Profesorka

Koncem června mě kamarád Pepan pozval na oslavu ukončení svého VŠ studia. Oslavovat rozhodně bylo co, nikdo z nás nečekal, že ten vůl tu školu nakonec přece jen dodělá. Říkám vůl, ale myslím to v dobrém. Kdo Pepana zná, ten pochopí.

Díky svému laxnímu přístupu ke studijním povinnostem a bohémskému způsobu života opakoval každý ročník přinejmenším dvakrát. Že mu to nakonec přece jen dali, bude nejspíš tím, že už se ho chtěli zbavit. Má sice zatraceně dobrou hlavu, ale přimět ho k soustavné práci a dlouhodobé střízlivosti je nadlidský výkon. Na oslavu jsem dorazil se značným zpožděním, zábava už se rozjela. Na zahradě vonělo grilované maso, na rožni se opékal malý pašík a vzduch voněl létem a senem. Na červen panovalo značné vedro, proto jsem se nejdříve ze všeho vydal hledat chlazené pivo. Společně s ním jsem našel i Pepana.

„Nazdar inženýre“, poplácal jsem ho vesele po zádech.

„No jo, no jo“, rozzářil se, „ode dneška beru všechno vážně“. Tomu jsem tak věřil. Požádal jsem ho, zda by mi neshrnul, co je to tu za týpky. Všiml jsem si totiž, že pozval samou omladinu, samá kůzlata a mlíčňáky, náš starý ročník byl už přece jen pár let ze školy venku. Věcně jsem konstatoval, že se asi dlouho nezdržím.

„Hele ty starochu, odkdy ti vadí mladý holky? Ale počkej, někdo k tobě by se tu přece jen našel“, zahýkal smíchy. „Pozval jsem naši profesorku. Sice jen z recese, ale asi to vzala vážně.“ Pokýval hlavou k místu, kde seděla žena menší postavy, upíjela čaj a se stoickým klidem sledovala okolí. Byla asi o deset let starší než já, ovšem vypadala velmi dobře. Černé vlasy měla pečlivě sepnuté do drdolu, top bez rukávů obepínal plná ňadra a od pasu dolů se jí vlnila dlouhá sukně posetá bílými květy. Sice trochu zvláštní a upravený výjev v této džínové společnosti, avšak nikoliv nezajímavý. Všimla si, že se na ni dívám, tak jsem kývl na pozdrav. Odvrátila oči a otočila se k nám zády. Pepan se dusil smíchy.

„Je to dáma. Na všechny tady se dívá přezíravě. To víš, kdo z nás se jí může rovnat… Přednáší externě na univerzitě v Paříži, umí čtyři jazyky a publikovala už celou řadu odborných statí. Budu rád, až vypadne. Snad vidí, že tohle není akademická sešlost, ale prachobyčejná chlastačka.“ Pokrčil jsem rameny. Snad má Pepan pravdu.

Později večer, když jsme seděli kolem stolů s masem, se stala nepříjemná věc. Pár lidí jen tak z legrace proneslo krátký proslov na Pepanovu adresu, něco ve stylu „dosud sis jen užíval, užívat si budeš dál…“ Slova se ujala i ona. Bohužel ve zcela jiném tónu. Začala moralizovat o povinnostech, zodpovědnosti, smyslu života. Navíc to nevypadalo, že chce brzy skončit. Posluchači začali být rozladění, Pepan naštvaný. Rozhodl jsem se zasáhnout. Přešel jsem k ní, vrazil jí do rukou sklenici piva a začal tleskat na znamení, že její proslov skončil. Ostatní vděčně následovali mého příkladu a za chvilku už hrála hudba, lidi v různých koutech zahrady tančili a zábava pokračovala nerušeně dál. Měla pěkný vztek. Nenávistně zasyčela, že jsem nehorázný hulvát a nevychovaný chlapeček.

To jsem zase dostal vztek já. Nesnáším, když mi nějaká přemoudřelá nána povýšeně říká chlapečku. Co si o sobě vůbec myslí? Zvedla se prudce k odchodu a já využil situace, přiskočil k ní a vzal ji k tanci. Samozřejmě se bránila, ale přece jen jsem o kus vyšší a mnohem silnější, takže jsem ji bez problémů táhl směrem k tančícím párům a nepustil. Je to dáma, ta scénu neudělá, spoléhal jsem. A taky že ne. Prskala potichu jak kočka, vymanit se mi však nedokázala. Sevřel jsem ji v náručí, přitiskl těsně k sobě a začal se vlnit do rytmu jakési pomalé písně. Teď ji vytrestám za toho chlapečka. Bude muset tančit, dokud já budu chtít. Zahrada skýtá mnoho stínů a nikdo si nás nebude všímat. Ucítil jsem vůni jejího parfému.

Byla to směs orientálních smyslných vůní, ambra a santalové dřevo a bůh ví, co ještě. Trošku se mi zatočila hlava. Nevím, jak dlouho jsme tančili, ale cítil jsem, jak se postupně uvolňuje a přestává bránit. Její tělo mi v náručí zvláčnělo. Začal jsem ji hladit po zádech a hýždích. Myslím, že tohle jsem vůbec nechtěl. Byl jsem vzrušený a toužil po ženě, kterou ani neznám. Jen její vůni, hluboký hlas, jemnou pleť. Líbal jsem ji na krk a cítil její horký dech. Odploužili jsme se už hodně daleko od ostatních, hudbu bylo slyšet jen velmi slabě. Opřel jsem ji prudce o strom a zadíval se jí do očí. Takhle zblízka byly velké, tmavé a hluboké. Vytrhla se mi, ale byl jsem rychlejší. Přitáhl jsem si ji zpátky a začal ji hladově líbat na ústa. Byla v pasti. Z jedné strany strom a z druhé já. Nejsem žádný Casanova, vrhl jsem se na ni dost nemotorně. Nedokázal jsem si však pomoci. Touha, která mě ovládla, byla příliš velká. Ruce jsem jí držel podél těla jak ve svěráku. Teprve když jsem ucítil, že se podvolila a polibky mi vrací, začal jsem postupně uvolňovat sevření. Její paže mi vylétly po zádech nahoru, jedna mi cuchala kštici na temeni hlavy a druhá zatínala drápky do mého ramene. Ani moje ruce nezahálely. Hladil jsem její oblé boky, plná prsa a vychutnával si všechny možné křivky jejího těla. Rozhodně jsem měl v rukou pořádnou ženskou, žádné vyhublé a kostnaté tintítko. Vyhrnul jsem jí sukni a začal se dobývat tam, kam bych ani ve své nejdivočejší fantazii nepředpokládal, že mě pustí. Snažil jsem se zkrotit svůj hlad a být něžnější, nechtěl jsem se jí zmocnit hrubě jako nějaký násilnický divoch. Začala se vzpírat.

„Prosím tě, tady ne“, šeptala, „ne tady venku. Prosím.“ Její hlas byl mnohem hlubší a zastřenější, než jsem si pamatoval z onoho mentorského proslovu. Podíval jsem se, jak daleko jsme od domu. Naštěstí daleko ne. Vklouzli jsme dovnitř zadním vchodem a octli se v dlouhé chodbě. Párkrát jsem tu s Pepanem byl, ale potmě vypadá všechno jinak. Poslepu jsem nahmatal dveře do jakéhosi kumbálu zalitého měsíčním světlem. Vtáhl jsem ji dovnitř a dveře rychle zavřel. Moc času na rozhlížení jsem jí nedal. Přitiskl jsem ji celou vahou těla na dveře zevnitř a začal ji znovu líbat. Jako bych už její ústa důvěrně znal. Nebránila se. Občas vydala hlasitý povzdech, který byl jen další vodou na můj mlýn. Chtěl jsem ji moc a chtěl jsem ji hned. Top i s podprsenkou jsem z ní málem serval násilím. Nechtěl jít dolů po dobrém a já neměl náladu se s ním párat.

Naštěstí její ruce byly mnohem šikovnější a pomohly mi zbavit se svršků horní poloviny těla, jak té její, tak i mojí. Konečně jsem ji mohl líbat na prsa s velkými bradavkami. Věděl jsem, že nějaká předehra by být měla, ale už jsem nedokázal čekat déle. Přehnul jsem ji přes gauč, který byl v rohu místnosti a než se stačila vzpamatovat, měl jsem dole kalhoty. Vyhrnul jsem jí sukni nahoru a šoupnul jí ho tam zezadu. Zalapala po dechu a zapřela se rukama, aby zaujala jakous takous polohu. Vím, že některým ženám tento zvířecí styl milování připadá ponižující, ale neměl jsem čas zkoumat, jak je to s paní profesorkou a čemu dává přednost. Můj nedočkavý penis se do ní ponořil jako do sudu s medem. Byla vlhká, měkká, teplá a připravená. Zasunoval jsem ho stále hlouběji. Moje ruce ji držely za prsa, opět poněkud hrubě je hnětly a jak jsem postupně zrychloval tempo, pěkně to s ní smýkalo dopředu a dozadu. Její drdol už dávno nebyl v původním tvaru. Spona nakonec docela povolila a vlasy jí spadly volně na záda.

Hlasitě vzdychala a hekala, a když jsem přirazil nejhlouběji, vydala jakýsi nedefinovatelný hrdelní zvuk. Byla to opravdu divoká jízda, při níž jsem ji ani trochu nešetřil. Ať vidí, co chlapeček dokáže. Jednou rukou jsem jí začal dráždit poštěváček. To už jsme dosahovali vražedného tempa. Podle toho, jak se svíjela, jsem poznal, že se blíží k vyvrcholení. Celá se třásla a její tělo prošlo vlnou křečí. Oba jsme byli udýchaní a červení, já jsem však jel stále dál a zezadu paní profesorku ošukal tak, že nemohla skoro ani dýchat. Konečně jsem se také udělal a vystříkal se do ní. Nechal jsem ho ještě nějakou dobu uvnitř, i když jsme teď oba znehybněli. Vzájemná blízkost se mi líbila. Hrál jsem si s jejími prsy i poštěváčkem, který byl ještě celý rozcitlivělý. Zhluboka dýchala a vydávala zvuky podobné vzlykům. Celá se postupně uvolnila. Možná potřebovala, aby ji nějaký mladý býček pořádně projel. Určitě by to ani za svět nepřiznala. Samolibě jsem se ušklíbl a vyndal ho z ní pomalu ven. Otočil jsem ji k sobě a chtěl ji políbit. Odstrčila mě a vyhýbala se pohledu z očí do očí. Pochopil jsem, sebral svršky a odešel. Zřejmě se stydí, že jsem ji tak divoce pomiloval a že se jí to líbilo. Neslučuje se to s její představou upnuté a přísné profesorky. Rozcuchané vlasy jí poletovaly kolem hlavy jak divožence. Bude se muset upravit a dát do původního stavu.

Když jsem se vrátil zpátky na zahradu, hudba stále ještě hrála. Pepana jsem nikde neviděl, tak jsem si nalil whisky s ledem a zadíval se na hvězdnou oblohu bez mráčku. Za sebou jsem uslyšel kroky:

„Naliješ mi taky jednu, chlapečku?“

Alexander Koranda

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
	Poslat emailem		Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10