U partnera hledáme povětšinou neuvědomovaně přednosti, které sami v dostatečné míře nemáme, po nichž toužíme, nebo je dokonce bolestně postrádáme. Například emocionalitu, racionalitu, zkušenosti, rozhodnost, bezpečí a zabezpečení, nevinnost, krásu, obětavost, oddanost atp. Jakmile však u partnera preferujeme přednosti, kterými sami málem překypujeme, pak vztah téměř zákonitě ztroskotá.
Partnerská odlišnost bývá nejdůležitějším prostředkem k sebezcelení a ke smíru se světem, a nikoli překážkou partnerství. Tato prostinká zákonitost ovlivňuje situaci v drtivé většině českých manželství a partnerství.
Vztah po jisté době ztroskotá také v případě, nepřestaneme-li na partnerovi hledat, nacházet a odsuzovat svoje vlastní chyby. Například se nám nelíbí, že tloustneme, hloupneme, chátráme a zapomínáme, že už nejsme tak úspěšní, oblíbení a aktraktivní, že jsme zlostní, závistiví, neústupní a lakomí, a proto tyto handicapy pozorujeme spíše na svém partnerovi.
Vztah naopak téměř spolehlivě uchováme, usmíříme-li se s vlastní nespokojeností nebo se svými nectnostmi a přestaneme-li příčiny nespokojenosti hledat či dokonce nacházet jinde. Jsme-li s partnerem už delší dobu nespokojeni, pak je téměř jisté, že tím vyjadřujeme nespokojenost také se svou aktuální situací, s vlastním psychickým a tělesným chátráním.
Milostný konec způsobí po čase i ten, kdo nemá dost rád sám sebe. Tím pádem nedokáže dostatečně milovat svého partnera. Naučí-li se však sám sebe mít více rád, pak se také jeho láska k partnerovi prohloubí. Není to zdaleka paradox, ale vynikající recept k uchování šťastného partnerství.
ChytráŽena.cz