Pohled na děti metající kozelce v parku nebo na chodbě nákupního centra není v poslední době ničím neobvyklým. Nová, módní a adrenalinová cvičební disciplína děti láká. Není ale nebezpečná? O názor a rady jsme poprosili zkušenou sportovní lektorku a dětského chirurga.

Na prvním místě je nutné si uvědomit, že parkour je sportovní disciplína jako každá jiná. Skutečnost, že se provozuje ve venkovním prostředí, totiž může u někoho vzbuzovat představu, že je možné ji provádět stejně jako třeba hraní na hřišti – bez tréninku a přípravy. Tak tomu ale opravdu není.

Pod dohledem trenéra

Základem pro parkour je stejně jako u jiných sportů průprava pod dohledem zkušeného trenéra. Dokonce bych řekla, že vzhledem k dopadům z velké výšky na tvrdý povrch, je důkladný trénink ještě důležitější než u jiných pohybových aktivit. Parkour je také poměrně náročný na zapojení svalů, proto se u starších dětí doporučuje doplnit trénink i o posilovací cviky – samozřejmě s respektem k věku parkouristy a jeho schopnostem.

Pro předškoláky je parkour tabu

Parkour by rozhodně neměly cvičit děti předškolního věku. Důvodem jsou již zmíněné dopady na tvrdý povrch, které jsou pro malé děti naprosto nevhodné. Určitě by se mělo kvůli bezpečnosti dbát na chrániče a helmu. Ideální je se základy naučit v nějakém organizovaném kroužku, kde dbají i na nácvik všech bezpečnostních zásad,“ doporučuje lektorka a radí – pokud se ratolest rozhodne parkour zkoušet bez organizované průpravy, pak je nutné začínat od nejjednodušších cviků a přeskoků ideálně na měkčím povrchu – třeba na trávě. A obtížnost zvyšovat postupně až ve chvíli, kdy si bude parkourista svými výkony skutečně jistý.

Parkour tutoriály – jen pro jednoduché skoky!   

Na internetových stránkách věnovaných parkouru se často můžeme dočíst, že vše potřebné se zájemce naučí z tzv. parkour tutoriálů, názorných ukázek a návodů. V tomto případě bych asi přirovnala parkour k jízdě na skateboardu, který byl ve své době také hodně populární a spousta náctiletých zkoušela nejrůznější triky a dovednosti po vzoru svých kamarádů. Pro nácvik jednoduchých skoků a přeskoků asi není od věci podívat se na správné provedení, a to dnes umožňuje právě internet. Skutečný parkour je ale ve své pravé formě o velkých skocích, saltech a překonávání nejrůznějších obtížných překážek – a zde si již žádný parkourista s internetem nevystačí.

Trénink vždy začíná v hale

Máme v okolí několik kamarádů ve věku 10 a více let, kteří parkour provozují. Všichni chodí na tréninky skákání do bezpečného prostředí krytých hal, kde se učí salta, trénují přeskoky větších překážek i skok do dálky. Trénink jsem několikrát viděla a rozhodně je fyzicky náročný, není to jen nějaké „skákání“. Učí děti důležitým základům a dává jim jistotu při provádění cviků. A až když jsou si svými výkony jisty, přesouvají se do venkovního prostředí, kde opět začínají v prostorách, kde je riziko úrazu menší. Osobně si myslím, že tohle je správný postup, protože respektuje pravidlo, že dovednosti potřebné pro správné provádění skoků se učí postupně.

Parkour očima dětského chirurga
Prof. MUDr. Ladislav Plánka, Ph.D.
V době nadměrného vysedávání u počítačů a mobilních zařízení tento trend obecně vítám, ale jako každý musí mít svá pravidla. Nahlížím na něj tedy pozitivně, pokud se provozuje tak, jak má. Nicméně musím uvést, že v posledním období zaznamenáváme zvýšený přísun zraněných dětí z této formy zábavy. Není to nic neobvyklého, vždycky, když se objeví nějaký nový moderní sport, přináší to samozřejmě i souvislosti (poptávka po zboží, vznik nových institucí, další úrazy). Pokud srovnáváme počet úrazů z jiných sportovních činností (třeba atletiky), není to příliš možné objektivně hodnotit. Atletika je obecně činnost provázená pod kontrolou trenérů a klubů, zatímco parkour provozují děti a mládež volně ve svém čase.

Pokud by děti navštěvovaly kroužky parkouru (které existují), bylo by také méně úrazů. Jednotlivé prvky parkouru jsou navíc více nebezpečné než u atletiky, pravděpodobnost úrazu je tedy větší. Druhy úrazů se nijak neliší, snad jen, že jsou zde pravděpodobnější pády z větší výšky, a tím s vyšší energií, vidíme tedy i poraněné orgány dutiny břišní, komplikovanější zlomeniny nebo poranění hlavy. Pokud tedy mohu doporučit, ať dají rodiče pozor na to, aby si základy bezpečného parkouru jejich děti nejprve osvojily pod odborným dohledem. Většinou se začíná v tělocvičně na žíněnce nebo trampolíně, a teprve potom by se měly pouštět do zábavy mezi paneláky. Helma a chrániče kloubů podobně jako na kole jistě pomohou od nepříjemných lehčích zranění.

Alternativa k parkouru je jumping!

Pokud děti baví skákání, je možné je přihlásit jen na „jumping“ kurzy, které jsou dnes poměrně populární. Není nutné, aby byly průpravou pro parkour, stačí, že děti baví dělat salta v bezpečném prostředí. Bohužel nabídka je omezená hlavně na větší města. Důležité je najít pro dítko pohybovou aktivitu, která ho baví, ať už je to fotbal nebo atletika, a kterou bude moci navštěvovat v místě školy nebo bydliště.