Nejlepší velikonoční beránek?Nejlepší velikonoční beránek? MDŽ nebo Den matek?MDŽ nebo Den matek? Jak vyfouknout velikonoční vajíčkoJak vyfouknout velikonoční vajíčko Školní rok a prázdniny ve školním roce 2023/2024Školní rok a prázdniny ve školním roce 2023/2024
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Velikonoční nadílka
Soutěžte s námi o 350 skvělých výher
do startu zbývá:
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Úterý 19.03. 2024
Dnes má svátek Josef
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 

Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY

Jak jsem přišla nejen o peněženku, ale i o iluze

19. 04. 2011 | Vaše příběhy
V dnešní době je na trhu spousta firem, které nabízejí netradiční zážitky. Ten můj si mě našel sám, ani jsem o něj nestála. Přestože se udál už více než před patnácti lety, je však pro mě stále nezapomenutelný a v mnohém mě i poučil.

V jedné ruce tašku s nákupem, ve druhé dlaň svého doprovodu, šestiletého syna, přes rameno kabelku. Vstupujeme na eskalátor brněnského podchodu, tzv. „myší díry“. V hlavě myšlenky na to, co bude k večeři, na nenapsané úkoly dvou starších dětí, odpovědi na nekonečné zvídavé otázky nejmladšího syna. Den jako každý jiný, ale najednou mě přepadne divný pocit, že něco není v pořádku. Když se rozhlédnu pozorněji kolem sebe, zjišťuji, že eskalátor jako by se vylidnil, až na hlouček výrostků a dokonce dětí, které nás těsně obklopují. Někdo se mi snaží strhnout kabelku z ramene. Chci zavolat o pomoc, ale hlas mě neposlouchá.  Ostatní kolemjdoucí rychle a jakoby nevšímavě  spěchají po vedlejším betonovém schodišti bez jediného ohlédnutí co nejdále a nejrychleji pryč od  nás.

Zničehonic se v ruce jednoho z drzých mladíků objevuje vystřelovací nůž. „Snad nám neublíží, vždyť je tu se mnou dítě!“ probleskne mi hlavou. Mám strach především o bezpečí svého syna. Ale asi se nás snaží jen zastrašit.

Nikdy jsem se s nikým neprala, ani to neumím dodnes. Mám v sobě malou dušičku, ale velké odhodlání nás ubránit. Stále nepouštím ruku svého syna a druhou rukou se snažím odehnat od sebe útočníky, jsou tak blízko, že na obličeji cítím jejich nepříjemný dech. Jeden mi schválně vyfoukl kouř z cigarety přímo do obličeje. Možná by náhodnému pozorovateli mohlo moje počínání připadat marné i směšné, ale takoví pozorovatelé nablízku nejsou, bohužel. Spěchající lidé nás buď nevidí nebo raději nechtějí vidět.

Eskalátor už sjel do podchodu, ale ani tady se mi nepodařilo z obklíčení vymanit se. Sklízím nadávky, sem tam i nějakou ránu, pohazují si mě jako hadrovou panenku. Tašku i kabelku jsem upustila, mám teď obě ruce volné. Podaří se mi vzít syna do náruče. Křičí na mě něco nesrozumitelného a mně se najednou také podaří zakřičet: „Nechte nás být! Nechte nás být!“ Skupinka útočníků se jako zázrakem rozptyluje a za nesrozumitelných nadávek nás opouští. Nikdo jim nadále nevěnuje pozornost, takže mají možnost hledat si novou oběť i novou kořist. Sbíráme naše  věci poházené po zemi. A teprve nyní se po nás lidé začínají  ohlížet. Jsem vděčná aspoň za to, že nám nic nesebrali. Zjišťuji však,  že peněženka v kabelce chybí.

Po dvou hodinách strávených na policii a sepsání protokolu se mi dostane ujištění, že pokud útočníky najdou, peněženka, která mi nevím jak z kabelky zmizela,  bude vrácena. Ztracenou peněženku i se všemi doklady a penězi jsem dávno oželela, ale na příhodu v podchodu si vzpomenu, kdykoliv tudy musím projít.

Tato událost mě naučila být ostražitější, ale také mě přinutila zamyslet se nad nevšímavostí lidí k tomu, co se děje přímo před jejich očima. Možná, že se bojí, že by se sami mohli dostat do problémů, sami se stát terčem útoku, případně by mohli být nakonec i obviněni sami z rasového útoku nebo nepřiměřené obrany.

Rodiče mě od dětství učili vždy na lidech hledat to dobré a já dodnes věřím, že v každém člověku je alespoň zrnko něčeho dobrého. Ale tato veskrze negativní zkušenost v brněnském podchodu mě naučila dívat se na lidi i z té druhé stránky a uvědomovat si, že v každém může být naopak i zrnko něčeho špatného. A toto přesvědčení jsem se snažila vštípit i svým vlastním dětem a za své dlouholeté pedagogické praxe i svým malým svěřencům. Protože kdo jiný je důvěřivější než malé děti? Jejich bezmezná důvěra především ke starším a dospělým může v konečném důsledku vést až k únosům dětí a dalším tragédiím.

Ano. Stále je mezi námi hodně těch, kteří způsobují druhým lidem bolest, ztráty, utrpení, ale i lidí přihlížejících a přesto lhostejných.

Proto je tento můj příběh nakonec s dobrým koncem i varováním všem, kteří ještě nepoučili své děti o tom, že svět je právě takový jaký je, že cizím lidem nemohou věřit a příběhy s dobrým koncem se objevují především v pohádkách.

Maryen - čtenářka
ChytráŽena.cz


Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
 
Čtěte také



Komentáře
Obrázek uživatelky
profil
Když říkám vnukům, že za našich mladých let byl lepší svět,říkají, že si to myslím proto, že jsem byla mladá a na vše se dívala jinýma očima než dnes, ale já si za tím stojím.V sobotu jsme jeli po dlouhé době vlakem.Nastupovali jsme na nově vybudovaném nádraží, ale nejprve jsme museli projít podchodem. Nové obložení počmárané, zákoutí pokálená. Bylo mi moc líto, jaká je dnes naše společnost.Smajlík
Smajlík
Obrázek uživatelky
profil
Bohužel i to se stává v naší společnosti, někteří výrostci jsou drzí a nebezpeční, jejich chování kolikrát hraničí až s kriminalitou, tak musíme být obezřetní a hodně všímaví, díky Bohu se ti nic nestalo, ale samozřejmně je ponaučení pro životSmajlík
Obrázek uživatelky
profil
tenhle zážitek musel být opravdu děsivý. ta lhostejnost lidí, kteří museli určitě vidět co se děje je hrozivá. Občas si říkám, že za chvíli se budeme bát chodit ven...jen jsem ráda, že jsem ze svých dětí nevychovala obdobná zvířata (nic jiného to není).
Obrázek uživatelky
profil
Řekla bych, že nejen hodně, ale stále více je lidí, kteří způsobují bolest druhým a lhostejných.
Obrázek uživatelky
profil
Máš pravdu, také svému synovi pořád opakuji, že nesmí nikomu cizímu důvěřovat. Ani se s nikým cizím bavit. Žijeme na malé vesnici, ale i u nás se už párkrát objevilo varování, že vesnicí projíždí nějací cizí chlapi v tmavém autě a vyptávají se dětí chodící ze školy na nesmysly. Učitelé varují, rodiče varují, pak se situace zklidní, ale strach v nás zůstává.
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
 
 
 
Náš tip


NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY Zásady ochrany osobních údajů KONTAKT © Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles

Kraslice