Kde všude se dá seznámit...

Seznámit se můžeme všude, ovšem já jsem jedna z mála, která se seznámila zrovna na takovém místě, kde bych to opravdu nikdy nečekala :-) Je to takové osudové seznámení, proto se o něj chci s Vámi podělit...

Jezdila jsem do práce 30 km vzdálené, cesta vedla přes vesnice a malé vesničky, já měla nové auto, které jsem si pořídila k dennímu  ježdění do práce... Byla jsem na sebe hrdá, že mám v 19 letech své první auto a že mám skvělou práci, která mi stojí i za to, abych za ní denně dojížděla docela daleko...

No jednoho večera jsem se chystala na noční směnu. Bohužel ten den začalo jako naschvál hooodně moc sněžit a mrznout, dny předtím byly klidné, takže jsem ani nepomyslela na to, že bych měla už letní gumy na autě vyměnit za zimní. No asi to tak osud chtěl... Ale když jsem byla už na cestě, bylo to naprosto šílené, všude samé kopce a bylo to tak moc namrzlé, že jsem jela krokem a i když jsem jela krokem, tak to nezabránilo tomu, abych prostě dostala auto do nezvladatelné pozice, zazmatkovala jsem a strhla ho do příkopu mezi dva stromy.... Měla jsem štěstí, auto to přežilo vcelku bez újmy, a já samozřejmě taky.

Ale byla to má první nehoda a byla jsem strašně vystrašená, vylezla jsem z auta a brečela. Nevěděla jsem co dělat, nikde nikdo a tma jak v pytli, bylo po 21. hodině. Projela kolem mě asi dvě auta a to třetí konečně zastavilo a z něj vystoupili dva mladí kluci a nabídli se mi, že mi pomůžou. Líbili se mi a byla jsem ráda, že se našel někdo ochotný. Ten jeden (budu mu říkat pan V.) se dokonce nabídl, že mi moje auto odřídí až do práce (což bylo ještě nějakých 20 km)...Takže vytáhli mi auto a já nasedla s panem V. do svého auta a pomalu jsme jeli k mé práci, dojeli jsme až po 22. hod. a to jsem volala do práce, že se zdržím, že jsem měla nehodu. S panem V. jsem ještě totiž seděla ve svém autě a čekali jsme na kamaráda, až pro něj přijede a nějak dlouho to trvalo...

Tak jsme si povídali a povídali asi dvě hodiny a předali si i čísla a já věděla, že to je prostě osud... Do práce jsem přišla vysmátá, jako ve snách, kamarád, který se mnou pracoval se smál, že jsem se zamilovala a ano, bylo to tak...Takže takhle nevšedně jsem se já seznámila. Díky tomuto mám dnes 5letou dcerku N., vztah s panem V. nakonec nevydržel, ale já dnes děkuju osudu za to, že mi to takhle zařídil, díky, bez něj bych neměla totiž dnes svou milovanou holčičku...