Červená řepa - nejoblíbenější receptyČervená řepa - nejoblíbenější recepty Houbový guláš - nejoblíbenější receptyHoubový guláš - nejoblíbenější recepty Kdy se slaví Halloween v roce 2017?Kdy se slaví Halloween v roce 2017? Nakládané zelí - nejoblíbenější receptyNakládané zelí - nejoblíbenější recepty
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Narozeninový poklad
Soutěžte o výhry za
více než 150 000 Kč
do startu zbývá:
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Sobota 21.10. 2017
Dnes má svátek Brigita
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 
Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY
Dělená strava? Zase další dieta? Nebojte se, dělená strava spočívá v tom, že své jídlo dělíte na bílkoviny, sacharidy a neutrální potraviny.

Jizvy a šrámy

12. 09. 2015 | Vaše příběhy
Za bezmála osmdesát let nasbírá i odolné tělo pár ran, které zanechají na tělesné schránce nějakou tu stopu. O následcích jiných, vznešeně možno říci „na duši“ bych raději nehovořil. Jednak proto, že se dosti obtížněji popisují, dále proto, že jich bylo mnohem více, než těch reálných a konečně i proto, že by bylo potřebné přiznat i ty, které jsem jiným způsobil já. Reálnou stopu naopak nosil na čele můj dobrý kamarád Janek P., byla od oblého /naštěstí/ šutru, který jsem po něm mrštil, dnes už ani nevím proč...

A jak je to se mnou? Vezmu to chronologicky - první znám jen z vyprávění. To jsem si prý hrál na dřevěných schodech, vedoucích na půdu, v domečku mé bystřické stařenky s mosazným hmoždířem. Dnes je to žádaná starožitnost, tehdy zrádný kus kovu, na který jsem upadl, když jsem se po těch schodech skutálel. Krve prý bylo, jak z pověstného „vola“, řev neslýchaný. Jizvu nad kořenem nosu mám viditelnou dodnes.

Stejně jako další, nad levým kolenem. To jsme na lávce poličenského potoka hráli takovou tu hru, jak jedna parta proti druhé běží se snahou zastavit, jakýmkoliv způsobem, protivníka. Vzal jsem to kolem zábradlí, bylo ze smrkových soušek, zůstal tam vyčnívající zbytek po osekané větvi. Tehdy se prkotiny nešily, lékař se nevyhledával - jak pravil Jan Werich coby Ferda Kaplan ve filmu „U  nás v Kocourkově“ -  jizva mne hyzdí... Znáte tu písničku pana Suchého, jak „už desátý rok, schovává si brok“? Tak to  je důlek na předloktí mé levé ruky. Výše uvedený Janek P. měl  „zaracha“, nemohl mezi nás, co jsme si povídali na dvoře  ajznboňáckého činžáku ve Valmezu. Krátil si volnou chvíli střílením ze vzduchovky a trefil.

jizvy a šrámyTen brok, byla to diabolka, jsem si neschoval, byť jsem jim byl střelen, památka zůstala.
Pak dlouhá pauza, až na vojně přibyla další viditelná stopa. Bohužel, nemohu posloužit povídáním o hrdinském činu či nebezpečné bojové operaci. Nevěřili byste, že je možné při krájení chleba, tupým příborovým nožem, proříznout i část palce levé ruky. Tentokrát byl doktor po ruce, stačily na to čtyři stehy, jizva je nepatrná.

Opět nějaký ten časový posun. Téměř tři desítky let práce v rizikovém důlním prostředí, mi přidalo pouhé dvě, nijak nebezpečné památky. Nebudu se příliš zabývat technickým popisem. Mezi dva kusy železa se dostal, v prvním případě, prostředníček mé pravé ruky. Prst zůstal celý, poněkud v posledním článku ohnutý. Snaha o vyrovnání v sádrovém lůžku byla marná. Po roce odškodňovací komise konstatovala, že došlo o „vychýlení větší než 1 1/2 cm“ a přiznala náhradu za trvalou změnu ve výši 1.200,- Kč. Tehdy, asi v roce 1973, to bylo dost peněz, nahradilo to pojistku, povinně placenou asi za tři roky.

Paradoxem tehdejších předpisů bylo to, že kamarád, který spolu se mnou čekal na posouzení, dopadl  jinak. Měl po zlomeninách obou nohou trvalé bolesti  /znají všichni, kdož byli obdobně postiženi/. Protože nebylo na něm shledáno nic viditelného, nedostal ani korunu.

