Pamatujete-li si, že jste v nedávné době měli vy nebo vaši blízcí přisáté klíště, měli byste se mít na pozoru a neopomíjet i zdánlivě banální zdravotní obtíže, může se totiž jednat o nebezpečné onemocnění způsobené virem klíšťové encefalitidy (dále KE). Tato nemoc se přenáší nejčastěji kousnutím klíštěte, zaznamenány však byly i případy, kde se člověk virem KE nakazil pozřením nepasterizovaného zvířecího mléka.

Virus KE se po přisátí klíštěte šíří z okolí rány do ostatních orgánů prostřednictvím krevního řečiště. První příznaky mohou být často zaměněny s běžným nachlazením, nemocný má obvykle horečku, cítí bolest hlavy a může trpět potížemi dýchacího a trávicího traktu jako je kašel, bolest v krku, průjmy, bolesti břicha. Až poté, co se dostaví závažnější příznaky s nemocí spojené, jako jsou poruchy vědomí, řeči, ochrnutí některé části těla, bývá pacient hospitalizován a vyšetřován pro podezření závažnějšího onemocnění. Díky rychlé a včasné diagnostice onemocnění lze předejít dlouhodobým následkům a v krajním případě i smrti.

Lékaři se ve svých ordinacích setkávají s pacienty s onemocněním KE stále častěji, pojďme se tedy podívat na příběhy některých z nich:

Příběh pana Vladimíra (55 let) z Hradecka dokládá fakt, že s klíštětem se nemusíte setkat jenom v období tzv. sezóny, tj. od konce jara do začátku podzimu, ale i vzhledem k letošní mírné zimě byste měli být opatrní už teď: „Pracuju na stavbě a taky se starám o svůj barák, takže se pohybuju po venku celý rok, sníh pořád nepřicházel, tak jsem mohl pracovat na zahradě déle než normálně. Někdy na začátku prosince jsem chytil klíště, ale nepřikládal jsem tomu velkou pozornost, jenže pak to začalo. Bolela mě hlava, bylo mi tak nějak divně, navíc jsem měl teplotu a zvracel. Jenže jsem dostal taky rýmu a bolelo mě v krku, proto jsem si myslel, že mám běžnou virózu, kterou mělo v té době i několik mých známých.“ Obtíže nepřestávaly, a tak se pan Vladimír přece jenom vydal ke svému lékaři, který mu předepsal antibiotika na onemocnění horních cest dýchacích. Týden na to byl kvůli opakovanému zvracení a vysokým teplotám hospitalizován na interním oddělení, kde se mu po podávání infuzí přechodně ulevilo, pak ale udeřila nemoc znovu a začaly se projevovat příznaky typické pro zánět mozkových blan. Byla mu provedena lumbální punkce a pan Vladimír byl přemístěn na infekční kliniku, kde výsledky vyšetření ukazovaly na stopy onemocnění klíšťovou encefalitidou i lymskou boreliózou. „Kvůli otoku na mozku jsem nemohl pořádně hýbat levou rukou, chtěl jsem něco udělat, třeba se natáhnout pro župan, ale nešlo to, ruka mě neposlouchala, bál jsem se, že přijdu o práci.“ Postupně všechny příznaky odezněly a po dvou týdnech byl pan Vladimír propuštěn z nemocnice, přesto ale musel několik dalších měsíců docházet na rehabilitaci a cvičit jemnou motoriku levé paže.

Nemoc se nevyhýbá ani našim nejbližším, přesvědčila se o tom i paní Helena (32 let), která přivedla svoji dceru Kláru (4 roky) do ambulance pediatra. „Klárka byla do té doby úplně zdravá a často si ráda hrála s naším psem na zahradě. Začala mít teplotu, několikrát za noc zvracela, bolelo ji v krku a navíc se objevila vyrážka. Šly jsme k naší paní doktorce, která nám napsala antibiotika a poslala nás domů, aby se Klárka vyspala. Nejdříve to vypadalo, že léky zabírají, ale po několika dnech se dcera v noci vzbudila se strašnou bolestí hlavy, přidala se opět i teplota. Doktorka nás tentokrát poslala do nemocnice na dětské oddělení, dceřin stav se ještě zhoršil a z provedených testů jsme se dozvěděli, že má Klárka klíšťovou encefalitidu. Vzpomněla jsem si, že dcera měla v nedávné době dvakrát přisáté klíště, a byla jsem naprosto vyděšená, protože až v tu chvíli mi došlo, že to může být vážné.“ Paní Helena strávila se svou dcerou v nemocnici šestnáct dní a i po propuštění a odeznění původních příznaků stále dochází na kontroly k pediatrovi. „Často musím s dcerou zůstávat doma, protože se jí stále vracejí záněty horních dýchacích cest a mívá také teploty, které jsou bez zjevné příčiny. Doktorka zjistila, že po prodělané encefalitidě má Klárka sníženou hodnotu protilátek v těle a nemoci se k ní dostanou snadněji, než k jejím vrstevníkům, musíme být už opatrnější.“ uzavírá paní Helena.

Také šestnáctiletá studentka z Brna se setkala s touto nemocí. Petra, která bydlí v bytě v centru města se svou matkou, se do přírody moc často nedostane, proto ji ani její matku nikdy nenapadlo, že by se měly nechat očkovat proti klíšťové encefalitidě. „Před koncem školního roku jsme byli se školou na výletě nedaleko Znojma, bydleli jsme v chatkách a hráli venku fotbal. Všechno bylo skvělé, užili jsme si se spolužáky poslední společné dny před prázdninami a plánovali, co budeme celé léto dělat. Jenže když jsem se vrátila domů, byla jsem pořád unavená a pobolívala mě hlava. Pak jsem během dne několikrát zvracela a měla skoro 39°C teplotu, to už se mnou šla mamka k doktorce.“ Pediatr poslal Petru do nemocnice na dětské oddělení, stav se nelepšil, spíše naopak. Po třech dnech se dostavila světloplachost a příznaky zánětu mozkových blan. „Když mi pan doktor řekl, ať dám bradu na hrudník, říkala jsem si, že si snad dělá srandu, ale pak jsem zjistila, že to nejde. Měla jsem si také z lehu sednout, jak jednoduché, říkala jsem si, jenže jsem to nedokázala bez toho, abych pokrčila nohy v kolenou.“ Petra byla přeložena na infekční kliniku, kde byla potvrzena diagnóza klíšťová encefalitida, a léčba v nemocnici trvala dalších čtrnáct dní. „Pořád mě trochu bolí hlava a záda, jsem unavená a musím chodit na rehabilitaci. Záhadou pro mě bylo, jak jsem se mohla nakazit, protože jsem ani nevěděla o tom, že bych měla klíště a nepasterizované mléko jsem nepila. Doktorka mi však řekla, že klíště se mohlo přisát, napít a zase slézt, aniž bych si toho vůbec všimla.“ vysvětluje Petra.

Příběh pana Vladimíra i obou dívek je velmi podobný ostatním, až po prodělaném onemocnění si naplno uvědomuje všechna rizika. Především zástupci starší generace si myslí, že když se s nemocí dosud nesetkali, je už velmi nepravděpodobné, že by se jim to ještě mohlo stát. Virus klíšťové encefalitidy se však v České republice neustále rozšiřuje, některé oblasti jsou sice zamořeny více, jako třeba jižní a západní Čechy a některé části Moravy, ale s infikovanými klíšťaty se můžete setkat na celém našem území. Většina pacientů nakažených KE se z příznaků úplně vyléčí nebo má jen mírné obtíže, přibližně čtvrtina nemocných si ale nese dlouhodobé následky a v nejzávažnějších případech končí toto onemocnění i smrtí člověka, u kterého se rozvinuly nejzávažnější komplikace.

Jedním z příběhů s tragickým koncem je i ten pana Karla (69 let), který nebyl nikdy před tím vážněji nemocný, léčil se jen s hypertenzí. Bydlel na Opavsku, kde je výskyt KE minimální, ale v létě trávil dovolenou v jižních Čechách, kde také chytil klíště. V nemocnici byl hospitalizován poté, co si stěžoval na motání hlavy s tahem na pravou stranu, špatně se mu mluvilo. Do několika hodin po přijetí v nemocnici začal ztrácet vědomí, dostavila se porucha polykání a ochrnutí pravé strany. Nakonec pan Karel začal trpět vysokými teplotami a selhávaly mu dechové funkce, takže musela být nasazena umělá plicní ventilace. Laboratorním vyšetřením byla potvrzena infekce virem klíšťové encefalitidy, pacient upadl do kómatu, navíc se objevily příznaky zápalu plic. Přes veškerou léčbu a snahu lékařů pan Karel po dvou týdnech od přijetí do nemocnice zemřel.

Průběh onemocnění po napadení virem klíšťové encefalitidy je většinou dvoufázový, v prvním stadiu se většina nemocných shoduje na tom, že nemoc je lehce zaměnitelná s běžným chřipkovým onemocněním, za nedlouho po ustoupení prvních příznaků však přichází druhá fáze nemoci, ve které se často objevují silná bolest hlavy, zvracení, dezorientace a poruchy nervového systému. Lékaři dovedou jen mírnit příznaky, neumí léčit nemoc samotnou. Jedinou opravdu účinnou prevencí proti onemocnění klíšťovou encefalitidou je očkování, které je vhodné pro děti i dospělé, v jakoukoliv roční dobu.

Více informací na www.klistova-encefalitida.cz