Čas malinČas malin Rebarborový koláč - nejoblíbenější receptyRebarborový koláč - nejoblíbenější recepty Houbový guláš - nejoblíbenější receptyHoubový guláš - nejoblíbenější recepty Červená řepa - nejoblíbenější receptyČervená řepa - nejoblíbenější recepty
Chytrá Žena na Facebooku
Kategorie
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Středa 23.08. 2017
Dnes má svátek Sandra
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 
Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY
Dělená strava? Zase další dieta? Nebojte se, dělená strava spočívá v tom, že své jídlo dělíte na bílkoviny, sacharidy a neutrální potraviny.

Jak jsem vychovávala cizí děti k lásce ke zvířatům

13. 04. 2014 | Vaše příběhy

Nastoupila jsem do starobního důchodu, na který jsem se moc těšila. Jenže za krátkou dobu jsem začala trpět stavem vyhoření. Chyběl mi kontakt s lidmi. Bloumala jsem se psem uličkami bez cíle. Jednou při venčení psa mě oslovila dlouhonohá blonďatá paní. „Paní, vy tady někde blízko bydlíte?“ ptala se mě. „Ano, hned ve vedlejší bytovce,“ odpovídám jí. „Nechtěla byste nám hlídat děti?“ ptá se.

Vykulila jsem na ni oči. Platí sice 30 Kč za hodinu, ale bylo by to přilepšení k důchodu. Nepřemýšlela jsem dlouho. Vnoučata mám už odrostlá, bylo by to zpestření všedních dnů. „Kdy mám nastoupit,“ ptám se. „Jestli můžete, třeba hned,“ dostávám odpověď.Tak jsme si plácly. Vede mě do svého bytu. Na gauči sedí 6letý modrooký kluk (Bože, jak je podobný mému vnukovi) a 1roční holčička, vietnamečka, má krásné velké hnědé oči. Nastal dennodenní maraton. Ráno po páté a večer neurčito. Někdy jsem tam byla i přes noc. Ráno jsem Bohumila (zkráceně Bob) vypravila do školy a celý den jsem se věnovala holičce. Lili bylo její jméno. Dělala jsem pokroky a dostala jsem přidáno. Bob se zlepšil ve škole. Lilinku jsem naučila rozeznávat barvy, spoustu písniček i básniček. Ale nejvíce jsem byla pochválena za to, že jsem Liliánu naučila chodit na nočník. Mám vám prozradit jak? Sice se stydím, ale řeknu vám to. „Lilinko, pojď, budeme závodit. Kdo se první vyčůrá, bude princezna a dostane odměnu.“ Já sedím na záchodě, Lila na nočníku. „Teto, hotovo,“ hlásí. Dávám jí želé příšerku, tu má nejradši. Má velkou radost a těší se, že se pochválí rodičům. Takhle to pokračuje 2 roky. Uteklo to a Lila jde do školky. 

jak jsem vychovávalaTeď mám víc času pro sebe. Ráno je vypravit do školy a školky, odpoledne vyzvednout a doma čekat na příchod rodičů. Jednou ráno vycházíme ze dveří a slyším Boba, jak říká: „Hele, této, podívej se, tam je pes a třese se zimou. Pojď, chytíme ho a ty ho vezmeš k nám domů.“ „Bobe, teď ne, přišel bys pozdě do školy.“ „Ale této,“ protestují děti, „jemu je velká zima.“ „Musí to vydržet,“ odpovídám. Slibuji, že až se vrátím, o pejska se postarám. Co teď? Slib se má dodržet, ale jak, když se pejsek nedá chytit? Naproti v domku bydlí kamarádka, otevírá branku a lákáme pejska dovnitř. Pejsek vejde, klap, zavřeme vrátka. A jsi lapen, říkám mu. Kdepak, já se tak lehce nevzdám, myslí si pejsek. Naháníme ho po celé zahradě. Vlasta, tak se jmenuje má kamarádka, přináší salám, že ho na něj přilákáme. Vlasta si čupne a láká ho, pejsek nejde. Na pomoc nám přijde i soused. Klekne si na salámek, nic, pes se ani nehne. Únavou si čupnu. Dívá se mi přímo do očí a světe div se, on jde ke mně. Tak už jsi můj. Neprotestuje. Nechá se vzít do do náruče. „Tak pojď, šmudlíku, uděláme očistu.“ Nechává se nést. 

