Čas malinČas malin Rebarborový koláč - nejoblíbenější receptyRebarborový koláč - nejoblíbenější recepty Houbový guláš - nejoblíbenější receptyHoubový guláš - nejoblíbenější recepty Červená řepa - nejoblíbenější receptyČervená řepa - nejoblíbenější recepty
Chytrá Žena na Facebooku
Kategorie
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Úterý 22.08. 2017
Dnes má svátek Bohuslav
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 
Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY
Dělená strava? Zase další dieta? Nebojte se, dělená strava spočívá v tom, že své jídlo dělíte na bílkoviny, sacharidy a neutrální potraviny.

Jan Koller - životní příběh skvělého fotbalisty

21. 12. 2010 | Knižní tipy
Název knihy: Jan Koller
Autor: David Šváb
Nakladatelství: NAKLADATELSTVÍ XYZ s.r.o.
Datum vydání: 13.12.2010
Vázaná vazba
Počet stran: 234 str.
Cena: 229 Kč

Jan Koller – dvoumetrový kanonýr, který se stal jednou z nejvýraznějších postav českého fotbalu. Poznejme jeho životní příběh: příběh kluka, který vyrostl na vesnickém hřišti, prošel okresními týmy, aby se přes angažmá ve Spartě dostal do zahraničí, kde se stal hvězdou a později nejlepším střelcem v historii české reprezentace. Taky příběh vyučeného automechanika, kterému kromě velmi dobrých fyzických dispozic pomohla k hvězdné kariéře jistá porce náhody, kdy byl v určitou dobu na správném místě a setkal se se správnými lidmi.

A ještě přjan-koller-david-svabíběh dvoumetrového obra, který světu dokázal, že skvělý fotbalista nemusí být nafoukaná primadona, ale „obyčejný člověk“, jenž si víc než slávy váží vlastní rodiny. Nakonec i příběh hodného Honzy, kterému se posmívali kvůli velké výšce a málokdo mu věřil. On ji však vírou ve vlastní schopnosti a poctivou dřinou ji proměnil ve svou hlavní přednost a stal se jedním z nejdominantnějších hráčů českého i světového fotbalu.

Autor knihy, David Šváb odpovídá na několik otázek:

Jak jste se dostal k napsání knihy o Janu Kollerovi?

Hlavně proto je, že se již osmým rokem pohybuji na poli sportovní žurnalistiky jako sportovní redaktor České tiskové kanceláře. Ale také proto, že díky mému studiu na Literární akademii jsem se dostal do tvůrčí skupiny studentů Hlava nehlava a podílel se na vzniku knihy hororových povídek pro děti Noční můry nespí, která vyjde v NAKLADATELSTVÍ XYZ. To právě v době, kdy jsme odevzdávali rukopis, hledalo někoho, kdo napíše knihu o Kollerovi. A tak oslovilo mě. A jelikož je Jan Koller jedním z mých nejoblíbenějších sportovců, neměl jsem nad čím přemýšlet.

Podílel se Jan Koller nějak na vzniku knihy?
Bohužel ne. Byl jsem za ním, když o prázdninách pobýval týden v Čechách, ovšem on neměl zájem se na knize podílet. A to především proto, že si nemyslí, že by byl natolik významnou osobností, že by o něm měla být kniha. To jen dokazuje, jak skromnou osobou je. Při tvorbě knihy jsem tedy čerpal především z archívů jednotlivých sdělovacích prostředků. Informace mi ale poskytli i Kollerův otec Petr či lidé z Kollerovi minulosti jako trenér Milevska, kde Koller dříve působil.

Co je v knize za nejzajímavější informace?
V textu mimo jiné upozorňuji na několik důležitých okamžiků v Kollerově životě, které kdyby se neudály, tak by se z něj zřejmě nikdy nestala velká fotbalová hvězda a nebyl by nejlepší střelcem české reprezentace. Neprozradím ale, o co se jedná. Zkusím jen trochu naznačit přirovnáním k tomu, jak vznikala tato kniha. Tu bych asi totiž nikdy nenapsal, kdyby mi rodiče neumožnili studovat na soukromé vysoké škole Literární akademii a kdybych tam nepotkal kamarádku Zuzanu Frantovou, která mě přivedla na kurzy tvůrčího psaní k Ivoně Březinové. Té hodně dlužím, protože bez ní bych asi zůstal jen u novinařiny. Ona mě ale udržela i u literárního psaní a především mě představila šéfredaktorce Nakladatelství XYZ Janě Semelkové, která mi knihu o Kollerovi zadala. Podobné hrátky osudu se objevují i v Kollerově kariéře.

