Pocházím z malého města, kde kdysi bývala možnost i zaměstnání. Byly tam tři továrny a já v jedné z nich pracovala. Měla jsem kolegu, který měl trošku víc prořízlou pusu a byl - jak se říká „oprsklý“-  a tak se všude  dostal, všechno prolezl, všechno viděl a hlavně všechno řekl.

Někdy i to, co nebyla pravda. Jednou přišel do práce a začal nám vyprávět, jak včera byl u jednoho léčitele u nás ve městě a jaké to tam má. Prý ve sklepě má moc pěknou lékárnu. Nevím, s jakým problémem tam byl, ale prý dostal nějaký sirup na lžičku a úplně to s ním zamávalo.

Už je to hodně let nazpátek, kdy jsme si koupili domek v samém centru města. A jak to tak bývá, sousedy si nevybíráme. No a jaké překvapení, on ten „léčitel“ byl mým sousedem. Do té doby jsem ho neznala, i když z města pocházím. A tak jsem měla pana léčitele jako na dlani. Měl totiž zvyk své pacienty léčit většinou na zahradě. Možná je to k neuvěření, ale byl o jeho služby až převeliký zájem. Neznám jeho schopnosti, ale pochybuji o nich. Hlavně proto, co jsem tam i nechtěně viděla. Jezdilo tam spoustu „pacientek“, většinou to byly ženy. Jezdily tam snad jako do sanatoria. Byly u něho i několik dní. Dokonce jedny prázdniny u něho strávila i jedna známá herečka a její manžel za ní jezdil dost často na návštěvu. Léčil ji tak, že běhala po zahradě kolem dokola a po několika kolečkách jí vždycky dal něco na lžičce.
Jiný případ – to byl mladý chlapec, toho léčil tak, že mlel nějaké listí na nějakém strojku a šťávou z toho ho mazal po hlavě a na jiných místech. Neměl totiž vlasy. Jeho rodiče tam s ním jezdili téměř denně. No a jak dopadla léčba? Jezdili tam velice dlouho, určitě je to stálo spoustu peněz, ale bohužel. Na leukémii šarlatáni neplatí.

A jak dopadl on sám? Byl starý a sám zemřel na rakovinu . Je divné , že si nepomohl, když byl tak skvělý.

A proto já takovým léčitelům, kořenářkám, vědmám a bůhví čemu nevěřím a nikdy bych k nim nešla. Od  toho máme jiná zařízení, za které si sakra draze platíme a občas nám nepomohou ani tam.