Já jsem chodila do tanečních ještě za starého režimu. Tehdy se mi moc nechtělo, ale chodili všichni okolo, tak jsem také musela. Utěšovala jsem se tím, že když tam nebudu mít žádného tanečníka, tak budu tancovat s bratrem. Dříve chodila děvčata do tanečních v šestnácti letech a chlapci v sedmnácti. Bratr je o rok starší, tak jsme taneční absolvovali společně  v jeden rok.  Za celou dobu kurzu jsme spolu tancovali jen jednou a to jen proto, aby nás vyfotografovali. Babička si totiž přála vidět nás tančit spolu. Tak proč bychom jí nevyhověli.

Moc si průběh tanečních nepamatuji. Tanečníků jsem měla dost a bavilo mne to. Neměla jsem ale ráda přednášky o společenském chování. Stáli jsme v kruhu okolo sálu a taneční mistr nám přednášel o tom, jak se správně chovat na veřejnosti a při různých společenských událostech. Jako nevýhodu jsem brala jen to, že jsme museli vyrábět všechny dárečky na prodloužené. Bratr se do toho moc nehrnul, tak jsme s mamkou vymýšlely vše společně. Děvčata připravovala pro chlapce dudáky, knížečky a kapesníčky. Chlapci děvčatům dávali korále, ořechy a vějíř. Dovedete si tedy představit, že u nás doma vznikla úplná dílna. Každý dárek jsme vyráběly v pěti provedeních. Vše jsme opravdu poctivě vyrobily, koupily jen základ, který bychom nezvládly.  Nejvíce jsme si vyhrály se šatičkami do oříšků a s kapesníčky. Pracné byly i vějíře. První výrobek byl vždy na zkoušku, druhý už podle představy a teprve ten třetí už byl perfektní. Někteří chlapci dávali do oříšků místo šatiček třeba prstýnek. Já jsem v jednom oříšku měla zabalenou rumovou pralinku.

Ke konci kurzu se občas konaly nějaké soutěže pro zpestření. Jednou měli chlapci vzít dívku do náruče a tančit s ní valčík. Postupně páry nastupovaly a odtančily daný úsek. Téměř poslední pár byl dost netradiční – chlapec drobný, menší a dívka vyšší a trochu při těle. Chvíli postávali u startovní čáry a nakonec dívka popadla chlapce do náruče a odtančila to. Nedovedete si představit ten potlesk. V cíli si chlapec oddychl, chudák by to nezvládl, a dal dívce pusu. Taneční mistr se na něho za to mračil, ale nakonec je vyhlásil vítězi soutěže.

Rychle to uteklo a taneční končily. Poslední hodinu jsme měli kolem Mikuláše. V sále byl ozdobený vánoční stromeček a mohli jsme se zde vzájemně obdarovat. Dárků tu bylo mnoho a než byly rozdány, uplynula dost dlouhá doba. Najednou jsem si uvědomila, že vše končí. Docela mi bylo smutno. Dohodla jsem se s kamarádkou, že příští rok půjdeme do tanečních znovu. A tak jsme v září opět nastoupily na taneční parket. Dokonce přišlo i několik chlapců z loňských kurzů. A protože jsme se už znali, vytvořili jsme tady páry „mazáků“. Vše už pro nás bylo známé, ale užívali jsme si to více, než před rokem.

Příště napíši článek o dceřiných tanečních - můžete se na něj těšit už zítra. V dnešní době už je to trochu jiná záležitost.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10