Klíčový den

Hledali jste někdy od něčeho klíče, či jen klíč? Určitě ano, odpovím za vás, jelikož neznám člověka, který by se s něčím takovým nepotýkal a v nejméně vhodnou chvíli nevyjímaje. Klíče se totiž schovávají samy! Je úplně jedno, zda jsou na kroužku pohromadě, nebo samostatně, a dělají to naprosto schválně!!! Všimli jste si někdy, jak vlastně takové klíče doprovází náš život a zároveň se snaží jakýmkoliv způsobem na sebe upozornit? ...  Ale o tom příště...

Je tomu přibližně rok, bohužel jsem si nezapamatovala přesné datum, kdy se tento příběh stal, ovšem dodnes se tomu smějeme, takže doufám, že pobavím i vás.

Můj letitý kamarád si otevřel začátkem loňského roku krámek. Nebydlí již přímo v našem městě, ale ve vesničce o kousek dál, autobusové spojení vyhovující...  Nechal se však slyšet, že jakmile bude příznivé počasí, bude dojíždět na motorce a tak se také stalo. Byl krásný, slunečný den, opravdu ukázkové počasíčko a já jsem se šla podívat za Karlem na krámek. Popovídali jsme si, ale přišla na řadu hodina H, kdy se již krámek zavíral. Krámek zamčený, motorka čekala...  Karel se mne najednou ptal, jestli nevím, kde má klíček. Sama pro sebe si říkám -, jaký, když je již krámek zamčený, mimochodem třemi zámky!

... No, od motorky!

Nikdo z vás si neumí představit, co nastalo...! Kapsy u kalhot, kapsy u motorkářské bundy, přilba, rukavice, prostě klíček nikde!!! (bohužel samostatný klíček..., nechápu dodnes, ale jsou věci, se kterými nikdo nic nenadělá). Takže znovu otevřít krámek a hledat. Já se dívala snad i do cukřenky, no prostě všude. Pod regály, po regálech, pult, stůl, pod stolem, prostě klíček nikde! Karel, který se již viděl někde u rybníka, prostě vzteky nemohl. Prostě každý řeší problém po svém a on je již takový, a já věděla, že je lepší udělat krok zpátky. Karel nakonec vzteky motorku zatáhl do zázemí krámku, které nebylo nijak používané a vyjednal si výměnu zámku, či čeho, ovšem za nemalé peníze.... Rozloučili jsme se a Karel si šel dát něco dobrého na zhašení žízně, nebo možná spíš a potlačení vzteku.

Já jsem šla domů a přemýšlela, kde by vlastně ten klíček mohl být, stále mně to vrtalo hlavou, když jsme se dívali naprosto všude, i na silnici kolem motorky, pod zaparkované auto...  Najednou mi zazvonil telefon a volal mi Karlovo bývalý kolega z práce, zároveň společný kamarád. Tak mu vše hezky vyprávím a on se mne ptá? - Jedeme?! Copak o to, klíče od krámku jsem také měla -, kdyby náhodou cokoliv, tak jsem souhlasila. Přijeli jsme před krámek, baterkou se dívali všude a pak došlo na hledání přímo v krámku. Já tam zase s baterkou, abych viděla i neviditelné a najednou slyším! - Tady je, už ho mám! Ten klíček byl na krytu motoru! Dodnes to nechápu, ale bylo tomu tak. Prostě ten klíček ležel na motorce a ani se nehnul, když Karel tu motorku "vlekl" do krámu, aby nezůstala jen tak na ulici. 

Takže Karlovi hned volám..., nic..., znovu..., nic, až najednou volal nazpět a je velice dobře poznat, že je stále naštvaný. Jenže! - Řekla jsem mu - MÁME KLÍČEK! V ten moment byl jak beránek a z hospůdky, která byla pár metrů daleko, přiběhl. No, ale to není všechno! Ten společný kamarád, říkejme mu třeba Radek, nás odvezl domů. S Karlem jsme bydleli v jednom domě do doby, než se odstěhoval od rodičů, nicméně, nocleh měl zajištěný. 

Radek šlápl na plyn, Karel okomentoval stav našich oken - že je tma a tím pádem se u nás spí... a já mezitím hledala klíče!

Klíče nikde! Jistěže! Moje klíče zůstaly u Radka v autě, který se kvůli nim nakonec vracel přes půl města!

Následující den ráno jsem volala kamarádce Evě, prostě jen tak. Když jsem se asi napotřetí dovolala, tak mi oznámila, že spala u kamarádky, protože její maminka byla pracovně pryč a ona si zabouchla doma klíče!

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10