Kam se ráda vracím

Vážení a milí čtenáři,

s manželem máme velmi oblíbené místo v naší krásné republice - západočeské Mariánské Lázně, které společně navštěvujeme již od sedmdesátých let. Ráda bych se s Vámi podělila o několik míst, kam se oba velmi rádi vracíme.

Bydleli jsme na více místech, v různých hotelích nebo lázeňských domech, ale již podruhé jsme se dostali do krásného hotelu, který byl nazván podle přezdívky britského maršála Montgomeryho. Jinak jsem se o historii hotelu dozvěděla také to, že velký význam zde měla návštěva řeckého krále Otty, na jehož počest byl v místech současného hotelu v roce 1857 vystavěn pavilon a vyhlídka dostala jméno „Výšina krále Otty“. V roce 1886 Gaspar Ott slavnostně otevřel kavárnu Egerländer.  Na svoji dobu byl moderně vybaven a proslavil se vysokou úrovní poskytovaných služeb. Za totalitního režimu se to tu jmenovalo Leningrad, ale naštěstí v roce 1990 se hotelu vrátilo jméno. V hotelu najdeme atraktivní monumentální obraz o rozměrech 5 x 3 m, na kterém malíř Vladimír Dušek zobrazil řadu známých osobností, které pobývaly v Mariánských Lázních, například císař rakouský František Josef I., anglický král Edvard VII., Ema Destinová a další.

Krása okolní krajiny a klidného prostředí s úžasnou vyhlídkou na město zde nabízí nezapomenutelné okamžiky. Vidíme až na hlavní kolonádu, v dáli se tyčí další hotely, penziony a kasina. Melodie ze Zpívající kolonády zní až do našeho pokoje. Kousek od hotelu, který se nachází přímo v lesoparku, vede několik upravených stezek, kterými se dostaneme například k velkému hřbitovu, kde obdivuji nádherné hrobky. 

Dalším cílem naší cesty je pěšina lesem, kde najdeme krásnou vyhlídku Karolu, z které je nádherný výhled na celé město. Poté se vydáme se k Lesnímu prameni, mnou velmi oblíbenému, umístěnému v pěkné budově. Proti tomuto prameni je velmi útulná kavárnička, která nabízí krásné posezení na terase a sousedí s nově vybudovaným jevištěm, kde se konají za pěkného počasí hudební vystoupení. Ještě nemohu opominout krásné sousoší, které upoutá svou výškou i vzhledem.

Poté se ocitneme v pěkném parku, kde si v malé kavárničce se zahrádkou dáme oblíbené kafíčko a kde nás pomalu ukolébává ke spánku bublající potůček. O pár metrů dál nás už vítá Ferdinandův pramen, který je velkou dominantou tohoto krásně udržovaného parku. Je nejstarším zachyceným minerálním pramenem v Mariánských Lázních.  Cestou se zastavíme ještě u Rudolfova pramenu. Původně se jmenoval Luční, neboť vyvěral na loukách, kterými je dodnes obklopen. Pak se vydáme na další cíl naši cesty a to je Antoníčkův pramen, který se nachází v moderním altánu v předměstí města – Úšovice.

Všechny prameny stojí za zhlédnutí, jsou v krásném prostředí a některé z nich jsou dominantami velmi rozlehlého parku, ve kterém se můžete posadit na lavičky a kochat se krásnou květenou.

My se však vracíme zpět parkem, kterým jsme šli k pramenům, protože se blíží večer a čeká nás Zpívající fontána s mojí oblíbenou melodií z filmu Tenkrát na Západě. 

Pěkný a bohatě prožitý den pobytu máme za sebou a druhý den se vydáme za dalšími skvosty tohoto lázeňského města, např. do Geoparku, za laněmi do obory nebo k dalším pramenům, ale o nich  napíšu zase třeba příště.

Až někdy budete projíždět Západočeským krajem, nezapomeňte navštívit krásné Mariánské Lázně, třeba se toto městečko i pro Vás stane srdeční záležitostí.