Láska

Láska… Kdo z nás by ji nechtěl poznat. Pořádnou, horoucí a ať trvá co nejdéle.
  
  Mám známou, poněkud starší, než jsem já, ale dosud svobodnou a bezdětnou. A stále doufající, že najde „toho pravého“. Tak tato kamarádka Šárka se mimo hledání toho jediného zajímá také o astrologii a horoskopy. Má spoustu různých knížek, v kterých bádá, kdo je právě pro ni nejvhodnější.  A, samozřejmě, u každého znamení najde vždy něco negativního, co ji od zmíněného jedince opačného pohlaví nakonec odradí. Mnohokrát jsem jí říkala, ať zahodí bichle plné moudrých rad a dá na vlastní srdce. Ona ale ne. Není škaredá, ani nejkrásnější, není tlustá ani tenká, prostě příjemná a veselá ženská. Pokud si ovšem odmyslíme její nadšení pro nadpřirozeno, tajemno a astrologii.

     Šárka opravdu nezahálí. Seznamuje se všemi možnými způsoby, jaké si člověk dokáže představit. A zažívá přitom nemalá dobrodružství. Zúčastnila se například také několika seznamovacích pobytů. Jen u toho posledního si nedopatřením špatně přečetla jeho náplň, a byla moc překvapená. Jako zkušená harcovnice na poli seznamování nečekala tak masivní účast něžného pohlaví. Z třídenního pobytu byl nakonec pobyt jednodenní, protože chuděra Šárka se nedopatřením přihlásila na pobyt lesbicky založených žen. „V hotelu jsem pokukovala po nádherném řízkovi z recepce a divila se, že se na mě pořádně ani nepodíval.“ Řekla mi pak. „A jak jsem se styděla, když jsem pak hotel opouštěla.“ Posteskla si ještě.
 
   Nedávno si koupila dámský časopis. Jako posedlou kouzly a magičnem ji samozřejmě nejvíc zaujal článek „Máj, čas kouzel a lásky“. Normální člověk by se nad článkem ani nepozastavil, ona ale vše důkladně probádala. A protože onen časopis mám také, mohu napsat, co ji nejvíc zaujalo. V jednom odstavci psali o magické májové noci, úplňku 17. května letošního roku. A uváděli zde kouzlo, jak přivábit k sobě toho pravého. Kouzlo pro podobně střelené a nezadané ženy, jako je právě Šárka. Cituji: „Vezměte růžovou a červenou bavlnku a svůj vlas. Spleťte je dohromady. Potom zapalte bílou svíčku. Dívejte se do plamene a myslete přitom na to, jaký by měl být váš vyvolený. Ve chvíli, kdy bude vaše představa zcela jasná, zapalte od svíčky bavlnky spletené s vlasy. Nechte je shořet nad miskou tak, abyste získali popel. Ten potom rozdělte na tři díly. Pak sfoukněte svíčku. Třetinu popela hoďte do větru, třetinu zahrabejte do země a třetinu hoďte do vody. Živly ukážou vašemu vyvolenému cestu k vám.“ Každý by se onomu „kouzlu“ jen zasmál. Každý, nikoli však Šárka. Rozhodla se kouzlo vyzkoušet.

     Jak mi pak vyprávěla, onoho večera si vyškubla rovnou několik vlasů. Má je krátké, tak ať je dost popela. Růžovou bavlnku neměla, tak použila růžovou nit. A aby to bylo jistější, rovnou ji dala dvojitě. Večer šátrala mezi bavlnkami a skutečně našla jednu červenou. Tu použila. Pletla a pletla, ale z oněch předmětů copánek neupletla. „Tak jsem to jen tak nějak zachumlala,“ mumlala pak. Svíčku měla. Na kuchyňské lince ji zapálila a snažila se spálit divný chumel tak, aby získala kýžený popel. Nejdřív jí to nechtělo chytit, ale pak chytla i utěrka, kterou neopatrně položila na kuchyňskou linku. „Tak jsem to celé polila vodou ze dřezu,“ vyprávěla mi. Na kuchyňské lince jí zbylo kolečko ze spáleniny, popel smetla voda celý, na vzduch a zahrabání do země už nezbylo. Ale Šárka pořád doufá. I přesto, že ráno při denním světle zjistila, že ona červená bavlnka není až tak červená, ale tmavě oranžová.
     No řekněte, nezaslouží si má kamarádka najít konečně toho svého, vysněného prince?