Jak se staví sen 23.5. 2015

Na televizní obrazovky se vrací pořad Jak se staví sen. I tentokrát diváci mohou sledovat zajímavou proměnu bydlení, nepůjde však jen o interiér, ale také o změnu zažitých stereotypů, a dokonce o změnu životních postojů.

V každé epizodě se seznámíme s jednou rodinou, která sní o lepším bydlení. A právě jejich sen se stává výzvou pro dvojici designérů. Ti pak musejí během pouhých pěti dnů proměnit staré a nefunkční bydlení v domov snů. Ale když k tomu rodině leckdy nestačily celé roky, mohou to vůbec designéři zvládnout za pět dnů?!

Jak se staví sen – 23.5. 2015:

Na designéry čeká garsonka opuštěného muže. Vladimír přenechal velký byt bývalé přítelkyni především kvůli dceři. Sám si našel garsonku v novostavbě. Peníze na koupi neměl, a tak si vzal hypotéku. Důležité pro něj bylo, že je garsonka kousek od bydliště dcery, takže to nemá daleko do školy. Garsonka je malá, ale Vladimír tady má vše, co k životu potřebuje. Sám náročný není.

Co ho ale trápí, je, že stav, ve kterém se garsonka nachází, přestává vyhovovat soužití s dcerou, které je teď deset let. Když dcera přijde, hodí si tašku s věcmi na celý týden na křeslo, a to pak slouží jako skříň. Nemá ani vlastní postel, a tak spí s tátou na manželské posteli. Vladimír se už cítí divně, že spí s dcerou v jedné posteli, ale místo na samostatnou postel v bytě nemůže vymyslet.

Nábytek nad postelí je navíc až životu nebezpečný. Police je tak prohnutá, že musí každou chvíli spadnout. Postel ke všemu zabírá většinu pokoje a slouží nejen ke spaní, ale i jako gauč. Od proměny si Vladimír slibuje vyřešení prostoru garsonky – hlavně postele pro dceru a místa, kde by měla nějaké soukromí. Pomalu přichází do puberty a začíná mít před tátou tajnosti. Aby ji neslyšel, chodí skypovat do spíže. Vladimír sice vaří, ale spíše jednoduchá jídla. V kuchyni nemá ani myčku. Na ničem nelpí, nechal by si jenom počítač a televizi.

Vladimír má skvělý vztah se svojí maminkou. Když ho opustila přítelkyně, starala se o něj – prala mu a vařila. Další blízkou osobou je jeho sestra, která bydlí kousek od něj a u které bude v době proměny bydlet. Dcera má velký koníček – moderní tanec. Třikrát týdně chodí na tréninky a o víkendech má soutěže. Vladimír ji v tom hodně podporuje. Vladimír je prostě férový chlap, gentleman, který chce pro svoji dceru to nejlepší. Pracuje jako vedoucí skladu – v jedné práci je už jedenáct let. Pomůžou jim naši designéři vyřešit celý prostor a najít co nejvíce místa?

A jak se na proměnu dívají designéři
Martina Pištěláková a Lukáš Lipert?

Martina: „Tato proměna byla pro nás, řekla bych, nejjednodušší, co se realizačního času a rozsahu týče. Stavebně šlo o malé práce a největší efekt proměny byl na truhláři, který celou garsonku, dá se říct, postavil. Hned od začátku jsem věděla, že se do prostoru musí vejít určitě dvojpostel a k ní jedno lůžko, a šla jsem za jasnou vizí, dát jim i sedačku, kterou původně vlastně vůbec neměli. Chtěla jsem také diváky pořadu inspirovat a ukázat jim, že když se interiér řeší dispozičně chytře, může vzniknout funkční uspořádání i v tak malé garsonce.

Celkové proměně jednoznačně prospěla právě lepší organizace celého prostoru, dali jsme jim vlastně postel navíc – samostatnou postel pro dceru, sedačku, kterou neměli, jídelní stůl v kuchyni, který zároveň volně proniká do chodby, kam si na něj můžou něco odložit, další stůl pro učení dcery, který ale můžou oba používat i jako jídelní a dá se polohovat a posunout díky kolečkům volně do prostoru. Vladimír má pak ,tajné‘ pracovní místo, a když ho zavře, nebude jeho pevný počítač rušit a ,kazit‘ interiér.

Zmenšili jsme, ale dovolila bych si říct, že i zefektivnili kuchyň. Vlastně celý interiér je navržený mobilně, a to včetně světel. Vše si můžou nastavit, posunout, vyklopit, otevřít, jak potřebují. Kvůli času jsme pracovali výhradně s laminem, kromě OSB dvířek na skříni a jídelního stolku. OSB skříň má působit, jako by byla dovezená odjinud, proto jiný materiál, a proto i jiné úchytky, které jsou originálně vymyšlené z černého lana. OSB je vcelku drsný masivní materiál, na dveře od skříně to nevadí, ale pro účely a použití jídelního stolu jsme museli desky zbrousit a nalakovat, aby byl stůl odolný a lehce udržovatelný.“

Lukáš: „Proměna pro nás byla osvěžením, byt byl v novostavbě a nebyl zničený. Proměna garsonky – tedy bytu o jedné obytné místnosti – je téměř vždycky jen o řešení nábytku, případně jeho dispozičních změnách – takže návrh byl o nábytku. Problémem původního stavu byla zbytečně velká kuchyňská linka, kterou Vladimír už s bytem koupil. Zabírala cenné místo a vlastně ji majitel moc nepoužíval. Výzvou při proměně bylo řešení, které by do vcelku malého prostoru obývacího pokoje umělo přinést hned několik funkcí najednou – obývací pokoj se sofa, ložnici pro Vláďu s partnerkou, ložnici pro Vláďu s dcerou a v neposlední řadě psací stůl na psaní domácích úkolů. Bytu prospěla velká nábytková skříň, která v sobě schovala výklopné postele, úložné místo a pracovní stůl s počítačem, takže když se skříň zavře, působí celý prostor čistě, uklizeně, a to je pro malé prostory vždycky dobré. Vzhledem k tomu, že v bytě zbyla bez našeho zásahu už jen koupelna, tak bych majiteli doporučil rekonstruovat právě ji.“

Další díl pořadu Jak se staví sen
můžete sledovat v sobotu 23.5. 2015 od 17:35 na Primě!