Docházím k poslednímu /snad nic nepřibude/. Odmrštěný kus bytelného železa mne vzal přes holeň levé nohy. Bolelo to tedy pořádně. Jenže - hlásit pracovní úraz? Přítel revírník byl, jako jiní, odměňován za „bezúrazový“ provoz - to byste se divili, jaká kouzla se dělala, aby se úrazovost nezvyšovala. Povrchové dílny a kanceláře bývaly plné různě ofáčovaných marodů, kteří nemuseli fárat, byli ošetřováni bez neschopenky. On totiž i závodní lékař měl odměny od podniku úměrné své snaze uznávat, či spíše neuznávat pracovní úrazy.
Zkrátím to, nastoupil jsem dovolenou, dostal jsem ji do Českého ráje - jel jsem tam rád, připomenulo mi to, tam před lety prožitou vojnu. Koupal jsem se v rybníku u Věžických skal, kousek od Trosek, připomínám si to, když vidím  ten film, jak chtěl Tomáš Holý, coby Vašek, dostat tatínka do polepšovny, točili to právě v těch místech. Závěr pobytu byl poněkud problematický. Naštěstí až těsně před odjezdem jsem do nohy dostal zlou infekci, po cestě vlakem jsem na pardubickém nádraží musel  navštívit lékařskou ambulanci /to byla tehdy taková dobrá vymoženost/, dostal jsem tam první injekci a obvaz. Doma, na pohotovosti, jsem k dalšímu ošetření dostal pořádně vynadáno.

Dopadlo to nakonec dobře - nohu jsem léčil další dva měsíce, opaloval jsem se na balkoně, měl jsem vycházky, lékař byl blahosklonný, protože nešlo - jak jinak - o pracovní úraz, ale jak pravil,  „o infekci, která mohla být způsobena čímkoliv, že áno“.

Tak to je, moji milí, moje milé, další z poněkud osobního povídání, snad Vám připomene, jak jste ke svým šrámům, jizvám a jizvičkám přišli Vy, případně jaké máte, dobré, či naopak méně dobré poznatky o dřívějším i současném  stavu zdravotní starostlivosti. Přeji co nejméně rizikových situací a zdravý pohyb.

Jardamalej - čtenář
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
Poslat emailem GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
 



Komentáře
Obrázek uživatelky
profil
pád z hrušky, nalomená klíční kost, neléčená. Jinak starostlivá matička soudila, že mám rameno níže, protože nosím těžkou školní tašku stále jen v jedné ruce. Na skutečnou příčinu přišli až vojenští páni, na jejichž výzvu"postavte se rovně" jsem jaksi nereagoval. Sváteční oblek mi musel upravovat krejčí vycpávkami...Teď už je to jedno, jsem pokřivený věkem, žeáno?
Obrázek uživatelky
profil
Díky za pěkný přehled. Mám ale ještě doplněk - bez záruky , protože moje paměť připomíná cedník na halušky , že jsi měl zle porouchanou lopatku a tudíž dodnes pokleslé rameno , asi to byl výsledek zdolávání nějakého stromu ? Když ne , oprav mě.V.,mladší sestra s chatrnou pamětí.
Obrázek uživatelky
profil
s Daděnkou, zajímavý článek. Já bych mohla popisovat moje bolístky. Bylo by jich mnohem víc, než má Jarda. Tak raději nám popřeji, aby už nás žádné bolístky nesužovaly!Smajlík a dožili jsme ten náš život ve zdraví až do konce.Smajlík
Obrázek uživatelky
profil
Opäť zaujímavý článok Smajlík a spomienky na úrazy, aj keď vtedy možno trochu bolestivé Smajlík.

Už som v komentári k niektorému z tvojich článkov písala, že ja som veľa telesných "šrámov" za môj vyše 60-ročný život neutŕžila, hoci som lozila po stromoch a vyvádzala rovnako (ba možno aj o trochu viac) ako ostatné deti v mojom veku.
Šitie som si na vlastnej koži vyskúšala vlastne v dosť pokročilom veku ako 57 ročná, keď som sa v práci šmykla na olejovej škvrne v dielni a podkolenie som si rozrezala o budúci rám televízoru, ktorý som, čoby inšpektor kvality, niesla na meranie.
Tak mám 4 štichy a jazvu na celý život. Ale mini už nenosím, takže v pohode.
A musím sa pochváliť (dúfam, že to neurieknem) ešte som nikdy nemala nič zlomenéSmajlík.
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
Náš tip

Dopřejte si krásná česká plastová okna.

Potřebujete stylová a pohodlná křesla do pracovny? Vyberte si kvalitní kancelářské židle Hawaj.

NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY KONTAKT  ? Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles

Hromada zlaťáků