Je to na levačku...

Tak ten titulek se moc nepovedl. Nevím ani, proč něco nepříjemného svádíme na levou ruku, ta pravá je v tom nevinně? Oč kráčí? Nedávno jsem při cestě autobusem, při které obvykle jen tak civím, možno říci „do blba“, nejméně minutu přemýšlel, jak se jmenuje po manželovi má dcera. To, uznáte sami, je na pováženou. Mé zapomínání se dostává pravděpodobně stále do horšího stavu, usuzuji, že rychlostí narůstající nikoli lineárně, anóbrž geometricky.  

Vidíte, takovou zbytečnost, jako je lineární, či geometrická posloupnost si pamatuji ze školy, kterou jsem ukončil před šedesáti lety. Pro méně znalé - lineárně je to tak, že v prvním sledovaném období /den, týden, měsíc/, zapomenu jednu věc, v období druhém dvě věci, ve třetím tři, atd.  Geometricky je to horší, poprvé jednu, podruhé zmíněné dvě věci, ale pozor, potřetí už čtyři a počtvrté osm - zkrátka paměť v pr - achu.  Začal jsem problematiku paměti zkoumat skoro vědecky, rád se podělím o zjištěné.  
Tedy úvodem - zapomínání je nedílnou součástí paměti - to je objev, že áno? Nejvíce zapomínáme prvních třicet minut. U mne to je mnohdy už první minuta - vzal jsem si tablety, nebo nevzal? Vyřešil jsem to porcovákem tablet, leč naskýtá se další otázka, je dnes pondělí nebo úterý?  

Prý se dá paměť trénovat - proč ne. Ale co je mi platné, když si do křížovky vybavím rod tropických mravenců ATTA, španělskou královnu ENA, když nevím, kam jsem si ráno dal krabičku s umělým sladidlem Dia Chrom  /navíc si to pletu se Silichromem, což je cídidlo na kov/. Tady to dopadlo dobře, zmíněné sladidlo nalezla má žena na poličce mezi krabičkami zápalek, aspoň, že jsem to dal mezi tvarem příbuzné předměty.
Brýle mám už nejmíň troje, stále nějaké hledám, je to někdy potíž, brýle bez brýlí se hledají obtížně. Naštěstí nemusím hledat zuby /vzpomínáte na scénku s panem Menšíkem/, mám díkybohu ještě svoje.

Mobil se dá najít lehce, co už zbytečných nákladů vynaložila má drahá žena na volání mého čísla, abychom ztracence našli podle signálu. Já bych to nesvedl, kromě nepaměti mám i nesluch, takže, ať voláte, jak voláte, já to holt nezvednu.   
Pojal jsem myšlenku - to je krásný obrat, něco pojmout. Co kdybych si pořídil notes, do kterého budu zaznamenávat své výpadky paměti, abych podpořil vědecké zkoumání. No jo, ale co když ten notes ztratím? Ani náhradní řešení, pořídit si notes další, ve kterém bude uvedeno, kde je ten původní, nebude to mnohdy vzpomínané, pravé ořechové /tady nevím, proč právě ořechové - jiný strom by nebyl vhodný?/ 
  
Rozhodně vám, milé čtenářky a občasní čtenáři, mohu slíbit, že vývoj své paměti povedu v patrnosti a případně vám sdělím, jak to vypadá.  No jo, ale co když zapomenu nejen na ten  slib, ale dokonce na adresu Chytré Ženy? Poznáte to, neobjevím-li se tu nějaký delší čas, bude to znamenat, že nepaměť zvítězila nad pamětí rozdílem třídy, to znamená nejméně 10:0, v tom případě mi zachovejte vzpomínku, pokud ovšem na tom nejste jako já a také již občas zapomínáte. Přeji hezký den, případně hezké vzpomínky na dny, které si vzpomínání zaslouží.