Červená řepa - nejoblíbenější receptyČervená řepa - nejoblíbenější recepty Houbový guláš - nejoblíbenější receptyHoubový guláš - nejoblíbenější recepty Kdy se slaví Halloween v roce 2017?Kdy se slaví Halloween v roce 2017? Nakládané zelí - nejoblíbenější receptyNakládané zelí - nejoblíbenější recepty
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Narozeninový poklad
Soutěžte o výhry za
více než 150 000 Kč
do startu zbývá:
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Středa 18.10. 2017
Dnes má svátek Lukáš
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 
Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY
Dělená strava? Zase další dieta? Nebojte se, dělená strava spočívá v tom, že své jídlo dělíte na bílkoviny, sacharidy a neutrální potraviny.

Jak sdělit dítěti, že se mi jeho chování nelíbí

4. 12. 2010 | Knižní tipy

Komunikace s dítětem musí být založena na vzájemném respektu. Pokud se nám nějaké chování dítěte nelíbí, měli bychom se soustředit na své pocity a popsat, co s námi chování dítěte dělá. Toto sdělení se soustřeďuje na nás, a nikoli na dítě. Vyjadřuje, co cítíme, ale neobviňuje. Zaměřujeme se přitom na chování dítěte – na čin, nikoli na obviňování dítěte jako osoby.


Jak v takovém případě postupovat:


Popište chování, které vám vadí (nehodnoťte, neobviňujte).
„Když jsi nepřišla do kina, jak jsme se domluvily, a nebyla jsi ani dostupná na telefonu...“
Vyjádřete své pocity, které ve vás chování dítěte vyvolává.
„...bála jsem se o tebe a měla jsem strach...“
kniha Vyjádřete příčinu, konkretizujte důvod, proč se tak cítíte.
„...nevěděla jsem, jestli se ti něco nestalo.“
Nastavte pravidlo pro příště nebo nechte dítě, aby samo navrhlo řešení.
„Přála bych si, abys nosila u sebe mobil.“
Nebo:
„Jak myslíš, že by se tomu dalo pro příště zamezit?“
Ptejte se na souhlas, žádejte potvrzení závazku.
„Můžu tě o to požádat?“
Nebo:
„Takže jsme se dohodly, že …. Je to tak?“


Jiřina Prekopová říká, že ideální pro budoucí život dítěte, například pro budování vztahu s jeho budoucím partnerem, je láskyplná, vciťující se, ale přitom důsledná výchova. Při této výchově je potřeba, aby se nejen rodiče uměli vcítit do dětí, ale i naopak, aby se děti vciťovaly do rodičů. Rodiče i děti si dávají najevo, co se jim líbí i nelíbí, a snaží se navzájem si vyhovět. Tato výchova vůbec nepoužívá tělesné tresty, ale sdělování dítěti, jak se cítím a co jeho chování se mnou dělá.


Přitom je důležitý nejen obsah sdělení, ale zejména neverbální komunikace, která ho doprovází. Důležitý je oční kontakt, tedy vzájemný pohled z očí do očí. Dalším důležitým prvkem je vzdálenost mezi rodičem a dítětem – čím je menší, tím je sdělení účinnější. V neposlední řadě je důležitý tón hlasu a výraz tváře. Když říkáme, že nás chování dítěte zlobí, a přitom se tváříme příjemně, dítě neví, na čem je.


Pokud obsah není v souladu s neverbálním sdělením, dítě neví, co opravdu rodič chce, je nervózní a nejisté. Jako příklad si můžeme uvést reakci, když dítě rodiče plácá nebo kope. V takovém případě by měl rodič dítěti zamezit, aby se dále pokoušelo ho bít. Měl by vzít dítě do náruče, podržet hlavu dítěte tak, aby byl zaručen oční kontakt, a příslušným výrazem tváře a patřičným tónem, odpovídajícím emoci, říci: „Já jsem tak rozzlobená, když mě biješ. Podívej se na mě. Mě to bolí. Jsem tvoje maminka a ty jsi můj kluk. Přestože mě biješ, mám tě ráda. Když máš na mě zlost, tak mi to řekni, a ne že mě budeš bít.


A poté, jak to zakladatelka terapie pevným objetím doporučuje, můžeme dítě v náručí nechat, aby ventilovalo a vykřičelo své pocity vůči rodiči. Učíme ho tím „já-sdělení“ a vyjadřování emocí. Můžeme mu například říci: „Vykřič svůj vztek, všechno, co tě trápí.“ Přitom je nutné vcítit se do dítěte a reflektovat slovně jeho pocity. Nakonec zopakujeme, že máme dítě přese všechno rádi, a nastavujeme hranici chování sdělením: „Přestože máš vztek, bít mě nebudeš, protože mě to bolí.“ Cílem je, aby dítě pochopilo, že svým chováním ubližuje matce, která ho má ráda.


Nejhorším trestem pro dítě je odnětí společenství a lásky. Obvykle používaný trest poslat dítě někam za dveře na hanbu ještě se slovním doprovodem typu: „Nemám tě rád a jdi mi z očí, nechci tě vidět“ je pro dítě značně zraňující. Komunikace s dítětem je naopak alternativou k odsouzení a vyloučení dítěte, protože probíhá ve společenství s ním. K nápravě chování dítěte tak dochází pomocí nastavování hranic.


Dítě má právo svůj pocit vyjádřit, ale musí to dělat kultivovanou formou, to znamená komunikovat. Kopat a bít rodiče prostě nesmí. Samozřejmě toto pravidlo platí vzájemně. Rodič má také právo vyjádřit svůj hněv, ale uhodit dítě také nesmí.


Více informací nejen o této knize se dozvíte také na stránkách nakladatelství Portál.


Vendi V.
ChytráŽena.cz


Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
Poslat emailem GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj


Komentáře
Žádné komentáře
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
Náš tip

Dopřejte si krásná česká plastová okna.

Potřebujete stylová a pohodlná křesla do pracovny? Vyberte si kvalitní kancelářské židle Hawaj.

NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY KONTAKT  ? Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !

Stříbrňáky