A co dalšího se v knize objevuje za zajímavosti?
Třeba to, jak Koller v začátcích kariéry komplikoval práci kustodům svých týmů, nebo jak s trenérem Karlem Brücknerem lhali o jeho zranění na mistrovství světa 2006. Také kniha prozrazuje, kde byl jeho vzorem, nejoblíbenějším a nejméně oblíbeným soupeřem či kdo je z fotbalistů jeho největším kamarádem. V závěru se lze také dočíst, proč uvažuje nad tím, že natrvalo zůstane žít ve Francii.

Co chystáte do budoucna?

Jak již bylo zmíněno, brzy vyjde sbírka hororových povídek Noční můry nespí, na jejímž vzniku jsem se podílel s kolegy ze skupiny Hlava nehlava. Jde v pořadí již o čtvrtou sbírku, kterou skupina připravila. Kromě toho spolupracuji na další povídkové sbírce, která se vytváří na půdě Literární akademie a sám bych chtěl pokračovat ve vytváření sportovních knih. Prioritou pro mě ale zůstává práce sportovního novináře, kterou jsem chtěl už od mala dělat. Jsem tedy tím šťastlivcem, který si v práci splnil dětský sen.

Ukázka z knihy:

Premiéra proti „své“ Belgii

Svým odchodem do Lokerenu zmizel Jan Koller českým trenérům z očí, a tak se ani nedivil, že ho reprezentační pozvánky dlouho míjely. Když ale v roce 1998 začal ničit obrany soupeřů a světem se začaly šířit zprávy o dvoumetrovém kanonýrovi, již ho nešlo přehlížet. Navíc mu pomohla skutečnost, že vedení české reprezentace si domluvilo přípravné utkání právě v „jeho“ Belgii.
A koho na takový zápas pozvat než útočníka, který má s belgickými hráči nemalé zkušenosti. V únoru 1999 Jan Koller zamířil z Lokerenu do Prahy, aby se poprvé ve své kariéře zúčastnil srazu seniorské reprezentace.
„Skoro všechny hráče z tehdejší nominace jsem znal ještě z působení v české lize. Pouze Pavla Srníčka jsem viděl poprvé. Když jsem se dozvěděl, že Češi budou hrát s Belgií, tak jsem tajně doufal, že bych mohl dostat pozvánku, zvlášť, když se mi tehdy tak střelecky dařilo. Tu šanci jsem dostal a bylo na mně, jak si s tím poradím.“
A poradil si s tím naprosto skvěle. Ač byl v reprezentaci nováčkem, tehdejší reprezentační trenér Jozef Chovanec, bývalý spoluhráč ze Sparty, ho na stadionu Krále Baudouina v Bruselu neváhal zařadit do základní sestavy. Shodou okolností nastoupil při svém debutu stejně jako při premiéře v jednadvacítce v útoku s Vladimírem Šmicrem.
Že šanci dostal právem, potvrdil útočník Lokerenu opravdu rychle. Už ve čtvrté minutě nastřelil tyč, následně připravil šanci pro Baranka. Po změně stran pak svou obří kopačkou zblokoval odkop brankáře a ten jen s hrůzou sledoval, zda míč neskončí v jeho síti. Bohužel pro Čechy se tak nestalo.
Český kanonýr však byl za svou aktivitu po zásluze odměněn. V třiasedmdesáté minutě předvedli Chovancovi svěřenci dobrý presink, Koller se zmocnil chybné rozehrávky, vyhnul se skluzu obránce a chladnokrevně poslal míč přesně k tyči. Premiéru v národním dresu tak ozdobil vítězným gólem.
„Po zápase se mě novináři ptali, zda beru takovou premiéru v národním dresu jako satisfakci za to, co se stalo ve Spartě. Já to ale tak necítil. Tehdy už jsem věděl, že když na mě ve Spartě lidi pískali, tak měli pravdu, protože moje výkonnost tehdy nebyla taková. To jsem poznal až v Lokerenu, kde jsem se hodně zlepšil a výsledkem toho byl ten gól do sítě Belgie,“ upřesnil vše skromně po utkání.
A to tehdy ani největší optimista nemohl tušit, co bude z Kollerovy strany v reprezentaci následovat.

