Franta Svačina zkoušel hubnout už řadu dní, ale váha jako by byla rozbitá. Její ručička stoupala výš a výš nad číslici 100 a Franta se cítil hůř a hůř. S takovou nezíská ani svou vysněnou postavu, ale ani nevěstu. Rozhodl se proto zařadit mezi své pohybové aktivity také cyklistiku.

Několik dní sháněl kolo, které by uvezlo jeho živou váhu. Na každém kole vypadal jako vosa na bonbónu a prodejci ho vyzvali, aby z kola slezl, než ho rozsedne. To Frantu rozezlilo.

„Chtěl bych kolo!“ vstoupil do další cykloprodejny.

„Pro koho pak?“ zeptal se mladý prodavač. Vypadal, jako by měsíc nejedl. Frantovi ho bylo líto.

„No, pro sebe asi,“ zaburácel.

„Aha, to bude problém,“ řekl prodavač. Pak obešel Frantovo rozměrné tělo. Franta se rozkročil, dal ruce v bok a vypadal hrozivě. Prodavač se asi zalekl, a tak dodal s úsměvem:

„Ale nebojte se, něco vybereme. Hlavně, aby vydržely duše, že?“

Franta nechápal, proč cena ostatních kol se pohybovala v mnohem nižší hladině, než cena kola, které mu doporučil pan prodavač.

„To je ale nejlevnější, které vás uveze,“ řekl prodavač omluvně.

Frantovi se kolo líbilo. Lesklo se novotou, mělo pohodlnou sedačku a široké pneumatiky, které skýtaly záruku bezpečí. Přikoupil si také cyklistické boty a se šťastným úsměvem si Franta odvážel nového miláčka domů. Vyjel výtahem a umístil ho do ložnice. Při usínání se kochal pohledem na nové jednostopé vozidlo.

Druhý den si zakoupil dres. „Ten bude i vám,“ usmívala se paní prodavačka, když rolovala objemné triko do igelitky. Chvilku to vypadalo, jako kdyby balila cirkusový stan nebo padák. Dres byl ale v igelitce, zbývalo zakoupit cyklistickou přilbu, a Franta mohl vyrazit. S přilbou nebyl problém. Na rozdíl od těla měl Frantík hlavičku jako všichni ostatní. Vybral si krásnou stříbrnou pokrývku hlavy.

Doma se Franta pořádně najedl. Musel nabrat energii před cyklistickým výkonem. Do lahve načepoval nejprve čistou vodu, kterou po jejím okoštování vylil do dřezu. Bude vydávat energii, musí ji také přijímat! Místo vody nalil do lahve oblíbenou malinovou limonádu a vyrazil.

Svezl kolo před dům. Rozhlédl se, jestli někdo nejde. Paní Kropáčková se vracela z procházky se svým uštěkaným pinčem. Nechtěl psíka rozčílit, a tak raději kolo vedl.

„Copak, pane sousede? Snad jste se nedal na sport?“ ptala se paní sousedka.

„No, já jezdím už dlouho,“ lhal Franta. Jeho lesknoucí se kolo a neposkvrněné cyklistické boty jasně hlásaly, že Franta lže.

Nakonec Franta dostrkal kolo až za město. Malinko se už smrákalo, ale ještě určitě stihne ujet pár kilometrů. Nasedl a vydal se stezkou pro cyklisty podél řeky. Míjeli ho štíhlí lidé na kolech, které mu prodavač v cykloprodejně nedoporučil. Franta dýchal zhluboka, rozhlížel se po okolí a radoval se z pohybu. No, radoval… Franta těžce dýchal, jednou rukou si stíral pot z čela, druhou se snažil řídit a cítil se unaveně. Přímo cítil, jak mu z těla odchází energie. Zatímco duše kol skutečně držely, Frantova dušička měla na kahánku. Na kraj padala tma, když se rozhodl cyklistiky pro tento den nechat. Musel se ale vrátit. Opatrně sesedl z kola, obrátil ho, na prudkou otočku si totiž ještě netroufl, a zamířil zpět k domovu. Trikot nasával pot a Franta přímo cítil, jak ubývá na váze. Vypocené tekutiny doplňoval malinovou limonádou. Zvládal to i za jízdy. Alespoň do první zatáčky. Jednou rukou neuřídil kolo a řítil se na něm příkrým svahem k řece. Zaječel: „Pomóc!!!“, prolétl šípkovým keřem a už se viděl v řece. Kolo ale narazilo na zídku na břehu. Franta ucítil prudký náraz, který jeho objemné tělo vymrštil, jako by byl pírko.  Zatímco kolo dokonalo svou cestu, Franta chvilku letěl vzduchem. Dopadl na mělčinu a jeho kyprý zadek se zabořil do bahna. S námahou se škrábal ven z řeky. Cyklistický trikot měl roztržený, z nosu mu tekla krev, ruce necítil. Přilba ochránila Frantovu hlavu před jistým úrazem mozku, možná mu zachránila život. Škrábal se, mokrý a špinavý, k zídce. Cestou sebral cyklistickou lahev se zbytkem malinové limonády, která mu cestou vyletěla z ruky. Když sbíral kolo ze země, všiml si podivného zakřivení předního kola. Kolo bylo ohnuté, nepojízdné.

Přes hodinu tlačil Franta kolo k domovu. To naříkalo, přímo plakalo. Za teskné písně rozbitého kola se Franta dobelhal k paneláku. Nevyjížděl s jednostopým miláčkem ke svému bytu. Ponechal ho v kolovně domu, aby neměl zlé sny. Večer se nekochal svým novým miláčkem. Zalepil si všechny šrámy, vzal si prášek od bolesti a smutně usnul v posteli.

Tak skončila Frantova láska k cyklistice…

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10