Jak náš trabant a příslušníci VB chytali na kopci druhý dech

Trabant byl naším prvním autem a dlouhá léta i dalším dítětem. Moc toho nepotřeboval, jen dolívat benzín ochucený olejem, trochu omýt, naleštit plastový kabátek, vyklepat sedačky zadrobené od dětí. Byl celkem spolehlivý a užili jsme si s ním mnoho veselých příhod.

Občas míval i špatné dny. Jeho vleklou nemocí bylo hlinikové těsnění pod hlavou  válce. Jednou vyprsklo při jízdě do kopce a nastalo zděšení, když nás předjel i cyklista. Celé osazenstvo vystoupilo z auta,  do kopce trabanta vytlačilo a za pomalé jízdy opět naskákalo zpět. Na příhodném místě se těsnění, když bylo ovšem nějaké v zásobě, vyměnilo, a do cíle jsme vždy dojeli.
To bylo takhle jednou na jaře, kdysi dávno, když byl měsíc duben, měsícem bezpečnosti na silnicích. Bývalo zvykem, že tehdejší členové VB (Veřejné bezpečnosti, nyní Policie) potřebovali po dlouhé zimě vyvětrat, a tak rozbalili své nádobíčko na okrajích měst a vesniček. Hlavně vytasili svou červenou plácačku a nasměrovali řidiče, co se jim zdáli trochu podezřelí, s jeho milovaným přibližovadlem ke kraji silnice. Téměř každý řidič znejistěl a přemýšlel, jaký hřích mu přišijí a zpoplatní.

Na chalupu jsem jezdívala sama s malými dětmi, manžel míval turnusové šichty, a tak jsem si musela často poradit i s mužskými drobnostmi a opravami. V osudnou dobu se mi nepodařila na chalupě zprovoznit vodárna, očista se konala u studně. V den odjezdu využily děti mé nevšímavosti a silně se u pumpy celé promáčely, náhradní prádlo už bylo zablácené od jejich předešlých her. Jejich hry v kalužích byly vytrvalé a má trpělivost u konce, neměla jsem je už do čeho převlíknout, vše bylo mokré a špinavé.
 Aby nenastydly, naložila jsem je hned po obědě do auta tak, jak byly - špinavé a mokré - a opatrně jela domů. Proč opatrně?? Před dojezdem na chalupu v motoru pod hlavou vyfouklo těsnění a náhradní už v zásobě nebylo.

Tráboš hučel jak formule, a přitom se nemohl pořádně rozjet. Jel jak šnek, jeden válec nabíral vzduch. Jelo to jak to šlo - podle možnosti druhého zdravého, ale opatrně, aby se motor nezavařil.
Do  jedné vesničky se sjíždí dlouze z kopce na náves, pak je zatáčka a prudký stoupák nahoru na kopec. Pro auto to znamenalo z kopce to pořádně rozjet, náves prosvištět, neztratit rychlost v zatáčce, aby ten kopec zvládl. Bylo to jen tak tak.  Jenže malér byl na světě. Na konci vsi čekala zvednutá paže příslušníka VB s červenou plácačkou, bylo mi známo, jakého přestupku jsem se dopustila, ale byla jsem klidná.
Jeden v uniformě na mě rázně spustil: ,,Paní řidičko, víte, jakou rychlostí jste jela přes obec?  A taky máte poškozený výfuk, auto vám dělá silný hluk!!,,
Klidně a pohotově jsem mu tehdy odpověděla: ,,Ano, jela jsem opatrně, zato co nejrychleji, co to dalo, jen osmdesátkou, jinak bych kopec nevyjela. Výfuk poškozený není, hluk je od vyfouklého těsnění pod hlavou, které vyprsklo před chvílí za městem, které jsem projížděla (trochu jsem si zalhala ), proto jsem musela jet rychle, abych kopec zvládla. Jedu domů zadem, vezu zmáčené děti, a jejich zdraví mi je přednější. Zastavili jste mě a já už teď auto nerozjedu. Děti nastydnou.
Asi to pro ně byla komedie.  Ženská s trabantem je bude poučovat o technice!! Po delším dohadování zavolali neochotně svého technika, ten koukl vzadu na výfuk, potom dlouho prohlížel motor a mnul si bradu. Hlavně musel pánům od VB oznámit, že pravda je na mé straně, a že se pravděpodobně nerozjedu.
Rychlou jízdu mi odpustili,  a aby zachránili situaci, nabídli se, že mě ,,roztlačí,,.  A tlačili  trabanta s tvrdohlavou ženskou a jejími dětmi, jen asi 50-100 m. Víc to nezvládli, a auto už taky nemělo sílu dostat se do obrátek. Pro řidiče, kteří nás míjeli, to byla úsměvná podívaná.
Příslušníci VB byli taky lidi a zachovali se skvěle. Děti, k jejich převeliké radosti a vidiny dalšího dobrodružství a lumpáren,  umístili do nedaleké stoleté chalupy, ke stařičkým majitelům, k teplým kamnům a horkému čaji.  Mně stopli kolegu s trabantem a nakázali mu dovézt mě domů, abych si mohla zajistit co nejrychleji odtah auta a odvoz dětí. Řidič, chudák, jen zíral, sám měl v autě manželku s dítětem, chudák si myslel, jak mu prolezou starý auto, prošpikují doklady, jen aby vymámili penízky  za pokutu, a oni mu tam nastrčí ještě jednu ženskou a postarej se o ni, jinak máš její auto a děti na svědomí.
Odtáhl nás tenkrát soused na laně, jiná pomoc se v neděli sehnat nedala. Dětem se od přidělených opatrovníků domů nechtělo. Jak se trochu zahřály a tepláky maličko oschly, neplýtvaly časem. Rychle se skamarádily se sympatickým panem domácím, vesele běhaly po dvorku s malým kolouchem, proháněly kozy, slepice a jiné domácí zvířectvo...