Lépe jsem si opravdu vybrat nemohla

Většinou tak nešikovně, že ho musím překročit, což je zvláště při přenášení něčeho těžkého dost nepříjemné. Ovšem on mi tak věří, že ho nepřišlápnu - tudíž se ani nehne, jen mrkne okem, když mé nohy si musí stoupnout k bříšku mezi jeho tlapky či blízko čumáčku. Taktéž  já mu bezmezně věřím, když mu musím otevřít čumáček jednou rukou a druhou vsunout do krku tabletu. Bere jich několik denně a moje finta s vtlačováním půlek tabletek do kousků masa z konzervy už dávno selhala, taktéž i důkladné zabalení tabletek do plátku šunky. Nejenže by denně s těmi prášky zbaštil aspoň sto gramů šunky /pochopitelně obyčejnou Mortadelu odmítal/, ale už mne prohlédl. Jemně, jak je jeho zvykem, si vzal z mé ruky tu složenou šunku, předstíral, že mu to chutná a za chvíli se tabletka či její půlka ocitla na zemi a plátek šunky v bříšku. Tudíž mi nezbývá, nežli zasunout tabletu do krčku a to tak, aby ji už nemohl vyplivnout. Když ho hubuji, ovšem mírným hlasem, tak vrtí ocáskem, podává mi přední tlapku nebo mi olízne ruku. Přeci se nemohu na něho zlobit? 

Pokud si jdu po procházce na chvíli zaplavat do bazénu, připoutám ho ke vstupní brance a s miskou vody na mne čeká z vnější strany. Když vejdu do mořských vln, sedí na břehu na jednom místě a pořád mne upřeně pozoruje - zřejmě si ještě pamatuje ten kolaps před dvěma léty, kdy on mne varoval neustálým běháním po břehu sem a tam a hlasitým štěkáním - já toho nedbala a nebýt několika rybářů poblíž, už bych tady nebyla.

Když kartáčuji jeho hustý kožíšek, spokojeně se protáhne, lehne si na bok a moc se mu to líbí. Ovšem pak mám problém to nelehké zvířátko obrátit na druhý bok, abych mohla vyčesat i druhou stranu. A je velmi zajímavé, že téměř denně, když se vracíme domů a já ho vysadím o dvě ulice výše, abych pak jela krokem a pozoruji ho, jak běží přírodním terénem - se na písčito-kamenitém povrchu vyválí několikrát ze strany na stranu. To pejskové dělávají, mohu být ráda, že tak ještě nikdy neučinil na nějaké mršině či se nevyválel na psích exkrementech.

Jsem mu taky velmi vděčna, že tak rychle pochopil, jak moc mne bolí noha a když vidí, jak jsem šmajdavá a plazím se ze schodů - hodně rychle se přizpůsobil a naučil se novým způsobům vycházek. Pejsek je více ohleduplný, než kterýkoliv jiný muž v mém životě. Když obcházíme blízkou vodní nádrž, odkud je výhled na moře, bývám vždy hodně pozadu a on se stále ohlíží a čeká na mne. Při každém výjezdu kamkoliv se pak vracíme lesní stezkou, kdy on vyskočí z auta, očichá si prostor, kde mu pejsci nechali nějaké vzkazy. Pak jedu pomalu krokem a hafánek pobíhá asi dvacet metrů ode mne, na konci lesíka se sejdeme. Potom ještě stejným způsobem se blížíme k domovu, já pomalu cestou a on přes dvě louky, kousek od domu se vyválí v písku, já na něho zavolám BAF,BAF a on se rozběhne k domu. 

A ten fakt  /který často zmiňuji/, že nechodí po hospodách, nesnáší alkohol, nechrápe, nenadává, nekibicuje při mém řízení auta a má mne rád i takovou, jaká jsem a jak vypadám, opravdu není zanedbatelný. A ještě k tomu mu chutná vše, co mu k jídlu připravím  /kromě těch tablet/ a nepotřebuje žádnou obuv ani oblečení. 

Je skvělý hlídač, hlasitě oznamuje příchod každé osoby, která projde naší ulicí - v dobách našeho kempování pod olivovníky nebo přespávání ve velkém autě -  jsem nikdy nepocítila ani špetku strachu z nějakého nebezpečí.

Ta jeho velká radost, když se vracím kupř. od lékařky, kam ho s sebou vzít nemohu, to nádherné vítání - kdy prostrčí hlavičku  v průzoru na balkoně a vítá mne hlasitým štěkotem - to se ani nedá popsat!  Ač jsem ho nikdy  důsledně necvičila jednotlivým povelům, čekává trpělivě před obchody či úřady, jen mu řeknu „jsi hodný pejsek, zůstaň - já brzy přijdu“ - ani nemusí být přivázán, konec vodítka leží vedle na zemi a on trpělivě čeká. V noci nebo časně zrána se jde vyvenčit sám na protější kopeček, já jen nahlédnu z balkonu a po nějaké době zapískám a hned je zpět doma. A nyní, v zimních měsících, kdy je v bytě poměrně chladno a při nastuzení častěji polehávám, mne vždy jeho huňatý kožíšek spolehlivě zahřeje -  LEPŠÍHO HAFÁNKA BYCH NENAŠLA !