Nebudu předbíhat, pěkně popořádku. Některé z vás mne znají a vědí, že jsem se vdala do jižní Itálie. Tedy oblasti, kde katolická víra má velkou váhu a je neodmyslitelnou součástí každodenního života lidí. Já sama jsem měla pouze civilní svatbu, k velké nelibosti italské rodiny. Přišlo by mi nepatřičné a určitým způsobem podvod, slibovat lásku před Bohem, ve kterého nevěřím. Pokřtít děti, to už je jiná. Chci, aby měly stejný základ jako jejich vrstevníci, samy si pak v dospělosti utříbí své spirituálno.

Křest staršího synka proběhl jako každý jiný. Svolali jsme příbuzenstvo, objednali dort a restauraci, připravili dům na nocležníky přicestovalé na tu slávu z české domoviny, nastrojili se do slavnostního, synka pokřtili a pak si na oslavu nacpali pupky. Křest mladšího už mě nevyvedl z klidu, vím už přece, do čeho jdu. Omyl!

Několik dní před tou slávou obě děti začaly kašlat. Nic závažného. Přijela první  vlaštovka z domova, má sestra, chceme si ji užít, vidíme se tak málo. Další den ale děti už kašlou tak, že nejedí, malý dokonce zvrací. Voláme doktora. Astmatická bronchitida oba dva, spoustu léků a k tomu třikrát denně inhalace trvající půl hodiny, krát dvě děti, to jsou tři hodiny čistého času pouze na inhalátoru, návštěvu si opravdu „užíváme“.  Přijíždí česká babička a zbytek pozvaných. Děti kašlou, navzdory palbě léčiv, stále stejně. Křtiny jsou zítra, pozítří musí sestra zase odjet, uložíme tedy děti a pěkně posedíme a popovídáme, tak málo se sejdeme v takovém složení. Uléhám po půlnoci. Miminko v postýlce hrůzostrašně astmaticky dýchá. Beru si ho raději k sobě, kdyby se mu mělo ještě přitížit. Zbytek noci strávím pozorováním prcka a zvažováním, je-li větší zlo nechat ho tak dýchat do rána, nebo vyrazit do nemocnice se všemi riziky zdejší lékařské „péče“. Jistě mne odsoudíte jako hroznou nezodpovědnou a riskující matku, nikam jsem nejela. Jelikož píšu o křtu, nechci zabředat do popisu jihoitalského zdravotnictví, to by vydalo na několik článků a stejně, kdo na vlastní kůži, co hůř, kůži svých dětí nezažil, neuvěří.

Konečně se rozednívá a dům se probouzí. Rozdám pokyny k přípravě snídaně a vrhám se do boje s prachem, pylem a roztoči. S manželem během dopoledne vygruntujeme ložnici včetně vypraných záclon, umytých oken, vypraných veškerých pracholapů, lůžkovin, plyšáků, matrací z postelí, vymytý a ze všech stran omytý veškerý nábytek. S dílem spokojeni, jdeme se oblékat. Křest má začít přesně v poledne, hodiny nemilosrdně ukazují něco po jedenácté. Manžel zjišťuje, že nezapne připravenou košili. Odbíhám od oblékání dětí a ještě v pyžamu se zjevem čarodějnice, honem žehlím košili jinou.

Chlapská část rodiny připravena, manžel narychlo odjíždí navést ke kostelu zbytek české rodiny z hotelu a postarší italské tetičky, kterým byl na poslední chvíli odmítnut předem domluvený odvoz  někým jiným z rodiny. Klasické rodinné zmatky, za ta léta mne taková prkotina nevykolejí, to už prostě patří ke sváteční atmosféře. Hlavně že oslavenci se ráno dýchá mnohem lépe a dokonce má apetit. Napapaného, nastrojeného uložím do kočárku, aby si dal šlofíka a byl v kostele miloučké miminko, usměvavé sluníčko, jako on je prakticky neustále. Spinká v kočárku v obýváku, jak totiž právě zjišťuju, venku je vichr a plískanice jako na podzim, počasí ničím nepřipomíná začátek května. Běžím se obléknout.

Rána jako z děla, příšerný pláč. Starší ochomýtající se, od rána se nudící syn, se zavěsil na madlo kočárku, vysypal miminko hlavičkou na dlažbu jak písek z korby náklaďáku... To už mi praskají nervy, ječím jak siréna, velmi nepedagogicky na starší dítě, zatímco se snažím zjistit, jestli tentokrát už opravdu letět do špitálu  s otřesem mozku nebo frakturou lebky, když astma jsme zahnali svépomocí. Prcek se po chvíli uklidní, znovu se na nás usmívá a nemá ani bouli.

Asi andělíček strážníček, jiné vysvětlení nemám. První syn příšerně pláče, lekl se sám, co provedl a já ho ještě tak dořvala. Vchází naondulovaná nalíčená tchyně a významně hledí na hodinky. Je za deset minut poledne. Já v pyžamu, doma bitevní pole. Ve zkratce vysvětluji události uplynulých dvanácti hodin a letím se strojit. Vlasy prohrábnu hřebenem, místo makeupu  si alespoň bleskově vyčistím zuby. Manžel už je konečně taky ve dveřích připravený odvézt nás. Dvě autosedačky a čtyři dospělí v malém autíčku, pro nečekané rozmary počasí se pěšky ke kostelu ve slavnostním oblečení jít nedá. A taky už je pozdě. 12:05.

Přijíždíme ke kostelu. Letně odění hosti ve vichru a dešti se mačkají pod uzoučkou římsou chrámu. Kostel je zamčený. Voláme faráři. Je půl jedné a farářův telefon  je stále nedostupný. Několik hostů se auty vydává pátrat po faráři. Do zbývajících vozů se ukrýváme před počasím my ostatní. Tchyně usazená v našem autě mi spílá, že nepodporuji rodinu k nedělním návštěvám mše, to proto na nás farář naschvál zapomněl. Krom toho jsem oslavence neoblékla do oblečku, který mu darovala, přes mé ujišťování, že obleček mám po starším a kupovat nový jen pro tu chviličku, mi přijde jako nekřesťanské vyhazování peněz. Po probdělé noci s nemocným miminkem a šoku po nehodě s kočárkem si opravdu užívám  ještě její lamentování. Nálada ve voze houstne, oslavenec začíná dávat důrazně najevo, že čas oběda už dávno pominul a on má bříško stále prázdné. Nedá se nic dělat, připravená kašička je studená.

Pátrající hlásí ostrov projetý křížem krážem, farář stále nezvěstný. První dobrá zpráva, natrefili na faráře jiného, který slíbil pokřtít v jiném kostele, v jiné části ostrova, pokud se náš farář nenajde. Jsou dvě hodiny a náš farář přijíždí. Omlouvá se, opravdu zapomněl, byl na jakémsi kongresu farářů. Odemyká kostel a  jde si do sakristie na rifle obléknout talár. Uff, je znát, jak se všem ulevilo.

Malý  oslaveneček, hladový, nešťastný, nemocný, celý křest zoufale pláče a naříká. Farář celý rituál rychle oddrmolil, zkrátil a osekal, předříkal jen ty nejdůležitější formule a ještě během obřadu žertoval, že nekřtí, ale vymítá ďábla, podle toho, jak se malý brání.

Pokřtěno, odjíždíme se najíst a napít. Zaslouženě, jistě sami uznáte. Tak tenhle křest, ten se opravdu zapsal do dějin naší rodiny.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10