Jak dítě připravit k zápisu i na samotnou školu?

U rodičů většinou panuje utkvělá představa, že pokud se dítě ještě v předškolním věku naučí číst a počítat, stane se z něj geniální žáček. Je to ale skutečně pravda, anebo jsou důležitější jiné dovednosti a od učení číst a psát tu máme školu? Jak se staví ke školní docházce dnešní děti a jakou roli v přípravě dnešních předškoláků hraje rodina?

Podle některých kantorů je úroveň znalostí u prvňáčků nižší než před dvaceti lety, podle jiných naopak vyšší. Záleží totiž na úhlu pohledu. Starší kantorky většinou vidí pouze neznalosti svých žáčků a jejich neposednost, mladší naopak často ocení jejich flexibilitu, schopnost rychle uvažovat a také velmi důležitou schopnost rychle najít to, co potřebují vědět – což je v dnešní době přecpané informacemi dovednost v podstatě stěžejní.

Na co si ovšem stěžují učitelky v mateřinkách i pedagožky prvňáčků je neznalost klasických pohádek a problém s udržením pozornosti především, jedná-li se o čtení. Nejdůležitější roli v této neznalosti hrají rodiče a jejich přístup k výchově. Pokud se dětem rodiče pravidelně věnují, knížky jim čtou, připravují jim zážitky a rozvíjí jejich fantazii, pak je vše v pořádku. Takových rodičů je dnes bohužel jenom zlomek, ostatní z časového hlediska a kvůli svému pohodlí preferují pohádky v televizi a blikající zábavu u počítače.

Co by předškolák měl skutečně umět k zápisu

a co dnešní děti skutečně umí?

Důležité je, aby znal své jméno, příjmení, popřípadě datum narození a adresu, kde bydlí. Měl by umět vyslovovat správně všechny hlásky, vytleskávat slabiky, určit barvy, poznat číslice do 5, poznat geometrické tvary, zazpívat písničku či přednést nějakou říkanku. Co se týká dovedností, mělo by dítě umět namalovat postavu, stříhat a držet správně tužku (a to již od útlého věku, ne až v první třídě). Velkým problémem je rozeznávání první a poslední hlásky ve slově, to dnes většina dětí neumí. Vedle nepozornosti pak oproti dřívějším létům děti trápí také špatná slovní zásoba, vysoký výskyt logopedických poruch a kupodivu i manuální nezručnost. Je ovšem nad slunce jasné, že televize a počítač vaše dítě stříhat či modelovat nenaučí!

Jaké chyby dělají rodiče?

Pokud k tomu dítě samo neinklinuje, není nutné ho učit číst a počítat, mělo by pouze rozeznávat hlásky a číslice, zbytek ho naučí škola. Spíše než číst a psát byste tedy své dítě měli připravovat z hlediska pravidelného režimu, manuálních, sociálních, vědomostních a pohybových dovedností! Je důležité neučit děti nic, čím si sami nejste jisti, spíše jej učte jistým návykům a pravidelnosti, jako je bezproblémové vstávání a usínání, učte ho denně pomáhat v domácnosti, přičemž může plnit i různé praktické úkoly, vždy střídejte fyzické aktivity s duševními, stříhejte, lepte, přikládejte, zkrátka staňte se pro svého potomka kreativcem na každý den. 

Nepočítejte ovšem s tím, že mateřská škola vaši ratolest připraví za vás. Rodiče dnes bohužel plně spoléhají na výchovu dítěte v mateřské školce, zkuste si ale představit, že jedna učitelka má často na starosti 27 hyperaktivních dětí, což dnes není žádná výjimka. Opravdu si myslíte, že je potom schopná každého jednoho naučit rozeznávat první a poslední hlásku ve slovech? Určitě ne, a proto je velká část přípravy na rodičích a je tomu tak dobře, rodiny by měly být více spolu, aby se neztrácela komunikační nit.

Čas strávený přípravou předškoláčka ovšem nemusí být jen nudným plněním úkolů. Stejně jako příprava dítěte ke zrození trvá 9 měsíců i příprava předškoláka by měla trvat obdobný čas, ovšem nikdy není pozdě, obzvlášť když děti i rodiče taková příprava bude bavit.

Důležitou pravdou, která by měla motivovat všechny rodiče k aktivitě, zůstává, že připravené dítě bude v první třídě úspěšné. Jeho úspěch je pak pro něj následně velkou motivací k pozitivnímu vztahu ke školní docházce a k plnění školních povinností!