Dětské hřiště nejen pro děti...

Když je venku už nějaký čas zase zima, ráda vzpomínám na některé zážitky z léta. Obzvláště na ty, co mě zahřejí nejen na duši, ale i na těle (a to doslova). Bylo mimořádně krásné léto, sluníčko lákalo ke koupání a já místo toho seděla doma s vědomím, že jsem zase sama. Z nechuti vystrčit hlavu ze dveří mě vytrhla kamarádka Jana, ať jdu večer s ní zapít ty „kopačky“. Neochotně jsem se v rámci možností upravila a vyrazila.

Když mi cestou pověděla, že se na chvíli zastaví její kamarád z práce, začala jsem plánovat, jak se taktně zdekuju. Nad panákem mě přemlouvala, ať zůstanu a řádně si ho prohlédnu. Otráveně jsem rezignovala a její další rady šly mimo mně. Z nepřítomnosti mě vytrhl nádherný sametový hlas. „Ahoj,“ ozvalo se přede mnou. Zůstala bych na něj snad koukat celou věčnost, kdyby nás kamarádka nezačala představovat. Radek byl vysoký, ramenatý chlap o něco starší než já. Jeho modré oči si mě změřily od shora dolů a úzké rty vykouzlily nenápadný úsměv.

Po zbytek večera se nám postaral o zábavu. Mezitím jsem už zapomněla na všechny své chmury a při cestě domů ze sebe dokonce vysoukala i několik vět. Když jsme se u vchodu loučili s mou kamarádkou a Radek mi nabídl, že těch pár bloků doprovodí i mě, srdce mi poskočilo. Bohužel za chvilku byl čas se loučit – nechtělo se mi. Radek prohodil jen tak mezi řečí, že je škoda se loučit, když jsem se konečně rozpovídala. Pokrčila jsem rameny a řekla ahoj a raději pádila ke vchodu. On čekal a stál na rohu ulice. Klíč do zámku jsem už nedala, jeho oči snad vysílaly nějaké lákadlo na dálku.

Otočila jsem se, klíče dala do kapsy a pomalými krůčky došla k němu. Usmíval se,  jako kdyby věděl, že neodejdu. Jen tak letmo, něžně mě políbil, projela mnou vlna vzrušení a chtíče. Celá jsem se rozechvěla a on to musel vidět. Chtěla jsem něco říct, zastavil mě a zase se usmál. Vzal mě za ruku a v tichosti mě odvedl do nedalekého dětského hřiště, které již nestačily osvítit pouliční lampy. V té tmě našel lavičku, sedl si na ni a mě si k sobě přitáhl.

Začal mě vášnivě a důrazně líbat a hladit. Netrvalo dlouho a jeho ruce byly pod mou krátkou sukní.  Kalhotky pro něj nebyly překážkou a já si užívala naplno jeho prstové doteky. Nechal mě, ať si to naplno vychutnám a když už jsem stěží popadala dech, přestal. A jen se mi díval do očí. Ta modrá blýskavá světélka mě spalovala a bylo to jediné, co jsem v té tmě viděla a vnímala. Vlna vzrušení jemně opadala a já chtěla žadonit o přídavek.  A ten přišel.

Pomohl mi na nohy a vedl si mě po malých schůdkách na betonovou klouzačku, tam u nás v sídlišti zvanou slon. S úsměvem si sundal tričko, které natáhl provizorně místo deky. Neváhala jsem a hned jsem ležela na zádech, aby si to nerozmyslel. Něžně se přitulil a začal mě líbat níž a níž....   Nevím, zda nás mohl někdo vidět, slyšet, v tu chvíli jsme tam byli prostě jen my dva. Pamatuji si hvězdy nad hlavou, zářící lampy v dáli, pohled na ostatní prolejzačky vzhůru nohama, tvrdou podložku, ale taky jeho hebké rty, sálající teplo z jeho těla, mužnou vůni a pocit, že tohohle se nemůžu nikdy nabažit...