Obchodní partner

Moje práce je velmi zajímavá, už i jen kvůli tomu, že často mluvím se zákazníky po telefonu. Ale až teprve nedávno mě velmi zaujal hlas jednoho zákazníka. Neustále mě něco nutilo na ten jeho hlas myslet a přehrávat si ho v hlavě. Za tu dobu, kterou se touto prací živím, a že už je to nějaký ten rok, se mi ještě nestalo, aby mě takhle moc zaujal něčí hlas.

 

Beru do ruky telefon a vytáčím znovu jeho číslo. Probereme potřebné věci ohledně obchodu a když dohovoříme, připadám si jako v transu. Opět mám plnou hlavu myšlenek. 

Jak asi ten dotyčný vypadá, říkám si. Zatím to ale nechávám být tak jak to je. Po týdnu mi to ale nedá a vymyslím plán. Chystám se totiž na pracovní cestu a jedu i přes město, kde Honza bydlí. Tak se jmenuje ten dotyčný. Když přijíždím k jeho rodnému městu, zaparkuji u jednoho obchodní centra a vytahuji mobil. Volám Honzovi. Ten 

telefon ihned zvedne, jak je jeho zvykem. Omluvím se, že ho ruším a poprosím ho, jestli by mi neporadil nějaký hotel u nich ve městě, neboť mi asistentka zapomněla objednat hotel. Honza se usměje a odpoví: „Mohu ti nabídnout jeden velice luxusní hotel, je nejdražší u nás ve městě.“

Zeptám se ho, kolik by to stálo a na to mi odpoví: „Nic, ten hotel totiž vlastním já s tátou.“ „Ale to nejde takhle přece,“ řeknu. A na to mi Honza řekne, ať na něj počkám u vlakového nádraží. Zajedu tedy k vlakáči a čekám tam. Ani jeden nevíme, jak ten druhý vypadá. Ale už docela dlouho je to můj obchodní partner, takže si myslím, že to bude O.K. Kolem nádraží chodí spousta mladých kluků, ale zatím ani jeden z nich zřejmě nebyl Honza. Nebo třeba kolem mě prošel, ale když viděl, jak vypadám, tak třeba šel dál, aniž by se zastavil, což bych se ani moc nedivila. Po chvilce si to ke mně míří takový mladý kluk, blond vlasy, nagelované číro, nádherný velký oči, o postavě ani nemluvě. Je to asi on. Už je u mě dost blízko, podává mi ruku, pozdravíme se a já mám dojem, že omdlím z toho, jak je krásný. A ještě navíc ten jeho hlas, to je šílená kombinace toto. Jdeme tedy k mému autu. Nasedáme do mého auta a naviguje mě, kudy k hotelu. Za chviličku se nacházíme u hotelu. Je tam i velké parkoviště, placené, ale já to mám prý zdarma. Tak zaparkujeme a jdeme dovnitř do hotelu. Dá mi vybrat, který chci pokoj, s jakým výhledem, v jakém patře, a tak. Nějaký si tedy vyberu a zeptám se ho, jak dlouho tam můžu být ubytovaná, neboť mi to je blbé tam být ubytovaná zadarmo. Na to mi odpoví: „Na jak dlouho chceš.“ Poděkuji mu. Honza mi řekne, ať se tedy zabydlím a kdybych chtěla, tak můžeme jít na procházku po městě. „Dobře, jen si vybalím věci a ozvu se Ti, ju?“ 

Ubytuji se tedy a píšu Honzovi SMS, zda vyrazíme na procházku? Ihned mi Honza volá. „Jasně, za chvilku jsem u tebe, zatím ahojky.“ „O.K., tak zatím ahoj,“ odpovím mu. Honza mě vyzvedne na pokoji a jdeme do města. Cestou se mě ptá, zda nemám hlad. „Ani ne,“ odpovím. „Jinak máš samozřejmě i plnou penzi u nás na hotelu, ju? Dole je restaurace, které sis ale určitě všimla, tak tam chodí hosté na jídlo. „Honzí, ale to je přece až moc tohle, ne?“ „Ne ne, není,“ odpoví. „Pro tebe cokoli,“ dodá. „Opravdu cokoli?“ zeptám se ho a šibalsky se na něj usměju. „Klidně i mě, kdybys chtěla.“ Připadá mi, jako by mi četl myšlenky. Podívám se na něj tázavě, naše oči se střetnou a Honza se usměje. „To je to na mě až tak poznat, jak moc se mi líbíš?“ zeptám se ho. „Jo, až moc,“ odpoví. Raději měním téma. Bavíme se o všem možném, procházíme se spolu po městě a je nám báječně. K večeru jdeme do hotelové restaurace na večeři a poté má namířeno Honza domů. „Nechtěl bys jít se mnou na pokoj?“ zeptám se ho. „Pokud je to tvé přání, rád ho splním.“ Souhlasně kývnu. A jdeme spolu na pokoj. 

Vykoupeme se a pak si sedneme k televizi. Nic zajímavého nedávají, tak Honza navrhuje, ať si zahrajeme karty. Souhlasím. Hrajeme do noci, až nás zmůže únava, tak se odebereme do postele. Mnou vybraný pokoj má v jedné ze svých místností velké letiště, právě tam se odebereme. Povídáme si, skvěle si rozumíme. Lehnu si blíže k Honzovi a pošeptám mu: „Je mi s tebou strašně krásně.“ „To i mně s tebou,“ odpoví. Nakloním se nad něj a poprvé přiblížím mé rty k těm jeho. Začneme se líbat, postupně líbání nabírá na vášni. Rukama zkoumáme vzájemně svá těla. Cítím, jak je má mušlička nadržená a jak moc by chtěla v sobě cítit jeho penis. Dlouho se mazlíme a líbáme a touha po milování s ním je větší a větší. Svléknu mu trenky, on mně kalhotky. Moje gesto pochopil správně. 

Lehá si nade mne a zasouvá mi penis do mé mokré a nadržené mušličky. Začíná přirážet a já si připadám jako v ráji. Milování s ním je nádherné. Milujeme se tak dlouho, dokud nedosáhnu orgasmu. Poté si dáme chviličku přestávku a milujeme se dále, aby i Honza dosáhl orgasmu. Pak spokojeně usneme v objetí.

– čtenářka-

ChytráŽena.cz