Keltské hradiště v parku Podviní

Park Podviní se rozprostírá na rozhraní Libně a Vysočan, konkrétně mezi ulicemi Podvinný mlýn, Sokolovská a Rubeška. Dominantou parku je keltské hradiště. Inspirací se pro autory projektu stal přírodní div světa tzv. Obrův chodník, který se nachází v hrabství Antrim v Severním Irsku.

Park Podviní vznikl v letech 1997-1998 v místě, kde kdysi bývala ves se stejnojmenným názvem, a v místě, kde byly okolní svahy porostlé vinnou révou. Ves Podviní zanikla roku 1524. Poté zde stával Vysočanský zámeček se zahradou a ovocným sadem. Polorozpadlý zámeček byl v 60. letech 20. století zbourán a pustnoucí zahrada pustla dále.

V roce 1992 se zrodil nápad na rekonstrukci parku. K tomuto počinu se váží osobnosti: ing. arch. Josef Smutný, zahradní architekt Stanislav Špoula, akademický architekt Libor Culka, výtvarník Miroslav Pacner, publicista Petr Hořejší a akademický sochař Jiří Beránek.

Ústředním bodem parku je keltské hradiště ve tvaru hřbetu pravěkého ještěra. Hřbety dělí areál do řady dílčích úseků, které doslova imitují navlněný hřbet pravěkého ještěra. V části je hřbet prolomen podélnou chodbou a dvěma příčnými tunely. Zakončení ještěřího hřbetu tvoří Jezerní vyhlídka, což má být hlava ještěra. Jezerní vyhlídka se schodištěm je vystavěna na kamenných pylonech z dřevěných trámů, čímž umožňuje výhled do velké části parku. Vyhlídka je volně přístupná a z několika stran i průlezná. Pod Jezerní vyhlídkou je Dračí jezero s nášlapnými kameny. Po opracovaných kamenech se lze projít po jezírku anebo přejít rovnou do travnaté části parku.                                                                                 

Dominantou celého hradiště je nepřehlédnutelný dubový kmen o výšce 10 až 12 metrů a o přibližné hmotnosti 12 tun. Kmen je zbavený kůry, opracován a postaven kořenovým systémem vzhůru k nebi.  Obsah kmenu tvoří ocelové armovací tyče, beton a štěrk. V prostoru okolo kmenu ještěří hřbet vytváří centrální prostor jako Amfiteátr s hledištěm. Amfiteátr je ohraničen opracovanými kameny, které jsou vloženy do betonu.

Součástí parku jsou i vodní toky. Potůček ve stráni, Dračí jezírko, potůček protékající parkem, malá jezírka a říčka Rokytka pobyt strávený v parku velmi zpříjemňují. Přes potůček vedou dřevěné můstky, na jeho březích roste vlhkomilná vegetace a převážně žluté vodní kosatce. Rokytka teče ze strany od ulice Sokolovská podél celého areálu parku Podviní, do Vltavy se vlévá v blízkosti libeňského přístavu. Její koryto bylo zregulované od Hloubětína až do Libně v letech 1905-1910.    Z doby regulace koryta Rokytky pocházejí i jezy upravující její tok. Rokytka byla po staletí jediným zdrojem vody pro místní vinařská a zemědělská hospodářství.

V parku rostou převážně listnaté dřeviny, jehličnanů je zde málo. Nejhodnotnější stromy - platany, jírovce, lípy a javory rostou v části původního parku, severně nad Rokytkou.

Celý park Podviní je využíván i k různým kulturním a společenským akcím. Na rozsáhlé zelené ploše se pořádají různé programy pro děti, divadelní a hudební festivaly. V kamenném hradišti parku se v červnu a v září konají folkové a rockové festivaly, v průběhu roku i svatby.

K odpočinku lze užívat celý prostor parku, v jeho v centrální části můžeme posedět v dřevěném altánu. U břehu Rokytky je dětské dvojhřiště, což je hřiště oddělené na dvě části, pro nejmenší a pro větší děti.

Když v horní části parku podejdete železniční trať, dojdete k jediné bobové v Praze, kde se můžete občerstvit na terase s krásným výhledem. 

Když se vydáte podél toku Rokytky směrem do Libně, objevíte zbytek železničního mostu z roku 1875 a soukromé hasičské muzeum v bývalé viničné usedlosti Kolčavka.

Vašim dětem přeji, abyste se s nimi do parku vydali.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10