Jste ručitelem? Zapomeňte na úvěr pro sebe!

Nezáviděníhodných osudů lidí, kteří se dostali do dluhů a teď je nejsou schopní splácet, je v současné době všude plno. Pláč, nářky a nejistota do budoucna. Ve většině případů se dlužníci dostali do současné situace vlastní vinou. Existují ale i takoví, kteří přišli téměř o všechno jen díky tomu, že chtěli pomoci svým přátelům či příbuzným.

„Nejčastěji bohužel řešíme nevrácené půjčky v rodině a mezi přáteli, což je poměrně logické, protože někomu cizímu své peníze jednoduše nepůjčíte,“ uvádí právní poradce Rostislav Kovář.
 
Ručení je specifický právní vztah, který upravuje občanský i obchodní zákoník, přičemž bývá ze zákona vyžadována jeho písemná forma. Smyslem ručení je poskytnout věřiteli (nejčastěji bance) pocit jistoty, že o peníze, které půjčuje, nepřijde nadobro. Ručitel totiž na sebe bere povinnost této bance vše vrátit, pokud to za předem dojednaných podmínek neudělá dlužník. Ručitel tedy svým podpisem slibuje, že za určitých okolností zaujme dlužníkovo místo a že tento cizí dluh vyrovná ze svého majetku.

„Pokud banka písemně vyzve dlužníka ke splnění dluhu (řídí-li se vztah obchodním zákoníkem, pak není písemná výzva nutná), a ten bance nezaplatí, přesouvá se povinnost splácet na ručitele!“ upozorňuje na rizika ručení Kovář.


Jestliže dojde k smrti dlužníka, přechází dluh na jeho dědice. Ti však odpovídají za dluh zemřelého pouze do výše nabytého dědictví. Jinak zůstává povinností ručitele uhradit celý dluh nebožtíka. V této věci dříve nepanovala úplná shoda, Nejvyšší soud však debaty ukončil a vyslovil tento názor, který je závazný pro všechny případy.


V první řadě je nutné uhradit bance všechny dluhy, které vám na základě ručení vznikly, teprve poté můžete jednat a chtít tyto peníze získat po dlužníkovi zpět. „Svým klientům doporučuji, aby dlužníkovi poslali výzvu k úhradě dluhu, ve které stanoví přiměřený konkrétní termín, do kdy požadují peníze vrátit. V případě, že dlužník nezaplatí, lze využít soudní cestu k tomu, aby se domohli svých práv. Následuje podání žaloby a v případě, že ani tehdy dlužník nezaplatí, nastupuje exekuce,“ uvádí celý postup Kovář.


Být ručitelem není jan tak nějaké formální podepsání několika papírů. „Pokud si totiž takový ručitel potřebuje sám pro sebe půjčit v bance nebo vzít hypotéku, tak je již posuzován jako žadatel s možnou povinností platit dluh jinde. Jeho postavení je pak zhoršeno právě o ručitelský závazek a snadno se stane, že na hypotéku nebo úvěr díky ručení jednoduše nedosáhne. A protože vyvázání z ručení je složitou a problematickou záležitostí, je nutné si velmi dobře rozmyslet předem, zda a komu ručit,“ uzavírá Kovář.


„Věřitelem jsem se stal velmi rychle a nečekaně, stačilo pouze podepsat ručení na kamarádovu půjčku ve výši 1,2 milionu. V tu chvíli mě vůbec nenapadlo, že jeho dluh nakonec zaplatím já. Po prvních splátkách se kamarádovi už nechtělo dál hradit bance pravidelné částky, takže je peněžní ústav začal vymáhat po mně. Finální částka se nakonec i s úroky vyšplhala do výše přes dva miliony korun. Deset let jsem neměl – na rozdíl od dotyčného kamaráda - pořádnou dovolenou, a přestože mi brzy bude 40 let, dosud bydlím v pronajatém bytě, jezdím starým autem a k tomu všemu moji přítelkyni po šesti společných letech přestalo bavit neustálé šetření a splácení cizích dluhů, takže jsem zůstal sám. Už dávno jsem přestal věřit tomu, že peníze získám zpět po dobrém. Osobní zkušenost mě přesvědčila o tom, že kde jde o peníze, obvykle už není místo pro kamarády,“ vypráví svůj příběh Jiří.