Co start, to gól

Povedeným výkonem proti Belgii si Dino vysloužil důvěru trenéra Chovance, který ho zařadil do svých plánů pro pokračování kvalifikace o mistrovství Evropy 2000. Zpočátku sice nastupoval převážně jako náhradník, ale i tak znamenal nebezpečí pro každou obranu. V utkáních s Litvou a Polskem sice ještě vyšel střelecky naprázdno, poté však zahájil na mezinárodní poměry nevídanou sérii, kdy se trefil hned v deseti zápasech za sebou.
„To bylo hodně divný. Do čeho jsem kopl či strčil hlavu, to skončilo v brance,“ vzpomíná na tehdejší úspěchy s úsměvem. Vše odstartoval duel s Estonskem, v němž naskočil na posledních devatenáct minut, přesto pečetil výhru 2:0.
„Karel Poborský mi dal skvělý míč. S tím nešlo dělat nic jiného než dát gól. Byl jsem rozběhnutý, zastavit mě mohli leda faulem,“ popsal situaci podle svého.
O čtyři dny později zažil vrchol své tehdejší kariéry. Národní tým hrál na Letné klíčový duel kvalifikace proti Skotsku. Výhra znamenala postup na šampionát, jenže Skotsko něco takového nechtělo připustit a ve druhé půli se ujalo dvoubrankového vedení. S českými oslavami to v tu chvíli vypadalo bledě. Dvě minuty po druhém skotském gólu však snížil Řepka a čtvrthodiny před koncem srovnal Kuka.
To už byl na hřišti nepřehlédnutelný kanonýr, který přišel posílit útočnou vozbu. Především jeho zásluhou Češi v závěru soupeře drtili v nepolevujícím sevření. Tři minuty před koncem tak přišel vytoužený vítězný gól. Patrik Berger zahrával přímý kop, Koller se vyšplhal nad všechny hráče a usměrnil hlavičku do země, odkud se míč odrazil přesně do horního rohu branky, kam brankář neměl šanci dosáhnout. Češi již své vedení nepustili a jako první tým kvalifikace se mohli radovat z postupu na EURO 2000.
„Byl to nádherný centr a Skotové na mě trochu zapomněli, takže jsem neměl problém to pořádně trefit. Jenže pak už jsem se musel modlit, aby to tam spadlo, protože míč šel opticky do tyče. Ještě teď si neuvědomuji, co se nám to vlastně povedlo,“ dělil se o své pocity těsně po zápase.
O devět let později zhodnotil veledůležitou branku těmito slovy:
„Když se ohlédnu zpět, tak ze všech těch gólů, které jsem dal, byl tenhle asi nejkrásnější. I proto, že byl postupový.“
Svou skvělou bilanci si udržel i ve zbývajících třech zápasech kvalifikace stejně jako v celé přípravě na evropské mistrovství, kam odjížděl jako autor třinácti gólů ve čtrnácti startech za národní tým.

