Jak může dopadnout manželství...

Jenže kamarádka Lenka to na mně moc dobře poznala, že se mi Lukáš líbí a stále mě nutila, ať si s ním jdu zatancovat. Vůbec se mi nechtělo, hlavně když jsem na něm viděla, že se tak dobře baví díky alkoholu. Ale řekla jsem si, že je mladý stejně jako já a umí to pořádně rozjet, zatímco já ani nevěděla, jak pořádně chutná pivo nebo víno. Odmalička mě totiž doma před alkoholem varovali. Měli jsme sousedy, kteří hodně holdovali alkoholickým dýchánkům a soused Mirek to v padesáti dvou letech dotáhl až na cirhózu jater. Ostatní členové rodiny vypadali jako seschlé švestky, jak jsem doma hodně slýchávala.

Jenže jsem byla mladá a měla jsem trochu svoji hlavu, tak jsem si i na popud Lenky dala dva panáčky rumu. Vůbec mi to nechutnalo, ale ty panáky udělaly své. Trochu se mi motala hlava, jak jsem nebyla zvyklá na alkohol, ale zato mi dodaly odvahu a kuráž. Lukáše jsem tedy oslovila a byl naprosto perfektní. Byl to hotový gentleman. Když na mně viděl, že se trochu motám, ihned mi nabídl, že mě doprovodí domů, že je hodně nebezpečné, aby opilá holka šla večer domů sama. Marně jsem mu říkala, že opilá nejsem a že doprovod nepotřebuji, že jsem tady s kamarádkou a ukázala jsem mu ji. „Ale ta ti nepomůže, když tě někdo přepadne,“ řekl mi a já souhlasila. Bohužel to byla osudová chyba, které dodnes lituji.

Po pár týdnech chození jsem zjistila, že jsem těhotná. Když jsem tu zprávu sdělovala Lukášovi, tak byl ze začátku v šoku, ale potom se usmál a řekl, že nyní máme pádný důvod se od rodičů odstěhovat a žít si svůj život. Byla jsem štěstím bez sebe a tu radostnou novinu jsem utíkala sdělit mým rodičům. A těhotenství samozřejmě taky. Rodiče byli z budoucího miminka nadšení, ale už nebyli nadšení z toho, že se odstěhuji a že navíc budu bydlet s někým, koho viděli stěží pětkrát a ještě k tomu „z rychlíku“. „Nebojte, zítra ho přivedu k nám na oběd,“ řekla jsem a myslela jsem si, že tím rodiče trochu uklidním.

Ten den maminka dělala králíka, protože jsme je doma chovali, stejně jako ostatní užitková zvířata. Králík už krásně voněl, když vtom zvonil zvonek a ve dveřích sál Lukáš s kytkami. Jednu dal mně, druhou mamince a z bundy vytáhl slivovičku, kterou dal mému tatínkovi. Musím říct, že Lukáš na mé rodiče udělal dojem a já na to byla patřičně hrdá. Co se ale přihodilo potom, na to už hrdá nejsem.

U stolu jsme se všichni skvěle bavili a když jsme dojedli oběd, tatínek řekl, že otevře slivovici a všem naleje, kromě mě. Říkal, že miminku by se to určitě nelíbilo. Já se jen sladce uculila a Lukáš na mě hodil divný pohled. Já jsem to ale ničemu nepřikládala a za chvíli jsem na to zapomněla. Jenže jak šlo vidět, u panáčka nezůstalo. Tedy u mých rodičů ano, ale ne u Lukáše. Ten vypil snad půlku láhve! Začal se mu motat jazyk a máchal tak rukama kolem sebe, že shodil maminčinu oblíbenou vázu, co měla ještě po své rodině. Maminka se rozbrečela a tatínek Lukáše vyhodil. Prý se nesluší, aby přišel na první seznámení a ještě se tam tak opít. Vím, že měl pravdu, ale já byla slepě zamilovaná a utíkala jsem za Lukášem. Když jsem ho dohonila, strčil mi do ramene a zařval na mě: „Kam jsi mě to vzala, ty krávo!“ Zůstala jsem na něj koukat s otevřenou pusou, ale znáte to. Láska je láska a já tomu nekladla důraz a za dva měsíce jsme už spolu bydleli v pronajatém bytě. Mým rodičům se to vůbec nelíbilo, ale Lukáš se od té doby alkoholu ani nedotkl. Všemožně jsem ho bránila, i když jsem věděla a viděla, že si večer dá vždy jedno dvě piva. Ale co, rodiče se ptali na tvrdý alkohol, takže jsem jim nelhala, omlouvala jsem samu sebe.

