Čas malinČas malin Rebarborový koláč - nejoblíbenější receptyRebarborový koláč - nejoblíbenější recepty Houbový guláš - nejoblíbenější receptyHoubový guláš - nejoblíbenější recepty Červená řepa - nejoblíbenější receptyČervená řepa - nejoblíbenější recepty
Chytrá Žena na Facebooku
Kategorie
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Středa 23.08. 2017
Dnes má svátek Sandra
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 
Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY
Dělená strava? Zase další dieta? Nebojte se, dělená strava spočívá v tom, že své jídlo dělíte na bílkoviny, sacharidy a neutrální potraviny.

Letošní houbaření

26. 08. 2010 | Vaše příběhy

 Jako malá holka jsem moc ráda chodila na houby. V houbaření jsem se vyloženě vyžívala. Člověk si při tom pěkně vyčistí hlavu a ještě lepší je, když domů donese plný košíček, na kterém si pak večer pochutná. Táta mě je naučil poznávat a v lese jsme se pokaždé předháněli, kdo jich najde víc. Pak přišlo období, kdy se mi houby začaly obloukem vyhýbat.

Mohla jsem lézt v lese třeba i po kolenou a ne a ne žádnou najít. Houbaření mě na nějaký čas úplně přešlo. Teď, na mateřské dovolené, jsem si zase chtěla zážitky z lesa připomenout. Přemluvila jsem tedy dědu a babí. Babí hlídala malou a děda šel se mnou do lesa. Jakmile jsme vyrazili, vytanula mi v mysli dětská říkanka: "Náš táta šel na houby, jestli on tam zabloudí? Nezabloudí, neboj se, on nám houby přinese." Tak na houby se vydala máma, místo táty a taky doufám, že nějakou tu houbu přinesu. Asi bych byla zklamaná, kdyby tomu tak nebylo. Nejprve to vypadalo dost beznadějně. Houby žádné a dokonce ani ty nejedlé. Pokračovali jsme v cestě a na hrázi nedalekého rybníčka na mě vykouknul první kozák. Jupí, konečně.

A ještě malý hříbek. Ale to bylo vše. Byli jsme zklamaní. Děda brblal, že jsme měli jít jinam, kde to zná, ale já se nevzdávala naděje a přemluvila ho, abychom jsme pokračovali k dalšímu lesu. Ale taky žádná sláva. Všude rostla vysoká tráva, komáři štípali jak zběsilí, ale houby nikde. Najednou děda našel růžového masáka. Alespoň něco, zaradovala jsem se v duchu.

A dalšího, a zase. Tak super, sice to nejsou ty vysněné hříbečky, ale nepřijdeme domů s prázdnou. Rozdělili jsme se a můj košíček se zpola zaplnil. Pomalu jsme přešli do dalšího lesa. Děda se každou chvilku pískáním ujišťoval, že mě neztratil, ale já se nedala rušit a hledala a sbírala. Najednou jsem narazila i na hříbečky. Paráda! Po chvilce jsme se sešli, houby přendali do rezervní tašky a ještě sbírali.

Byli tam samí praváci. Za necelou hodinu jsme zaplnili dva košíčky a tašku a s radostí se ubírali zpátky k domovu. To bude babí zírat! Už se těším na večer a obalované masáky. Zbytek usušíme, miluju bramboračku a maso na houbách, tak si v zimě budeme pochutnávat. A hlavně, když člověk přiloží ruku k dílu, chutnají ještě lépe, než naservírované rovnou pod nos. Tak vyrazte také do lesa, letos to stojí opravdu za to! Vřele doporučuji.

 

Jaja1726 – čtenářka

Chytrážena.cz


Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
Poslat emailem GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
 
Čtěte také



Komentáře
Žádné komentáře
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
Náš tip

Dopřejte si krásná česká plastová okna.

NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY KONTAKT  © Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !