Když mi zemřel můj milovaný manžel, byly děti ještě malé. Pro celou naši rodinu to byla krutá rána, která se nikdy nezacelí. Dlouho jsem vedle sebe nechtěla jiného muže. Neuměla jsem si představit, že by na mě ještě nějaký muž sahal, hladil mě, nebo mě dokonce líbal. Můj manžel byl láskou mého života a já si myslela, že to tak zůstane navždy.

Děti ale vyrostly a já se cítila osamělá. Snažila jsem se samotu zahnat prací, vycházkami do okolí naší vesnice a péčí o našeho psa, zahrádku i domácnost.

Před několika měsíci jsem ale poznala Viléma. Vilém je sice o osm let starší, než jsem já, je to ale hodný a obětavý člověk. Podniká v oboru instalatérských prací, a právě to nás přivedlo k sobě. Hodlala jsem předělat koupelnu. Ta stávající byla už stará a nevyhovovala nám. Jako žena jsem si ale sama neuměla poradit a potřebovala jsem kompletní službu. Najala jsem si pana Viléma na doporučení firmy, která mi měla dodat masážní panel do sprchy.

Přijel, vše rozměřil a vypracoval počítačový 3D návrh naší nové koupelny. Byl šikovný a práce mu šla od ruky, přestože na koupelně pracoval sám. První dva dny mu sice pomáhal jeho kolega, pak už se práce ujal ale jen on sám. Konečně jsem měla pro koho vařit. Poslední dobou jsem se stravovala v práci, protože syn už se z domu odstěhoval a dcera jí jako vrabec a pořád není doma. Dny tráví většinou u svého přítele. Vilém se tak stal mým strávníkem. Připadalo mi normální, že mu navařím, když on mi vyšel vstříc a na koupelně pracoval na mou žádost až po mé pracovní době.

„Tak a teď je řada na mně, abych vás pozval,“ řekl, když byl s koupelnou hotov. Pozval mě na večeři, kde jsme konečně přešli z obligátního vykání na důvěrnější tykání.

S Vilémem jsme pomalu přešli z pouhého přátelství k důvěrnějšímu vztahu. Vadilo mi pouze to, že byl dosud ženatý. Se svou ženou a dětmi žil ve velkém domě již šestnáct let. Hodně cestovali, mohli si to dovolit, Vilémovy příjmy mnohonásobně překračovaly příjem průměrné rodiny. Jejich nejoblíbenější destinací se stala Itálie, ve které si také koupili malý letní domek. To se stalo rodině osudné. Vilémova žena do Itálie cestovala často i sama, když její muž musel u nás plnit své zakázky. Tak se také stalo, že si v Itálii našla svého nového přítele a vztah se rozpadl. Vilém se přestěhoval do jedné části domu, jeho žena žila v druhé. Neuměli se zatím rozhodnout, jak naloží s domem. Nejdřív chtěli dům prodat a pořídit si dva menší byty, pak zase Vilém navrhoval, že dům nechá velkoryse ženě, protože v něm žijí jejich děti. Synové byli už dospělí, ale jejich dcerka měla patnáct let. Vilém na své dceři Věrce hodně lpěl. Věrka byla milá a chytrá žabka, jak jsem brzy mohla zjistit. Vilém se sice se svou ženou dohodl, že ani jeden z nich si do domu nebude zvát nikoho opačného pohlaví, já ale Věrku poznala, když mi ji představil jednou ve městě. Okamžitě jsem si ji oblíbila. Přistoupila jsem na to, že Vilém zatím zůstane žít v domě, aby mohl na děti dohlédnout, když jeho žena odcestuje za přítelem do Itálie.

Až Věrka dostuduje střední školu, rozvedou se a budou řešit bytovou situaci.

Vilém přesto uvažoval, že si koupí malý byt, kde bychom se mohli scházet. Zatím navštěvoval on mě a hodně času jsme trávili na cestách. Často jsme jezdili na několikadenní wellness pobyty u nás, a také mi sliboval návštěvu Itálie s pověstným karnevalem v Benátkách.

„Ty ses s tou Itálií nepoučil?“ smála jsem se.

„Ty mi ale neutečeš. Viď, že miluješ jen mě,“ usmíval se Vilém a já si skutečně uvědomila, že ho velmi miluji.  V mém srdci zbylo po manželovi místo pro Viléma, a já zase prožívala týdny a měsíce štěstí.

Dny už nebyly tak šedivé. S Vilémem jsem navštívila luxusní restaurace, o kterých se mi nikdy ani nezdálo. Na konci roku mě pozval na velkolepý ples a jako dárek mi věnoval zlatý náhrdelník. Cítila jsem se opět chtěná, milovaná a žádoucí.

Mé štěstí rozbil až běh nedávných událostí. V souvislosti se šířícím se koronavirem se Vilémova žena zdržovala víc doma. Do Itálie za přítelem se bála cestovat.

„To nám nebrání, abychom nenavštívili karneval, který jsem ti slíbil,“ lákal mě Vilém ještě nedávno. Když už kvůli nebezpečí nákazy byl i karneval v Benátkách zrušen, nastal ve vztazích obrovský zlom. Vilémova manželka se rozešla se svým přítelem v Itálii. Trávila čas víc doma a pozvolna si nacházela cestu zpět k Vilémovu srdci.

„Chápej to, máme spolu tři děti,“ řekl mi Vilém nedávno, když se se mnou rozcházel.

Dokázala jsem pochopit, že má se ženou tři děti. Ty jsou ale už velké. Chápala jsem i to, že šestnáct let společného života, který, jak mi Vilém nejednou řekl, plynul až do manželčina uklouznutí v Itálii, v pohodě a bez problémů, není málo. Nechápala jsem ale, proč to musím být zase já, kdo ze vztahu vyjde s bolestí na srdci a sám. Proč si já musím vždy a za každých okolností vytáhnout pověstného černého Petra?

„Neměla sis s ženatým nic začínat,“ řekla mi nedávno kamarádka. Ne, neměla. Ona to ví nejlépe. Je rozvedená a stále hledá. Na rozdíl ode mne nikdy neměla za partnera ženatého muže. Měla jen svobodné a rozvedené. Jeden jí vykradl byt, další byl alkoholik, který jí v opilosti vyrazil zub a ten poslední jí byl stále nevěrný. Ve výsledku je sama, stejně jako já.

Nevím, jestli by mi to s Vilémem vydrželo, nebýt oné nebezpečné nákazy. Stále si ale myslím, že ano. Byl pozorný, milý a vím, že mě miloval. Asi mi je dáno zůstat po zbytek života už bez muže…

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10