Vánoční cukroví - nejoblíbenější recepty Vánoční cukroví - nejoblíbenější recepty Nejoblíbenější VÁNOČNÍ KOLEDYNejoblíbenější VÁNOČNÍ KOLEDY Květina Vánoc - Vánoční hvězdaKvětina Vánoc - Vánoční hvězda Vánočka - nejoblíbenější receptyVánočka - nejoblíbenější recepty
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Čtvrtek 14.12. 2017
Dnes má svátek Lýdie
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 
Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY
Dělená strava? Zase další dieta? Nebojte se, dělená strava spočívá v tom, že své jídlo dělíte na bílkoviny, sacharidy a neutrální potraviny.

Jak jsem musela s naším chlapečkem do nemocnice

7. 11. 2010 | Vaše příběhy

Když byly našemu malému chlapečkovi čtyři měsíce, udělala se mu u zadečku červená boulička, která byla den ode dne větší. Třetí den jsme raději vyrazili k paní doktorce a bylo mi jasné, že toto samo nebo za pomoci nějaké mastičky nezmizí.

Paní doktorka se na to podívala, řekla, že je to absces a vypsala nám žádanku na dětskou chirurgii.
Ještě jsem vůbec netušila, co nás čeká a tak jsme celkem v klidu s manželem vyrazili do třicet kilometrů vzdálené nemocnice. Když jsme přišli na řadu, v ordinaci byla velmi mladá a velmi hodná paní doktorka, malého hladila, držela za ručičku a sdělila nám, že mu bouličku budou muset pod narkózou propíchnout. Těžko jsem to ustávala a nakonec jsem i slzu uronila, představa mého plačícího broučka na sále mne děsila.

Když vypisovali potřebné papíry k hospitalizaci, nepříjemná sestra mi sdělila, že malého si tam nechají, ale že s ním nemohu být,  že pro mne nemají místo. Na rovinu jsem řekla, že tedy pojedeme do jiné nemocnice, že tam malého za žádnou cenu nenechám, že mám právo s ním být. Pak sestra někam volala a najednou se místo našlo.

Sestra nás odvedla na pokoj a manžel nám mezitím jel domů pro věci. Sestry byly velice nepříjemné, manžel musel dovézt ještě nějaké papíry a jedna sestra říkala, že jsme je měli mít sebou, řekla jsem jí, že jsme nemohli vědět, že tu budeme muset zůstat, že paní doktorka nám řekla, že to nebude na hospitalizaci. Za chvíli ta sestra přišla znovu a ptala se, zda už manžel dorazil. Když jsem jí řekla, že ne a že bydlíme přes třicet kilometrů daleko, odpověděla mi, že cesta tam a zpět trvá maximálně třicet minut, řekla jsem jí, zda někdy v naší vesnici byla a ještě ke všemu za plného provozu, kdy jezdí všichni z práce, ušklíbla se a bouchla dveřmi. Takové chování na dětském oddělení prostě nebylo normální. Paní, co se mnou byla na pokoji s malou holčičkou, která měla jít na operaci, říkala, že je to opravdu hrozné, že jí sestra nejednou vynadala kvůli hloupostem a že se chtěla nechat převézt do jiné nemocnice, ale nakonec řekla, že to vydrží. Musela jsem nechat malého minimálně tři hodiny vyhladovět a to bylo hrozné, malý byl velký jedlík a mlíčko měl opravdu rád a víc jak tři hodiny nikdy nevydržel, ale teď musel. Celou dobu plakal, byl k neutěšení, já brečela s ním.

Pak si pro něj přišla sestra a plačícího ho vezla na sál, ještě několik minut jsem slyšela, jak pláče. Za chvíli mi ho přivezli, měl v pusince paleček, byl hrozně uplakaný a měl odřené čelíčko, jak mu na nosánek násilím dávali masku s anestezií. Ale měl to za sebou. Do večera spinkal, pořád jsem ho pozorovala a čekala, až se probudí, když otevřel očička, hned jsem ho vzala a za chvíli mu dala napít čaj. Večer už směl mlíčko a ani snad nelze popsat, jak si ho vychutnával, úplně se zalykal, jak rychle polykal, asi myslel, že mu zase dlouho nedám, tak si to vychutnával. Za čtyřicet minut chtěl zas, byl úplně vyhládlý. Druhý den při vizitě nám řekli, že půjdeme domů, že se ranka hojí dobře.

Domů nám dali potřebné věci k převazování a pozvali si nás jen na kontrolu. Byla jsem hrozně šťastná. Doktoři byli hrozně moc hodní, ale sestry by se takto zkrátka chovat neměly, vím, že to není jednoduché povolání a také vím, že všechny sestry nejsou takové, setkala jsem se s mnoha milými a hodnými sestrami, ale přístup těchto mne prostě šokoval. Když tu práci nemají rády, proč ji dělají? Ještě dnes, když o tom s někým mluvím, mi každý říká, že je to hodně dobrá nemocnice, ale sestry v ní opravdu nemají nejlepší chování. Naštěstí se malému ranka rychle zahojila, sice mu zůstala jizvička, ale to nevadí, je na místě, na které mu nikdo nikdy koukat nebude.

 

Lipsas - čtenářka

ChytráŽena.cz


Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
Poslat emailem GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
 
Čtěte také



Komentáře
« Předchozí   1   2  Následující » 
Obrázek uživatelky
profil
kdyz je nemocne, jsme urcite prozili kazda
O to vetsi, kdyz je v nemocnici mnohdy odkazan na personal
Obrázek uživatelky
profil
Já ze své zkušenosti musím konstatovat, že mladé sestřičky jsou daleko hodnější a ohleduplnější než sestřičky staršího věku.Není to ale všude, je to rok, co jsem byla na vyndání krčních mandlí, ležela jsem na dětském oddělení a nemohla jsem si setřičky vynachválit.Byla jsem z toho dost překvapená,ale jejich ochota a starost o pacienta mě i ostatní pacienty strašně potěšil.Moc jim za to děkuji .SmajlíkSmajlíkSmajlík
Obrázek uživatelky
profil
Musím zaklepat, já se s protivnou dětskou sestrou setkala jen jednou - v porodnici, kdy mne nutila kojit i když to nešlo Smajlík (a s dr. jsme se dohodli, že pro nás dva - syna i mne, je lepší láhev). Pak už jsem měla jen samé dobré zkušenosti - syn musel ještě v šestinedělí na operaci, byl 5 dní na JIRPu. Tehdy tam pro mne neměli místo, několikrát se mi omlouvali a ubytovali mne na oddělení pro kojence a batolata, kam pak přeložili i syna Smajlík Sestřičky tam byly hodné, pokaždé když jsem přišla, hlásily, co nového, jak syn jedl,... Dovolovaly mi ho odpojit od monitorů a mohla jsem ho chovat, jak dlouho jsem chtěla,... prostě super. O dva roky později jsme byly na chirurgii znovu, nemůžu si stěžovat, opět vše bylo v pořádku, sestřičky milé, ochotné a dokonce mi pomáhaly schovávat jídlo a pití před operací. Přes den jsem chodila se synem do nemocniční školky (kde fungovala dopoledne i pí učitelka) a nevyskytl se žádný problém - v podstatě mám jen samé dobré zkušenosti
Obrázek uživatelky
profil
No,teda musím říct,že přístup sestřiček na dětském oddělení je snad bohužel všude stejnýSmajlík,zrovna dnes jsem se bavila se sousedkou a právě jsme se bavili na téma dětská oddělení a chování sestřiček.Bohužel i já mám špatné zkušenosti a jednání dětských sesřiček,když jsem byla před Vánoci s malým v nemocnici kvůli laryngitiděSmajlíkuž doufám nikdy víc!!!!A to mají být hodné milé tetySmajlíkTo už na porodnici a na gyndě se ke mě chovali suprověSmajlík
Obrázek uživatelky
profil
nezasvěceným se těžko něco vysvětluje o práci sester,pravda ale je,že se musí chovat empaticky a profesionálně,maminkám jen samé lepší zkušenosti
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
Náš tip

Dopřejte si krásná česká plastová okna.

Potřebujete stylová a pohodlná křesla do pracovny? Vyberte si kvalitní kancelářské židle Hawaj.

NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY KONTAKT  ? Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles