Jaroslava Kretschmerová nepotřebuje ke zvyšování své popularity vymetat večírky nebo vyprodávat soukromí na titulních stranách. Dlouhá léta i bez toho patří mezi naše nejoblíbenější herečky. Všichni si samozřejmě pamatujeme především jejího „Evíka“, tedy ztřeštěnou sekretářku z trilogie Slunce, seno…, ale strhující výkony Jarka podává také na divadelním jevišti.

Vedle domovské Ypsilony Kretschmerová září v Divadle Kalich v hudební komedii Je úchvatná, kde hraje bezkonkurenčně nejhorší operní pěvkyni všech dob, a v retrokomedii Ondřeje Havelky Zločin v Posázavském Pacifiku si zase s nadsázkou zazpívá trampské písně první republiky.

Není vám to neustálé připomínání Evíka už nepříjemné?
Kdepak, nevadí mi, že jsem pro mnoho lidí zůstala navždy Evíkem, občas mě tímto jménem někdo osloví. Naopak je to vlastně velice milé, někdy mi díky tomu dokonce dovolí nakoupit v obchodě i po zavírací době. (smích) Čím jsem starší, tím víc mě dojímá, s jak velkým zájmem se při každé televizní repríze ty komedie stále setkávají. Vždyť první díl vznikl před více než čtvrt stoletím! Jen je mi líto, že řada herců, na které mám z natáčení krásné vzpomínky, už není mezi námi.“

A jak vzpomínáte na režiséra Zdeňka Trošku?
Šlo o moje první pracovní setkání se Zdeňkem, okamžitě mi byl sympatický svou neúnavně dobrou náladou i profesionalitou. Spoustu scén nám tak roztomile předehrál, že se pak hrály samy. Navíc nás obklopovala pohoda Hoštic, všechny ty tetičky a babičky nás o pauzách hostily jihočeskými specialitami, no zkrátka nádhera!

Na obrazovkách jsme vás viděli naposledy v seriálech Rodinná pouta a On je žena! Proč jste nabídky na další seriály nepřijala?
Máte pravdu, vyběhla jsem z nich. Když člověk zkouší ve dvou divadlech současně, nemá už na nic jiného čas. Někdy je taky potřeba se vyspat. Nemůžeme pořád jenom pracovat.
 
Režiséři využívají ve filmu i na divadle především vašeho komediálního talentu. Není vám líto, že nedostáváte velké tragické role?
Není, protože mně v komediálním šuplíku není nepříjemně. Současná doba není jednoduchá, tak proč lidi nepobavit a nepotěšit!

A to se vám daří výtečně. Za výkon v komedii Je úchvatná jste se objevila v nominacích na Cenu Thálie. Jaké to pro vás je zpívat záměrně falešně, abyste byla v roli příšerné pěvkyně autentická? Lze se něco takového vůbec naučit?
Na falešný zpěv asi žádná technika neexistuje. Prostě se to musí nadřít. Nikdy předtím jsem na jevišti zpívat falešně nemusela. Ale občas se mi to stejně povedlo. (smích)

Evidentně si také užíváte svou roli v hudební retrokomedii Zločin v Posázavském Pacifiku, která si tak trochu střílí ze začátku trampingu v Čechách. Jaký máte vztah k tomuto způsobu trávení volného času?
Asi vás překvapím, ale tohle téma mi není vůbec cizí. Sama jsem ráda vyrážela s trampy do přírody. A vařili jsme si čaj z jehličí.

Ukázka z představení Zločin v Posázavském Pacifiku