Lapidárium Národního muzea

Lapidárium je stálá expozice Národního muzea, která je umístěna v areálu Výstaviště. Expozice nese název Památky kamenosochařství v Čechách od 11. do 19. století a obsahuje díla kamenická, sochařská a architektonickou plastiku.  

Sbírkové předměty soustředěné v Lapidáriu pocházejí většinou z Prahy a středních Čech. Sbírka obsahuje přes 3000 předmětů, převážně z kamene. Přibližně 600 exemplářů je vystaveno, ostatní jsou deponovány ve třech depozitářích přilehlých k expozici. Sádrové odlitky, tvořící samostatnou kolekci, jsou shromážděny zčásti v prvních třech sálech, většina jich je uložena v ústředním depozitáři muzea v Terezíně. Největším souborem je asi 1000 fragmentů z archeologického výzkumu kláštera benediktinů v Ostrově u Davle. Nenahraditelné památky pocházejí ze zbořených kostelů, klášterů, šlechtických paláců, měšťanských domů, z veřejných prostranství, budov, pomníků, kašen, z archeologických a stavebních průzkumů. Nejpočetnější soubory kamenných a sochařských prací muzeum získalo v období 1890 -1930.

Díla jsou vystavena v osmi sálech v chronologickém uspořádání. Mnou uvedené významné exponáty jsem vybrala namátkou: Hlavice přípory s portrétem sv. Anežky Přemyslovny z kostela Nejsvětějšího Salvátora v Anežském klášteře, sádrová kopie jezdecké sochy sv. Jiří v boji s drakem z nádvoří Pražského hradu, soubor osmi náhrobních desek z kláštera benediktinů na Ostrově u Davle, soubor románských keramických dlaždic z kostelů na Vyšehradě a Ostrově u Davle, trámové stropy ze zbořených měšťanských domů v Praze. Sochy císaře Karla IV., Václava IV. a tří českých patronů ze Staroměstské mostecké věže. Větší část Krocínovy kašny ze Staroměstského náměstí, poprsní zídka s alegorickými reliéfy v Melantrichově ulici. Zbytky Mariánského sloupu ze Staroměstského náměstí. Sochy z Karlova mostu. Jezdecký pomník sv. Václava z kašny na Koňském trhu, socha sv. Václava lisujícího vinné hrozny z viniční usedlosti pod Vyšehradem, socha trpaslíka s vinnými hrozny. Alegorické sochy Živlů z attiky Paláce Kinských, sousoší milenců z Wimmerovy kašny, sádrové modely alegorických sousoší z průčelí budovy Národního muzea - Láska k pravdě, Láska k minulosti, Nadšení, Obětavost. Bronzový pomník maršálka Jana Josefa Václava Radeckého a osmi vojáků z Malostranského náměstí, bronzová jezdecká socha císaře Františka I., z pomníku Českých stavů na Smetanově nábřeží.                                                                                                 

Ve vstupním vestibulu je umístěna socha Atlanta nesoucího zemskou sféru z nádvoří Vrtbovského paláce, dvojice sousoší Nanebevzetí Panny Marie a Nanebevzetí Krista s částí kašen z nádvoří Lorety a sochy apoštolů.

Před vchodem stojí Anděl s ďáblem z Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Další sochy jsou součástí pavilonu.

Pavilon Lapidária navrhl architekt Antonín Wiehl. Původní novorenesanční budova byla postavena v roce 1891 jako výstavní pavilon protější k sochařskému pavilonu Akademie výtvarných umění. Úpravami z roku 1908 došlo k barokizaci střech, zazdění některých oken a k doplnění sochařské a reliéfní výzdoby vstupního průčelí. Postupně v letech 1930 -1932 a po roce 1945 došlo ke zboření dvou kašen, k zničení sousoší na kašnách a zastřešení dvorů. V období 1967 -1993 byl pavilon uzavřen kvůli havarijnímu stavu, v letech 1987-1991 proběhla rekonstrukce. V roce 2018 pražští radní schválili záměr na rekonstrukci a dostavbu Lapidária. V nové budově měla být stálá expozice Slovanské epopeje Alfonse Muchy. V roce 2019 byla oprava a přístavba budovy Lapidária odložena.  Nyní má budova osm sálů, kancelář s příručním depozitářem, dva depozitáře a sochařský ateliér.                        

Po vzniku Národního muzea z roku 1818 byly kamenosochařské památky sbírány pouze výjimečně. Až na základě písemně zpracované sbírkotvorné koncepce Františka Palackého z roku 1842 se měly shromažďovat kamenné originály ze zanikajících stavebních památek, pomníků, náhrobků a reliéfů, dále odlitky zvonů a nápisových pásů, a i nákresy, modely či sádrové odlitky významných monumentálních památek.

První samostatná expozice Lapidária byla zpřístupněna roku 1905, po vypuknutí světové války roku 1914 byla uzavřena. Lapidárium se pro veřejnost opět otevřelo až roku 1932, expozice sloužila veřejnosti pouze do roku 1939, kdy její provoz opět ukončila válečná léta. Poté byly sbírky znovu zpřístupněny v letech 1954 až 1967. Současná podoba expozice trvá od roku 1993 a svým uspořádáním a výběrem exponátů se řadí k předním evropským sbírkám svého druhu. V roce 1995 byla oceněna v soutěži o nejlepší evropské muzeum roku.                                                                 Prostory Lapidária jsou souběžně využívány k prezentaci uměleckých projektů, přednáškám a koncertům.

Lapidárium je pro veřejnost otevřeno od května do listopadu, fotografování bez použití blesku je dovoleno. Výhodou je volný vstup, v roce 2020 lze tuto možnost využít: 12. 9. Dny Evropského dědictví /28. 9. Den České státnosti /10. 10. Pražská muzejní noc /28. 10. Den vzniku samostatného čs.státu /17.11. Den boje za svobodu a demokracii. Volný vstup se v tyto dny vztahuje i na všechny doprovodné akce.