Zamilovaný partner je spokojený partner II.

Láska jako adrenalinový sport

Možná by se to dalo přirovnat k adrenalinovým sportům. Adrenalinový sportovec nebude spokojen, jestliže pojede na obyčejnou nedělní vyjížďku s rodinou na cyklostezku. Potřebuje nějaké nebezpečí, něco nového, potřebuje svoje emoce nějak vybudit. Člověk, který má vysoké „novelty-seeking“ i v rámci vztahů, může mít pocit, že když odejde zamilovanost, jeho emoce už nejsou tak rozjitřené a on nežije naplno.

Obdiv, nebo nenávist?

Tento typ lidí také často vnímá blízké velmi černobíle, to znamená, že dokud „pracovala“ zamilovanost, byla druhá polovička naprosto dokonalá. Když zamilovanost odchází, stává se partner naprosto nedokonalý, nic nedělá dobře, je neschopný. To, co předtím obdivoval, začíná nenávidět. Přátelé, které předtím rád poznával, teď už vidět nechce, protože mu nepřinesou nic nového; často jsou tyto vlastnosti také spojené s určitým hraním. Když se tento člověk setkává s lidmi častěji a déle, již nemůže hrát – například stále veselého a zábavného –, protože ho už všichni znají, a tak je raději nechce vidět a začíná mít pocit, že potřebuje něco nového.

Každodenní radosti i strasti

Naučit se žít s každodenními povinnostmi vedle člověka, kterého již dobře znám, a tedy znám i jeho chyby, naučit se radovat z běžného dne, kde není nijaká velká vášeň ani jiné vypjaté emoce, patří k tomu nejobtížnějšímu v životě. A ve škole nás na to nepřipravují. Mnoho párů tuto skutečnost nechce vidět a tento problém se různě odsouvá, protože život zejména mladé dvojice stále přináší různé nové věci či problémy, které je třeba společně řešit. Například nový dům, malé dítě, velké dítě a školy a nové známé. A tak se může stát, že problém nastane, až když děti jsou dospělé a vztah takzvaně odumřel, manželé se odcizili. Ale možná to je pouze vyprchání zamilovanosti a emocí s ní spojených, které byly nahrazeny emocemi při řešení různých krizí.

Zbořte stereotypy

Pro člověka, který potřebuje neustále nové podněty, je relativně snadné opouštět zaběhnutý systém. Cítí se prostě nespokojen a jeho strategií zvládání nepříjemných pocitů je vyhledání něčeho nového. Horší situace je to pro jeho blízké – partnera či partnerku. Jestliže dokážete v manželství tuto situaci pojmenovat a partner je ochoten diskutovat o svých stereotypech, je téměř vyhráno, protože je možné spolu s partnerem vyhledávat zážitky, které jsou dostatečně nové, ale přitom neohrožují partnerství. Nicméně většinou je vše komplikované, protože experimentující partner si svůj způsob chování neuvědomuje. Nedokáže pojmenovat, že je to jeho životní scénář. Mnohokrát je to tak, že obviňuje partnera, že se necítí spokojen, že se partner změnil, že už to není jako na začátku.

Opravdu to není jako na počátku vztahu. Často se však nejedná o žádnou zásadní změnu, ale pouze o uklidnění vypjatých emocí.

Mluvte, mluvte, mluvte – spolu

Je-li partner ochoten o situaci hovořit, může být prospěšná návštěva psychologa, který by dokázal partnerovi jeho způsob chování – životní scénář – pojmenovat. Potom je šance, jak už jsem říkala dříve, najít způsob, kterým by bezpečně pro partnerství bylo učiněno zadost i experimentátorské touze. Jestliže však partner zůstane pouze u obvinění druhého ze změny či pouze u konstatování, že je nespokojen s vlastním životem a že se „musí najít“ a partnerství opouští, pro opuštěného partnera je nejdůležitější přestat se obviňovat, že za celou situaci mohl on či ona. Tomu tak není nikdy. Vždy se na situaci podílejí oba. A mnohdy opravdu není v našich silách konkurovat novátorské touze.