EURO 2000

Češi postoupili na EURO jako jediný tým, který v kvalifikaci neztratil ani bod. Nadšení fanoušků však částečně zchladilo vylosování základních skupin šampionátu. Chovancův výběr totiž čekali nevyzpytatelní Dáni, vždy silní Nizozemci, kteří navíc hráli doma, a především úřadující mistři světa Francouzi. Nemuselo se dlouze přemýšlet a bylo jasné, že pokud si nějaká skupina zaslouží označení „skupina smrti“, tak je to právě ta česká.
Čeští hráči se však nezalekli a brali to jako výzvu. Vždyť Francii na předchozím evropském šampionátu v roce 1996 v semifinále vyřadili a s Nizozemskem předchozích šest zápasů neprohráli. I přípravné utkání před půl rokem s nimi skončilo remízou 1:1.
Vydařenou kvalifikací se český tým dostal pod mediální tlak, který se zaměřil na největší hvězdy týmu Nedvěda, Bergera, ale také na nepřehlédnutelného kanonýra Kollera. A to z velké části i proto, že se šampionát konal kromě Nizozemska také v Belgii, kde měl český útočník svůj druhý domov.
„Věděl jsem, že se o mně v Belgii hodně psalo, ale nijak jsem se tím netrápil,“ vzpomíná na tehdejší atmosféru Honza, který byl téměř každodenně v tisku označován za budoucí hvězdu šampionátu.

Souboj titánů

V Nizozemsku se média věnovala především očekávanému souboji Kollera s tehdy zřejmě nejlepším obráncem na světě Jaapem Stamem. Ten se z pohledu fyzických proporcí jako jeden z mála obránců dokázal Kollerovi rovnat. Nebylo divu, že se jejich souboje staly velkým tahákem a že byly označeny za „souboj titánů“.
 „Jenže Koller není jen jeho výška. On umí také inteligentně usměrňovat hru. Jeho potenciál je ohromný. Chtěl bych ho vidět hrát ve velkém evropském klubu,“ prohlásil tehdy na Kollerovu adresu Stam.
Ukázal, že si svého protivníka váží. Vždyť jen půl roku předtím spolu svedli první ze série památných soubojů a oba tenkrát zaznamenali po gólu. Zřejmě i kvůli očekávaným soubojům se Stamem se Nizozemci stali nejoblíbenějším Kollerovým soupeřem.
„Proti nim jsem vždy hrál rád a docela se mi i dařilo. A těšil jsem se i na souboje se Stamem, na kterého se mi nehrálo špatně. Na rozdíl třeba od Nesty a vůbec Italů. Ti jsou zákeřní. To Stam mi dával hodně prostoru a nechával mě i zpracovat míč. Byl to tvrdý bek, ale hrál férově,“ vzpomíná Koller rád na bývalého obránce Manchesteru United či Lazia Řím.
Na šampionátu 2000 se radoval Stam. V prvním vystoupení sice byli Nizozemci nervózní a těžko se prosazovali, jenže Češi toho nedokázali využít. Velkou šanci měl i Koller, který se v čtyřiapadesáté minutě dostal do zakončení po zpětné Nedvědově přihrávce. Jeho ránu však obránce ztlumil a pomohl tak brankáři na míč dosáhnout. Jinak by to zřejmě byl gól.
Když už se zdálo, že zápas skončí bezbrankovou remízou, zaúřadoval italský sudí Pierluigi Collina. Za zdánlivě neškodnézatažení za dres Ronalda De Boera v podání českého kapitána Jiřího Němce nařídil pokutový kop. Češi se marně dožadovali odvolání verdiktu, jelikož De Boer nemohl dosáhnout na míč. Collinu to však nezajímalo, a tak domácí dostali jedinečnou šanci na vítězný gól. Bratr faulovaného Frank De Boer nezaváhal a Češi byli poraženi.
„Na takový zápas se nezapomíná. Ve druhé půli jsme tlačili, dokonce nastřelili tyč a břevno, ale pak jsme dostali ten památný gól,“ zavzpomínal po letech Jan Koller, který od té doby stejně jako většina českých fanoušků nemohl sudímu Collinovi přijít na jméno.

Více informací nejen o této knize Jan Koller se dozvíte také na stránkách nakladatelství NAKLADATELSTVÍ XYZ s.r.o.

Veronika J.
ChytráŽena.cz.


Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
Poslat emailem GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj

Další fotografie ke článku Jan Koller - životní příběh skvělého fotbalisty:

Jan Koller - životní příběh skvělého fotbalisty
 
Čtěte také



Komentáře
Žádné komentáře
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
 
 
 
Náš tip

Dopřejte si krásná česká plastová okna.

NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY KONTAKT  © Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !