Kočka a péče po porodu

Skoro každá kočka se porodu dokáže očistit sama. Jsou ovšem případy, kdy je porod tak namáhavý a protáhne se na několik hodin a tím pádem je kočka už tak vyčerpaná, že bychom jí měli pomoct my sami. Je to v podstatě velmi jednoduché, ale musíme ke kočce přistupovat po porodu velmi opatrně a obezřetně.  Okolí zevních rodidel očišťujeme vlhkou buničinou a vyměníme v košíku nebo v čemkoliv jiném, kde kočka rodila, zakrvácenou podložku za čistou a suchou. Kočce bychom měli dát napít, nejlépe mléko, neboť to je pro kočku důležitá součást živin, a to nejen po porodu. Mléko je také protijed proti horkosti a různým jiným neduhům.

Když bude mít chuť a bude se cítit, tak jí nabídneme i jídlo, ale v žádném případě ji nenutíme. Kočka začne krmit svoje koťátka a spokojeně přede. Nastává klidová fáze. Malá narozená koťátka tráví začátek života spánkem a krmením. Normální porodní váha se uvádí zhruba 57 až 114 g, ale tyto údaje se nesmí brát až tak vážně, protože každé kotě je individuální stejně jako u narozeného dítěte - ani jedno nemusí a většinou ani není stejné. Každý den koťata přibývají na váze díky sání mateřského mléka. Novorozené kotě měří, jak se uvádí, ve všeobecnosti 11 až 15 cm, ale je to totéž jako s váhou.

Je naprosto bezbranné, nevidí, neslyší, není schopné chodit, maximálně se jen plazí, kroutí nebo sebou vrtí, čili je odkázáno jen a jen na svou matku. Tzv. prvnička, to je kočka, která poprvé rodí nebo rodila, ví instinktivně, co má dělat. Mezi matkou a jejími koťátky se vytvoří téměř okamžitě pevné pouto. Stává se, že kočka, která je po porodu, přijme i cizí mladé za své. Později je však odmítá, protože nemají stejný pach jako její vlastní. Pro koťata je v této fázi nejdůležitější čich. Podle něj se orientují, když hledají bradavky k sání mateřského mléka. Od samého porodu kočka všechna svá koťátka olizuje.

Právě proto jsou čistá, olizuje jim i břicho a anální část, čímž podporuje vyprazdňování. Kočka je pochopitelně i zahřívá a po celou dobu vrní neboli přede. To je základ výživy pro malá v podstatě už pro čerstvě narozená koťátka. Tzv. mléčné žlázy se nadouvají mlékem u kočky už v druhé polovině její gravidity. Kočky procházejí tzv. laktačním obdobím. Při sání koťata masírují předními tlapkami bříško kočky, tomu se říká mléčný krok, ten podporuje tvorbu hormonu podněcujícího spouštění mléka z bradavek nebo také struků. Kočka má v době laktace neuvěřitelné velkou spotřebu živin. Nejlépe je dávat jí mléko, ale některé kočky vyžadují vodu - těch je ovšem málo.

I přes veškerou péči se u kočky může objevit tzv. mléčná horečka, pozor, je to nebezpečné. Projevuje se třesem, potácivou chůzí, záškuby svalstva, pokračuje křečemi, vysokou horečkou až k bezvědomí. Je to důsledek prudkého úbytku vápníku - dekalcifikace, intenzivním kojením. Jedinou pomocí je nitrožilní aplikace vápníku a prevencí je pestrá a kvalitní strava. Když jsou malá nakrmená, spokojeně vrní a vadí jim, když s nimi jakkoliv manipulujete. Naopak nenakrmená jsou jako hadrové panenky - mají prázdná bříška a stále naříkají. Koťata, která kočka nekojí z důvodu nedostatku mléka nebo zdravotních obtíží se musí uměle přikojovat. U veterináře se kupuje speciální mléko. Náhražky mateřského mléka se prodávají ve formě tekuté nebo práškové.

Vždycky je potřebné, abyste dodržovali přesné dávkování, které je uvedeno. Raději se ještě poraďte s veterinářem. Koťata, která nejsou kojena, musí ze začátku dostávat mléko každé dvě hodiny, a to ve dne v noci. Na to musíte být připravení. Náhradní kojení musí probíhat nejméně měsíc. Intervaly úměrně s věkem koťátek prodlužujte. Jakmile budou pít sama, máte vyhráno. Mějte na paměti, že odchovat koťata uměle je nadlidský či spíše nadpozemský výkon. Pozor!   Pokud kotě nemá matku, například už za dva týdny po narození nebo dokonce ještě dříve, je technicky ani prakticky nereálné a nemožné ho vychovat, aby přežilo (vlastní zkušenost). Každé kotě potřebuje svou matku.

Po porodu jsou malá koťata velmi zranitelná a naprosto bezmocná. Většinou sají mléko či spí nebo jsou schoulená u sebe, tím vytvářejí tělesné teplo a bezpečí. Uvádí se, že na konci prvního týdne se jim otevírají oči, ale to je blud. Oči se koťatům začínají otevírat až ve druhé půlce druhého týdne. Na konci prvního týdne se začínají plazit, ale vypadají u toho více než komicky, protože se většinou převalí jako pytel brambor. Také vznikají menší bitvy o cecíky. Když koťata mňoukají či kňourají, máma je uslyší a odpovídá jim nebo jim běží na pomoc. Pokud matka vidí, že koťata se vzdalují z jejího dosahu, jednoduše je vezme jemně do zubů za krk a přenese je zpátky.

Někdy se může stát, že je nechtěně zakousne. Ve třetím týdnu se malá pohybují už většinou zcela bez problémů. Začínají zkoumat okolní svět a věci kolem sebe. Prořezávají se jim také mléčné zuby. Ve čtyřech týdnech si začínají hrát a učit se klasickým kočičím věcem. Některé mají vrozené, například očistu nebo chytání myší, jiné se učí. Začínají se také už přikrmovat tužší stravou. Je dost důležitý i fyzický kontakt s člověkem, tedy s Vámi. Zvedání, mazlení, hlasový kontakt a další věci jsou podmínkou k úspěšné socializaci. Říká se nebo spíše panuje názor, že když kotě dovrší první měsíc, končí bezstarostné období jak jemu, matce, tak i chovateli.

Na volně pohybující se koťata číhá řada nebezpečí a útrap. Jednak to můžou být choroby - existuje jedna velmi nebezpečná, řekněme spíše ta jedna z nejnebezpečnějších – Panleukopénie. Jakmile ji má jedno kotě z vrhu, zajde celý vrh. Jedinou zbraní je drahé očkování. Poté to můžou být různé nástrahy, které mohou malé kotě potkat na volném prostranství. Můžete je nechtěně někde zavřít, například do sklepa nebo by mohla někam spadnout, třeba do studny nebo podobně. Musíme dávat velký pozor na tyto malé mrňousky. Někdy jsou jako pytel blech.