Napustím vanu s teplou vodou. Je vidět, že mu koupel dělá dobře. Odbleším ho a odčervím. Ale česání, to ne. „Jsi nádherný,“ říkám mu. On jako by tomu rozuměl, vrtí ocáskem.  Kouknu na hodiny /honem, už bude 15 hodin). Spěchám pro děti. Oba se shodně ptají. „Teto, co pes?“ „Je doma,“ odpovídám. Celou cestu běží jako o závod. Nemůžou se „péjska“ dočkat. Celé odpoledne slyším dětský smích a vidím radostná očička. Jsou to šťastné děti, ale i pes. „Teto, budeme mu říkat Flíček, když byl tak špinavý.“

Najednou slyším klíč ve dveřích. „Děti, rodiče jsou doma,“ zvolám. Vtom slyším kýchání a Robin, pán domu, couvá zpět na chodbu. Má alergii na psa i kočku. Do dveří vchází maminka Ivana. „Ten pes musí z domu.“ Nastane velký pláč. „Mami, co kdyby táta spal v autě?“ „To nemyslíte vážně, venku mrzne, táta by tam zmrzl.“ „Neplačte,“ říkám, „já si ho přes noc vezmu domů a ráno se uvidí.“ To jsem si ale naběhla. Flíček ubližoval mému štěňátku. Nespala jsem celou noc. Ráno jsem Flíčka vyfotila, napsala letáčky, které jsem vyvěsila po celém městě. Už nevím kdy, ale zvoní mi mobil. Přihlásil se páníček. Jdu s Flíčkem dolů, stojí tam mladík. „Bene, pojď ke mně,“ zavelí.  A Flíček, totiž Ben, vrtí ocáskem, je vidět, že mají oba radost.  Radost však trvala krátce. Za 2 dny zvoní někdo u dveří. „Paní, váš pes běhá v zahrádkách už 2 dny.“ Vše zase nanovo, ale tentokrát letáček nezabral. Páníček se nepřihlásil. Po několika dnech venčím oba pejsky, na hřišti si hrají děti. Přistoupí ke mně klučina a ptá se: „Paní, proč máte 2 psy a já nemám žádného? Dejte mi jednoho.“ „Dobrá,“ odpovídám, „běž se zeptat rodičů, já tady na vás počkám.“ Přišel i s maminkou a Bena si odvedli.

Ráno vycházím z domu a Ben před dveřmi. Večer si kluk pro něj přišel. To se opakovalo několik dní. Jednou s klukem přišla i maminka. „Paní, my už ho nechceme. Nemá to smysl. Stále utíká k vám.“  Mám telefon, volá mi bývalá kolegyně. „Aničko, pojeď se mnou na zahradu.“ Jezdívaly jsme tam často i na několik dní. „Maruško, ale já mám zpátky Bena,“ odpovídám. „Nevadí, vem ho s sebou,“ dostávám odpověď.

Jedeme teda na výlet. Už v autě je vidět, že se mu tam nechce. Na zahradě se podhrabe a uteče. Všude ho hledám, pískám, volám, Ben se nevrací. Ráno má Maruška telefonát. Volá synovcova manželka. Na silnici je přejetý pes. „Bože, Maruško, snad to není Ben?“ Jdu ho hledat, když tak ho pohřbím na zahradě. Nenašla jsem ho. Dodnes nevím, jestli nežije, ale určitě by si mě našel. Byla to láska až za hrob. Měli jsme se rádi. To vím jistě.


Filipi - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
Poslat emailem GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Další fotografie ke článku Jak jsem vychovávala cizí děti k lásce ke zvířatům:

Jak jsem vychovávala cizí děti k lásce ke zvířatům
Jak jsem vychovávala cizí děti k lásce ke zvířatům
Jak jsem vychovávala cizí děti k lásce ke zvířatům
Jak jsem vychovávala cizí děti k lásce ke zvířatům
 



Komentáře
« Předchozí   1   2   3   4  Následující » 
Obrázek uživatelky
profil
smutný konec Smajlík
Obrázek uživatelky
profil
Moc krásné :-D
Obrázek uživatelky
profil
Aničko krásný příběh SmajlíkSmajlíkMoc pěkně jsi to napsala!!!!!SmajlíkSmajlík
Obrázek uživatelky
profil
Aničko, moc pěkně píšešSmajlík
Obrázek uživatelky
profil
pěkný článek, ale smutně skončil. Jsi hodná, proto se k tobě pejsek vracel!SmajlíkSmajlíkSmajlík
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
Náš tip

Dopřejte si krásná česká plastová okna.

NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY KONTAKT  © Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles