Když slábne tělo i duch

O  pomůcce pro starší občany, kterým slábne paměť, a sice kombinaci K + M +B /nejde o biblické tři krále!/ jste asi slyšeli. Čteme KLÍČE, MOBIL, BRÝLE. Pro mě, bohužel, málo písmen. Já mám osobní heslo BUZIK, nesouvisí ale s odsuzováním homosexuality. Ráda vysvětlím. Ke stařeckým radostem patří úbytek až úplná ztráta zubů, u některých jedinců i zhoršený sluch. Patřím mezi takto již poznamenané, moje heslo dešifrujeme  jako BRÝLE, UŠI /sluchadla/, ZUBY /protéza/, INFORMACE /mobil /, KLÍČE. Heslo slouží poměrně dobře, pokud k němu nepřibude ještě něco navíc - nesoustředěnost a zbrklé reakce pramenící z nízkého sebevědomí a strachu, abych někam nepřišla pozdě. To mě v dětství naučil můj otec, „ajznboňák“. Ačkoli jsme bydleli od nádraží necelé tři minuty, museli jsme se při cestování vlakem vypravit tak, abychom byli na nástupišti nejméně o půlhodinu dříve.

Tak si v klidu a s časovým náskokem sedím na frekventované zastávce MHD, luštím křížovky, mám totiž s sebou kromě kabelky ještě látkovou tašku s časopisy. Čeká mě další ze série injekcí u lékaře, tak abych využila času. Přijede autobus - kruháč,  jede ještě dřív o pár minut než ten můj. Tím líp!

Bleskově nasedám do autobusu s průkazkou v ruce. Když se uvelebím, autobus se rozjede a rychle z kopce sjíždí k další zastávce.

Sáhnu po kabelce, že si uložím průkazku, ale kabelka fyzicky neexistuje. Situace na infarkt...Nechala jsem ji na startovní zastávce, takže vysedám a doslova funím zpět do kopce. Běh se nekoná, mám v kolenním kloubu zatím jen první injekci. Míjím křižovatku, kde policisté hlídají školáky na rušném přechodu. Ptala jsem se hlídky, jestli nemají auto, ale neměli. Tak s hrůzou, že přijdu o všechny doklady, karty, klíč, mobil, ale i krabičku s injekcí, vlastně se stanu novodobým Robinsonem bez spojení se světem, vyvíjím skoroběh.

Když se zpocená jako dvířka od chléva /říkáme my, Valaši/  dopotácím k lavičce na zastávce, kromě jedné paní tam vidím i svou kabelku plnou vzácností.

Konec dobrý všechno spravil, navíc přijel další autobus, kterým jsem původně měla na kliniku dojet.  A pak nevěřte na zázraky!

Prababka - čtenářka
ChytráŽena.cz