Láska ze střední školy

Tehdy jsem byla hodně mladá, ještě jsem studovala střední školu, když jsem se zamilovala až po uši do kluka, který byl už v maturitním ročníku. Radim se ale líbil i ostatním děvčatům, která o něj usilovala stejně, jako já. Já ale měla jednu obrovskou výhodu – má mamka pracovala jako vedoucí PNS (Poštovní novinové služby) a Radim byl nadšený modelář.

Vycházel tehdy odborný časopis zabývající se lepením modelů, který ovšem nešel sehnat běžnou cestou. Mamka sama měla na stánek přidělen jen jediný výtisk. Ten ovšem nechávala stařičkému panu Nykodýmovi, protože pan Nykodým zase na mamku myslel, když česal na své zahrádce třešně, a vždy mamce přinesl plný košíček tohoto ovoce, které jsme měli všichni rádi. Byl to takový výměnný obchod, při kterém byli všichni spokojeni. Nyní jsem ale já věděla, že Radim shání onen nedostatkový časopis. Tlačila jsem na mamku, aby zajistila pro svůj stánek ještě jedno číslo tohoto časopisu. Pro jistotu jsem si vymyslela, že náš fyzikář se věnuje modelářství a časopis shání. Na mamku je spolehnutí. Časopis zajistila a jedno číslo mi nechávala. Já ho nosila Radimovi. Radim mě za to miloval. To jsem si alespoň myslela. Ve skutečnosti mě Radim z pocitu zavázanosti jednou pozval na přehlídku letů modelů, které skládá.

Chodila jsem jako v oblacích a stále přemýšlela, co si obleču a jak Radima oslním. Nakonec jsem si oblékla sváteční džínovou bílou sukni, kterou mi máma za velmi obtížně sehnané a našetřené bony koupila v Tuzexu.

„Kam jdeš v té sukni?“ sondovala máma, jakmile mě viděla v tom nejlepším, co skrýval můj šatník.

Vymyslela jsem si, že mě pozvala kamarádka na oslavu svých narozenin.

„A dárek máš?“ ptala se máma dál. Přikývla jsem a máma mi ještě vložila do rukou bonboniéru, kterou vytáhla z kuchyňské linky. No co, bonboniéra se třeba bude hodit?

Radim na mě čekal na domluveném místě a měl na sobě tepláky a vytahané triko. Můj sen o romantice sice utrpěl nemalé šrámy na kráse, ovšem nic nebylo ztraceno. Důležité je přece jeho nitro?

Došli jsme na louku za městem. Lépe řečeno Radim došel a já doklopýtala na svých vysokých podpatcích. Lakované lodičky se mi bořily do hlíny a znesnadňovaly mi chůzi. Úzká sukně šplhání do kopce, na kterém byl sraz modelářů, také neusnadňovala. Konečně jsme byli na místě, obklopeni nadšenci modelářství. Všichni měli na sobě sportovní oblečení. Byly tu i dívky, já ale byla jediná v sukni. Radim si mě moc nevšímal. Zaujatě mluvil s několika mladíky o nějakých typech letadýlek. Pak všichni vylovili své poklady. Radim hleděl se zaujetím na oblohu, kterou rozčesávala křídla letadýlek různých barev a velikostí. Já pro něj byla vzduch. Ne, vzduch rozhodně ne! Ten jediný ho totiž nyní zajímal. Jinak by si totiž musel všimnout, že mi konečně došlo, že jsem pro něj zbytečná, zula jsem si své podřené lakované lodičky a bosa šla z kopce dolů, abych si, v místě, kde mě už nikdo neuvidí, sedla do trávy a rozplakala se. Bylo mi tolik líto, že jsem si slibovala velkou romantickou lásku od kluka, který na mě kašle. A abych tu lítost přebila něčím jiným, rozbalila jsem si bonboniéru a snědla ji do posledního čokoládového bonbónu. Takto posilněná jsem se vrátila domů.

Maminka zrovna chystala na stůl zákusky. Koupila oblíbené šlehačkové labutě, které jsem tolik milovala. Sestra se už nad jednou olizovala. Chtěla jsem si sednout také ke stolu, ale mamka mi řekla: „Tobě jsem nekupovala, když jsi byla na narozeninách. Dort je lepší, než zákusek, že?“ A tak jsem nahodila neupřímný úsměv, přikývla a chtěla jsem jít do svého pokoje.

„Počkej! Co to máš s tou sukní?“ Maminka se mi dívala na zadek a byla viditelně zneklidněná. Až v zrcadle jsem si všimla, že mám zadek úplně zelený od trávy. Muselo tam růst nějaké hrozně agresivní kvítí, protože jeden flek nešlo za žádnou cenu vyčistit. Maminka mi na místo sice našila barevnou záplatu s tehdy moderním nápisem, já ale od té doby sukni téměř nenosila. Vždy mi už připomínala, jak jsem se bláznivě zamilovala.

To nebylo ovšem vše, co se k příběhu váže. Můj fyzikář se mě po třídních schůzkách s údivem ptal, kde jsem přišla na to, že se věnuje modelařině. On, kterému je zle, jakmile jen slyší slovo „letadlo“. A kamarádka byla překvapená, když jí má máma dodatečně přála k narozeninám, které měla ve skutečnosti až za dva měsíce.