Jaro je časem zrození. Sníh taje a zpod jeho zbytků už netrpělivě vykukují první jarní kvítky. Vzduchem se nese čiřikání ptáčků a při procházce přírodou můžete narazit na nejedno zvířecí mládě...

Příroda to zařídila chytře, většina mláďat se rodí na jaře. Kdyby na svět vykoukla jen o pár týdnů dříve, pravděpodobně by nepřežila. Na jaře se však vše probouzí k životu, potravy je dostatek a tak mají malí tvorečkové spoustu času nabrat síly i zkušenosti do své první zimy.

Koho tedy můžeme na jaře vidět? Savčí mláďata patří bezesporu k těm nejpopulárnějším. V českých lesích můžeme narazit zejména na mláďata vysoké zvěře – například roztomilé koloušky, ale také okouzlující divoká selátka, vlčata, mladé rysy, liščata a pokud budete mít velké štěstí (nebo spíše velkou smůlu – jak se na to kdo dívá) také medvíďata. Mláďata však zřídka chodí sama, většinou je doprovází hrdá matka, která pro své drobečky (tak jako každá maminka) udělá cokoliv, takže pozor, obdivovat jen z bezpečné vzdálenosti a NIKDY NESAHAT!

Ale i ve městě můžeme narazit na jarní mláďata – snadno pozorujeme například mláďata ptáků. Jejich čiřikání se rozléhá skutečně hlasitě. Ptáčata se učí létat a samozřejmě, každé začátky jsou složité. Proto hlasitě pískají, aby upozornila, že letí, a ostatní měli dostatek času uhnout z cesty. Také mláďata ryb, obojživelníků a plazů se rodí a líhnou na jaře. I je můžeme snadno pozorovat, stačí vědět, kam se kouknout. Rybníky, tůňky a vlastně každé místo se stojatou vodou se hemží pulci a rybím potěrem, nicméně také larvami komárů a jiných méně oblíbených zástupců hmyzu.

Chceme-li mláďata pozorovat a přitom neohrozit je ani sebe, měli bychom dodržovat několik zásad. Jak už jsem zmínila, samozřejmostí je se mláďat nikdy nedotýkat. Vyvarovat bychom se ale také měli příliš blízkého přiblížení, aby matka ze svých mláďat necítila lidský pach. Také bychom neměli narušovat jejich prostředí – odkrývat hnízdiště, sahat do nor... Ačkoliv pro člověka zástupci naší fauny většinou nejsou nebezpeční, při setkání s mláďaty bychom měli dbát na to, abychom se neocitli mezi rodičem a mladými, protože to by matka mohla chápat jako ohrožení mláďat a v takovém případě může na člověka zaútočit nejen medvědice, ale také vlčice, rys, divoká bachyně či dokonce laň. Mateřský pud není radno podceňovat.

Jaro je kouzelnou dobou, kdy můžeme vidět tolik zvířat, až máme dojem, že se naše příroda vrací ke své původní pestrosti. Mláďata neoplývají takovými zkušenostmi jako dospělí, ještě se nenaučila lidí bát a proto jsou snáze k nalezení. Využijme tedy tohoto času a mějme oči dokořán. Vždy se však chovejme tak, abychom neuškodili a podívanou si pořádně užili!