Blížíme se od Mělníka, takže jen tečujeme obec Kokořín a po dalších zhruba 5 kilometrech jsme v půvabné vesničce na okraji údolí - Šemanovicích. Proč se Jára Cimrman na sklonku života zdržoval právě zde se přesně neví, snad proto, aby mohl v nedalekém lázeňském penzionu v Želízech pravidelně navštěvovat svého přítele Franze Kafku. 

Dnes většina objektů slouží pro rekreaci a tak okukujeme většinou pěkně udržovaná, částečně kamenná a částečně roubená stavení.

Hlavní pozornost věnujeme hostinci U Límanů, nápis na pamětní desce uvádí, že zde v letech 1912-1918 sedával Jára Cimrman. A právě tady vynalezl, a sám na sobě vyzkoušel, první alkohol tester na světě. Jde o důmyslné zařízení, na kterém lze spolehlivě určit, nakolik míra vypitého zlatavého moku ovlivnila vaši rovnováhu. Tento vynález je na pamětní desce rovněž vyobrazen (viz přiložené fotografie).

Jára Cimrman však toužil zviditelnit tehdy nezajímavé Šemanovice něčím výraznějším a navrhoval vybudovat zde maják. Radní však jeho návrh s odůvodněním, že nemáme moře, zamítli. Stejně dopadl i s celnicí. Na argument, že tudy žádná hranici nevede, prý vykřikl: „Ale povede!“ Na jeho slova došlo po mnichovském diktátu v roce 1938...

Procházíme obcí vedeni červeným psaníčkem, míjíme kostelík sv. Jana Nepomuckého.

Šemanovice si pravděpodobně řada z nás dá do souvislosti s hospůdkou Nostalgická myš, respektive s pořady Salonu Cimrman, které se zde natáčely.

Od Nostalgické myši pokračujeme stále severním směrem, kousek za posledními domy přicházíme k malému hřbitůvku. Právě tady se podle závěrů letitého bádání a nesčetných expedicích podařilo objevit místo posledního odpočinku Járy Cimrmana.

Hrob, na mistrovo přání, není nijak označen, ale po následném porovnání mnou pořízených fotografií s knihou docenta Jiřího Šebánka Za Járou Cimrmanem až do hrobu, je jasné, že jsme na správném místě.

Zbývá nám ještě navštívit tzv. Cimrmanovu jeskyni (oficiálně Hradkov), v rokli pod hřbitovem. Je to největší jeskyně na Kokořínsku a stojí opravdu za vidění. Značka sem nevede a přímý sestup rozhodně nedoporučuji! Využijte červeného psaníčka, které vás podél hřbitovní zdi a pěšinkou lesem mezi skalami přivede na dno Šemanovického dolu ke studánce označené v mapě jako pramen Hradkov. Zatímco značka se stáčí vpravo dolů, vy se vydejte vlevo neznačenou cestou, ze které asi po 50 metrech za skalním blokem odbočuje opět vlevo pěšinka. Ta po chvíli vyústí z mladého hustého porostu, a když se dobře rozhlédnete, spatříte nečekaně velký skalní převis.

Po prohlídce jeskyně se vrátíme ke studánce a po červeném psaníčku pokračujeme v naší cestě Šemanovickým dolem.

V místě, kde psaníčko odbočí do Jestřebice jen připomenu, že u této obce lze vidět zajímavý kamenný mostek s vytesaným letopočtem 1852 (viz výlet Kokořínskem na dvoje pokličky). Pokud byste si chtěli k mostku odbočit, je to z tohoto rozcestí cca 600 metrů.

My setrváváme na dně údolí a zpevněnou cestou pokračujeme stále k jihu až k místu, kde se zleva připojuje žlutá značka. Tu použijeme, abychom po ní vystoupali ke skalnímu ostrohu s jeskyní Kostelíček. Jedná se o skalní světničky s vytesanými schody, které jsou součástí zříceniny hradu, o čemž svědčí mj. zádlaby pro dřevěné trámy i nálezy keramických střepů z přelomu 13. a 14. století. Po prohlídce se vrátíme zpět na dno údolí.

Po 1,5 km přicházíme k dalšímu skalnímu obydlí, vpravo od cesty se nachází trampy opečovávaná jeskyně Rozbořenka. Historické prameny uvádějí, že zde ve skalním bytě (roubená přístavba se nedochovala) žil koncem 19. století vysloužilý panský hajný Antonín Rozbořil, odtud tedy název. Objekt byl obýván  až do roku 1945.

Po dalším půlkilometru jsme na rozcestí, u kterého je dřevěná studna s rumpálem. Prozatím si ho nebudeme všímat a pokračujeme ještě 250 metrů dál údolím po žluté značce do místa, kde byla do vodorovné pukliny v pískovcové skále asi 5 metrů nad současným dnem údolí vytesána umělá jeskyně Klemperka. Přístupná je po žebříku a je pojmenována podle loupežníka Klempery, zmiňovaného ve zdejších pověstech. 

Po prozkoumání Klemperky, a dalších prostor vytesaných do skály u cesty, se vrátíme na rozcestí s rumpálovou studnou. Nyní nás čeká výstup z údolí do osady Truskavna.

Cesta je vytesaná ve skále a podle rýh na bočních stěnách - říká se jim oškrty - byla v minulosti využívána i povozy.  Zaniklé vozové cesty, kde náboje kol v měkkém pískovci zanechaly stopy, lze nalézt na Kokořínsku na řadě dalších míst. Občas i v různé výšce, protože jak vozy vyjížděly koleje do stále větší hloubky, musela se cesta upravit, osekat a následně se tak jezdilo o něco níže.

Zatímco dosud jsme se pohybovali převážně v lese a v údolí, nyní nás čeká pohodlných 2,5 km mezi loukami se stády ovcí, krav a koz, jejichž produkty lze zakoupit na statku Březinka čp.15. 

Posléze se po nepříliš frekventované silničce vrátíme do Šemanovic.

IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz