Kdy nám milí muži lžou?

Podle psychologů a sociologů je lhaní nejen naprosto normální součástí života, ale je dokonce pro život nezbytné. S tím celkem souhlasím, podle mě je lepší milosrdná lež, nežli krutá pravda. A při jednorázové nevěře jsem pro Plzákovo „zatloukat zatloukat, zatloukat.“  Aférky mohou totiž nadělat méně škody, pokud zůstanou utajeny. Nemá cenu ubližovat blízké osobě. 

Aférky jsou doménou mužů. Když je muž ve vztahu spokojený, přiznání by jeho stabilitu mohlo ohrozit. To až když už chce konec vztahu, tak se přizná. Další mužskou lží je věta: „Jsem na  cestě.“ To bych přirovnala k tomu, když říkám: „Autobus už jede…(jestli nestojí).“ Když se protějšku zeptáme, kdepak je a kdy se uráčí přijet domů, z 99 % dostaneme odpověď, že je na cestě.

A to bez ohledu na to, kde právě je. Stejně všechny víme, že je v hospodě a ještě minimálně hodinku se nemíní zvednout. Když pak přijde domů, vyklopí na nás další lež, která pojednává o množství vypitého alkoholu. Na otázku - „Kolik piv jsi pil?“ se nikdy nedozvíme pravdu. Odpusťme mužům tuto malichernou lež, podle mě to ani často neví. A když jdou do hospody párkrát za rok, proč dělat z komára velblouda. Horší lež je: „Je to jenom kamarádka.“

Na tuto větu jsem alergická a razím - „Kamarád taky rád.“ Pánové často i tvrdí, že přerušili jakýkoli kontakt se svou bývalou partnerkou, protože se chtějí vyhnout konfliktům. Když jsou návštěvy „kamarádek“ častější, jedná se podle nich o lesbičku nebo o chudinku, která prožívá těžkou krizi. A muž hraje roli záchranáře. Až jednoho dne ho nachytáme v objetí (v lepším případě) „kamarádky.“ Další mužské lži jsou: „Zhubla jsi.“ „Vážně nemáš velký zadek.“ „Neměl jsem signál.“ „Od zítřka nekouřím (nepiji).“

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10