř kuriozitou. Dnes se díky spoustě možností ať už vezmeme v úvahu cestování, kariéru či záliby, posouvá doba uzavírání manželství o několik let dál. Není výjimkou se vdávat po třicítce.

Proto se dá zobecnit, že ve třiceti letech se dělí lidé na ty, co žijí v trvalém svazku - ať už manželském nebo na hromádce či jak se říká na psí knížku, a na singles - jak se moderně říká jednotlivcům žijícím v domácnosti bez dalších osob.

Samozřejmě i mezi singles je dosti těch, kteří sice někoho mají, ale stačí jim vidět se jedenkrát či dvakrát do týdne, přičemž každý žije v jiné domácnosti.
Možná bude trochu překvapující, že seznamování a lásku vyhledává i skupina osob žijících v trvalém svazku. Často to bývá z nedostatku komunikace, protože dříve se lidé spolu daleko více bavili. Dnes stačí poslat krátkou textovou zprávu a vztah je ukončen. Někdo vstoupí do manželství příliš brzy a až pozdě si uvědomí, že si vlastně v mládí moc neužil a neví, jak z toho ven.

Paralelních vztahů je nepočítaně, nemalou část však odkryjí lidé sami prostřednictvím mobilních telefonů - omylem poslané esemesky by mohly vyprávět. Také v koloběhu pracovního života často dochází k výměně partnerů. Člověk ve dvaceti nemyslí příliš na to, co bude za deset let. Když jeden z partnerů udělá závratnou kariéru, často si k sobě posléze vybere někoho s vyšším vzděláním, vyšším příjmem či hezčím vzhledem. A netýká se to jen modelek, které své hubené vyučené číšníky mění za svalnaté hokejisty.

I mladí manažeři, kteří ve dvaceti začali jako asistenti a ve třiceti jsou sice nejméně o deset kilo starší, ale s daleko větší perspektivou, se poohlédnou naopak po mladší, štíhlejší a krásnější partnerce, která jejich rostoucí břich bude do budoucna lépe reprezentovat. V kategorii třicetiletých se nejvíce příležitostí k seznamování již nekoná na sociálních sítích a v hudebních klubech, ale daleko více jsou využívané renomované seznamovací kanceláře ať už pracující klasickou formou dotazníků a párování prostřednictvím počítače, nebo používají metodu několikaminutového osobního setkání založeného na poznání, že člověk již během prvních minut pozná, kdo mu je sympatický, a kdo ne.

Všechno jsou to marketingová chapadla peněz, která mohou přinést lásku asi stejně, jako když se sami budete chtít seznámit na povel jakoukoli jinou nepřirozenou cestou - např. návštěvou divadelního představení pro nezadané.

Vyjít to může, ale do divadla většinou chodíme na hru, seznámení tam proběhnout může, ale spíše je to další forma, jak nalákat další diváky na průměrné divadelní představení za nadprůměrné vstupné. To samé se týká seznamovacích kanceláří. Jsou zaměřeny buď na klientelu, která nemá internet, nesleduje inzeráty v tisku zaměřené na seznamování ani není z jakéhokoli důvodu schopná si jiným přirozenějším způsobem najít partnera, nebo na ty, co to vysvětlují nedostatkem příležitostí. Příležitosti člověk musí ale vyhledávat aktivně, nikoli pasivně čekat doma. Což takhle si udělat celodenní výlet do venkovního aquaparku nebo na koupaliště a tam oslovit protějšek třeba s prosbou o namazání zad?

Autor:pppeettrr