Labutě

Na náš 16hektarový rybník přiletěl na jaře loňského roku pár bílých labutí. V místě, kde do rybníka vtéká potok a okolí je hustě pokryté rákosím, si labutí pár postavil  z proutí a rákosu hnízdo. Koncem května do něj samička nakladla nazelenalá vejce, na kterých pak vytrvale seděla a sameček ji střežil.

Často jsme labutí pár z dálky pozorovali. Přibližně po čtyřiceti dnech se začala mláďátka z vajec klubat ven. Jednou jsme přišli na naše pozorovací místo a byli jsme mile překvapeni.

Po rybníku plavala celá labutí rodinka. Mláďátek bylo pět. Jejich šedá peříčka připomínala jemný prach, na rozdíl od rodičů, kteří měli peří krásně bílé. Jak šel čas, postupně se prachové peří labuťat měnilo na hnědošedé. Zobák byl černý, na rozdíl od rodičů, kteří mají zobák oranžový. Uplynulo půl roku, mláďata jsou dospělá, ale jejich peří se v bílé neproměnilo a rodinka stále žije pohromadě.

Onehdy jsme šli s manželem na naši oblíbenou procházku kolem rybníku. Tu se nám naskytlazvláštní podívaná. Na rybník přiletěla očividně unavená labutí samice. Ani se pořádně nestačila dotknout vodní plochy a už proti ní „vystartoval“ labuťák. Hrozivě syčel a hnal labuť na břeh. Bylo nám jí líto, ale říkali jsme si: „Příroda to za nás vyřeší!“

Přesto jsme čekali, co se bude dít dál. Labuť šla po břehu, několikrát se snažila dostat do vody, ale marně. Celá labutí rodina byla v půl kruhu připravena bránit své teritorium. Po půl hodině měla labuť za sebou asi 150 metrů chůze. Došla k místu, kde cesta končila a začínaly oplocené pozemky domkařů. To už manžel nevydržel a šel labuti na pomoc.

Já jsem dění pozorovala od splavu. Manžel se snažil pokřikem labuťáka zahnat a on mu oplácel syčením a  výhrůžným postojem, což bylo -  zvednutá křídla s načechraným peřím.

Konečně se labuť dostala na vodu. Labuťák se chvíli držel v určité vzdálenosti od ní, nechal ji doplavat ke hrázi, načež vystartoval  s výhrůžným postojem a se svou šestičlennou rodinou ji začal pronásledovat. Labuť se ale uprchnout nesnažila. Labuťák ji hnal podél celé hráze, až se dostali do míst, kam nebylo ze břehu vidět.

Druhý den jsme se nemohli dočkat, až zjistíme, jak to s labutí dopadlo. Moc jsme se podivili, když jsme přišli k rybníku a viděli, že celá labutí rodinka pluje společně  s pronásledovanou labutí. Zřejmě se nakonec „domluvili“.  Labuť strávila s naší rodinkou týden a pak zmizela. Včera jsem opět pozorovala bílou labuť, která přiletěla na náš rybník. Sotva dosedla na vodu, dřívější situace se opakovala. Tato labuť zřejmě měla dost sil. Jakmile se k ní přiblížil načepýřený labuťák, vznesla se a odletěla.

Labutím, které se na podzim nepřesunou na tekoucí vodu, ale zůstávají na stojaté vodě hrozí, že voda zamrzne a ony nebudou mít možnost odletět, natož si najít obživu. Nejednou se stalo, že ochránci přírody byli nuceni labutě při velkých mrazech zachránit z ledového příkrovu. Letošní zima je zatím k labutím i jiným vodním ptákům milosrdná.

Dnes jsem si přečetla v novinách, že se na našem rybníku objevily husice nilské. Nám se je zahlédnout nepodařilo, ale objevila se další šestičlenná labutí rodinka.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10