Krupobití a pravá láska

Je chladný, deštivý den a já v tomto nepříznivém počasí jdu zrovna z města. Mraky na obloze jsou šedé, místy až černé a v dáli to nevypadá o nic lépe a valí se to k nám. Nabírám na rychlosti, nohy mi kmitají co to jde, abych byla už doma, kdežto v tom najednou začne bouřit, blýskat se a strhne se prudký liják, který navíc doplňují padající kroupy. O neskutečně silném větru ani nemluvě. Teď už mi je i deštník k ničemu, neboť silný vítr si s ním pohrává, jak se mu zachce.

Nacházím se zrovna u řady paneláků, a tak zamířím hned k prvnímu vchodu a čekám u dveří. Doufám, že někdo půjde třeba do schránky nebo tak, uvidí mne, otevře a pozve dál. Ven by v tomto počasí šel asi málokdo. S přibývajícím časem přestávám mít naději, že někdo půjde kolem. Stojím schovaná v rohu a stále doufám. Nikde nikdo. Začnu si snít pohádku o princi, který mě zachrání. V tom najednou slyším: „Slečno, nechcete se jít schovat dovnitř?“ Zbystřím, podívám se kdo to na mě mluví a když ho vidím, nemůžu odmítnout. „Jéé, děkuji, samozřejmě, ráda se schovám dovnitř“ odpovím a už běžím.

Vejdu do paneláku a je mi hned lépe. „Jinak moje jméno je Patrik,“ řekne a podává mi ruku. „Hezké jméno, mně říkají Lucka,“ odpovím mu a podám mu též ruku. Dáme se do rozhovoru a povídáme si chvilku na chodbě, než ho napadne vzít mě k sobě. Samozřejmě neodmítám a jdu. Posadím se do obýváku a Patrik mi jde udělat teplý čaj, abych se zahřála, což není ani potřeba, neboť mě začalo hřát z jeho blízkosti u srdíčka a nutno podotknout, že to je velmi hřejivý pocit.

Hřeje mě zamilovaný pocit. Tohle je láska na první pohled, je mi to jasné. Patrik mi donese čaj, za který mu poděkuji a opět se dáváme do rozhovoru. Televizi, ani žádný podobný spotřebič raději nepouštíme, neboť venku je silná bouřka. Sedíme vedle sebe na gauči a povídáme si o všem možném. Strašně dobře si rozumíme. „Páťo? Já vím, známe se teprve pár minut, nevíme o sobě zatím ještě skoro nic, ale chci ti něco říct.“ řeknu tiše a čekám na jeho reakci. „Lucí, nemusíš říkat nic, vím totiž přesně, co mi chceš říct, cítím totiž to samé. Miluju tě.“ odpoví, přiblíží se k nám naše rty a začneme se líbat. Je mi báječně, jako ještě nikdy. Moje ruce zamíří Patrikovi pod tričko a zkoumají jeho tělo. Má tak krásně vypracovanou hruď a ty silné paže.

Tohle je kluk mých snů. Z hrudi mu zajedu níž, rovnou pod kraťasy. Patrik nezůstává pozadu, zamíří ručkama nejdříve na má prsa, pohrává si se ztvrdlými bradavkami, dráždí je jazýčkem a poté zamíří pod mé kalhoty, kde si pohrává přes kalhotky s mou mušličkou.

Co si budem povídat, strašně moc mě vzrušuje, což je patrně znát i na mých hodně mokrých kalhotkách. Patrik míří jeho zvědavými prstíky pod kalhotky a začíná zkoumat mušličku zevnitř. Tak ráda bych teď cítila v mé mušličce místo jeho prstíků jeho krásně tvrdý penis. Začínám mu stahovat kraťasy, když v tom Patrik řekne: „Lucí, na tohle je ještě brzo, ne? Víš, já nejsem ten typ kluků, kterým jde u holky jen o to jedno, kteří se s holkou vyspěj hned napoprvé a pak ji odkopnou. A kort tobě chci dokázat, že tě miluju jako člověka. Jak říkáš, neznáme se ještě moc, ale mám ten samý pocit zamilovanosti jako ty a nepřeji si nic jiného, než strávit celý život s tebou.“ Řekne a mě tyhle slova ujistí v tom, že Patrik je opravdu tím pravým!