Když se nám narodilo potom naše první miminko Petruška, tak Lukášova první reakce byla: „Bože... holka!“ a odmítl si dokonce s mým tátou připít. Nevěděli jsme, jaké bude pohlaví našeho miminka, měli jsme aspoň překvapení a Lukáš byl utvrzený v tom, že to bude kluk, jinak by se mu prý kluci smáli. A potom začalo to pravé peklo.

Když jsem se vrátila z porodnice, tak mě doma čekal šok. Nejenže mě Lukáš nikdy v porodnici nenavštívil, ale na zemi u nás doma se válely plechovky od piva a flašky od rumu, všude byl cítit kouř z cigaret a v kuchyni se hlasitě někdo smál. Když jsem tam vešla a v rukou držela Petrušku, tak všichni ztichli a potom se začali na celé kolo smát. „Lukáši, tak už se ti vrátila ta tvoje coura.“ Po tomhle výroku si všichni přiťukli, ani nevím čím. Bylo mi vážně do breku a byla jsem ráda, že rodiče mě doma jen vysadili a jeli hned domů. Byla jsem všem pro smích a nikdo se mě nezastal, i když se mi koulely slzy po tvářích a držela jsem v rukou novorozeně. Vážně to byl horor. Potom Lukáš vstal a řekl, ať prý dám „to mimino“ do postýlky a jdu s nimi slavit. Myslela jsem, že slavíme naše miminko, ale jak jsem se dozvěděla, tak jsme slavili rozlučku jeho kamaráda! To mě vážně moc zabolelo a utekla jsem do vedlejší místnosti za dcerou, kterou jsem vzala a jela autobusem k rodičům. Byli rádi, že jsem přijela za nimi, ale samozřejmě jsem si musela vyslechnout to, před čím mě varovali. S brekem jsem je poslouchala a dala jim za pravdu. Kdybych nebyla vdaná, vdávala jsem se v sedmém měsíci těhotenství, tak bych se vážně sbalila a šla bydlet kamkoli, jen ne s tím mužem, se kterým mám dceru.

Za nedlouho mě začal Lukáš hledat a první, co ho napadlo, že budu u rodičů, protože moc dobře věděl, že tam je mé útočiště. Kolikrát jsem se tam před ním schovávala! K mým rodičům přišel opilý a hned, jak mě uviděl, dal mi takovou facku, že jsem se praštila o futra u dveří. „Ty mi budeš krást děcko?!“  začal ječet jako na lesy a to potom přišel můj táta. Když viděl, že pláču a jak je Lukáš opilý, už se neudržel a jednu mu vrazil. Lukáš se na nohou neudržel a spadl a mě táta odvlekl dovnitř. Už jsem se totiž začala ohýbat, že Lukášovi pomůžu. „Ne! S ním už nebudeš mít nic společnýho, dívej, jak se chová!“ křičel na mě táta a mamka mu dávala za pravdu. Dnes už vím, že měli ve všem pravdu a lituji toho, že jsem je neposlechla a Lukáše si vůbec brala.

U rodičů jsem zůstala asi týden a během té doby jsem si vše poskládala v hlavě. Podám žádost o rozvod a to hlavně kvůli své dceři. Naštěstí mě rodiče plně podporovali a já jim jsem za to moc vděčná dodnes. Už mě nebavily nadávky, facky a ponižování ze strany Lukáše nebo zesměšňování naší dcery. To mě mrzelo nejvíc. 

Nyní je tomu deset let a Lukáše jsem potkala pouze dvakrát. Je to bezdomovec a předtím byl jednou ve vězení kvůli loupežnému přepadení. No jo, alkohol a cigarety něco stojí, hlavně když nechodíte do práce.

Cherrynka - čtenářka
ChytráŽena.cz